Letošní sezonu mimořádných setkání se současnou dramatikou zahájilo Východočeské divadlo Pardubice uvedením dramatu Poutník držitelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek. Inscenovaného čtení se na Malé scéně ve dvoře ujal režisér Juraj Augustín ve spolupráci s dramaturgyní Sabinou Machačovou.

Odvážná témata

Diváci měli možnost seznámit se s hrou o osudu autorčina otce, hrou plnou odvážných témat, ale také pochopení a vcítění se do postavy, hrou lyrickou, až surrealistickou.

„Text Elfriede Jelinek nerozvíjí děj, díky jeho absenci se však o to více můžeme koncentrovat na hlavní postavu, na její myšlenky, postoje, názory, pocity, které si nese životem. Postava nevypráví kompaktní příběh, ale ve svém monologu se nás snaží obeznámit s tím, co ji trápí, tíží a pronásleduje," vysvětlil režisér Juraj Augustín.

Složitou úlohu otce ztvárnil Jan Hyhlík, jenž v minimalistické scénografii buduje napjatou atmosféru plnou nevyřčených myšlenek a pocitů, kterou dokresluje postupné zhasínání světel, lamp a baterek vedoucí až k temnotě, nicotě a nebytí. Poutník je na rozdíl od jiných jejích her až nezvykle lyrický, pracuje s tradičnějšími asociativními obrazy a pro ni typickými přízemními metaforami.

Jak název hry napovídá, otec putuje jak vnějším, tak i vnitřním světem, kde se prolínají různé hlasy jednoho člověka, a kde dochází k totálnímu prolnutí časoprostoru.

Jediným mluvčím textu je postava autorčina otce. Ve svém monologu reflektuje poslední období svého života, či spíše ne-žití. Postava poutníka je v této hře obětí v nedostavěném domku, staveništi, potenciální oběť ležící v hrobě. Země je tu metaforou nejen hrobu, ale i barvy nacistických uniforem.

„Monolog otce je monologem omylem preživšího, který podle nacistů neměl přežít. Hra je silně zapuštěna do historického časoprostoru, do historické paměti, odkud vystupují nejen pachatelé, nacismus, ale i oběti. Ve hře jsou stále všudypřítomní," osvětlila hru po představení teatroložka a překladatelka textu Zuzana Augustová.

O bytí a nebytí

„Poutník je mistrný i v tom, jak je v něm výpověď svým způsobem nepřítomná, jak se Efriede Jelinek podařilo vytvořit výpověď absentujícího vědomí, jakousi výpověď nevýpověď, na místě nemístě, o bytí a nebytí. Poutník patří k záhadným textům, kdy překladatel kráčí krok za krokem spolu s autorkou do neznáma. Míra nejasností tu zůstává obrovská, ale ne v primární sémantické rovině, nýbrž v té metaforické. Myslím si ale, že určitá míra zastřenosti má v textu zůstat," doplnila Zuzana Augustová.

Pavla Štorková