Třetí premiéru má za sebou Východočeské divadlo Pardubice. Repertoár pardubického souboru obohatil známý svůdce Don Juan ve slavném zpracování francouzského dramatika Molièra.

Don Juan je člověk, který překračuje všechny hranice. Žije si po svém, chce se bavit a na ostatní nebere ohledy. Často se dostává do konfliktů se svým sluhou Sganarelem, který se obává, že jeho pán dojde zaslouženého trestu.

Archetyp svůdníka

Juanovské téma se dočkalo mnoha různých zpracování a zdomácnělo i na českých divadelních prknech, samotná postava Dona Juana je pak již po staletí archetypem svůdníka. V Pardubicích Juana pohostinsky režírovala Kateřina Dušková. Pro tu byl stěžejní příběh člověka, který se dobrovolně vyloučil ze společnosti, jejíž pravidla neuznává a není podle nich ochoten žít.

Začátek Dona Juana je trochu těžkopádný, což je ovšem zakódováno již v samotném Molièrově textu. Postupně ovšem inscenace nabírá spád a jejím vrcholem je Juanův monolog o pokrytectví. V Pardubicích ho představitel Juana Ladislav Špiner pronáší do osvětleného hlediště, což není řešení nikterak neobvyklé, ale stále účinné. Špinerův monolog se tak dočkal potlesku na otevřené scéně, což v českých poměrech nebývá u vážných monologů úplně obvyklé.

Velkou příležitost dostal služebně nejmladší člen pardubického souboru Petr Borovec. Jeho sluha Sganarel je především komickou figurkou, i když se snaží být i Juanovým svědomím a přemluvit svého pána, aby se dal na cestu pokání. Ostatní herci ztvárňují menší role, kterými hlavně slouží příběhu.

Skvělá hudba

Scénický koncept se nese ve znamení jednoduchosti – hraje se většinou na téměř prázdné scéně, divácká pozornost je tak koncentrována na herecký projev. Povedené je výtvarné řešení některých scén, jako je opulentní hostina na začátku druhé části či závěrečná scéna Juanovy smrti. Kostýmy jsou časově nezařaditelné – ani historizující, ani vyloženě současné. Znamenitým nápadem bylo pozvat ke spolupráci skladatele Darka Krále. Hudební podkres je zpočátku spíše nenápadný, ale s postupujícím dějem nabírá na důležitosti.

Pardubický Don Juan nepřichází s nějakým novým úhlem pohledu na známou a mnohokrát zpracovanou tematiku. Je to ale vizuálně zajímavá inscenace s jasným směřováním.