Bývalá primátorka se těší do opozice. Za úspěchy považuje třídu Míru i sady

Téměř osm let byla Štěpánka Fraňková političkou na plný úvazek. Nyní se vrací ke své profesi chirurga Pardubické krajské nemocnice. Její Sdružení pro Pardubice sice ve volbách oproti roku 2010 výrazně ztratilo, ale Fraňková dle svých slov na politiku nezanevřela. Těší se na to, že bude mít nyní možnost dělat opozici novému vedení města.

Po skoro osmi letech přestala být politika vaším zaměstnáním. Je vám to líto nebo spíš cítíte úlevu?
Je to svým způsobem úleva. Posledních několik měsíců pro mě bylo psychicky hodně náročných. Pracovní nasazení zůstávalo stejné, ale obhajovat takto vysoký post je obrovský závazek. Vracím se zpátky na oddělení úrazové chirurgie. Nikdy jsem s tím oddělením neztratila kontakt, takže mám pocit, jako kdybych nikdy neodešla. Doufám, že po těch sedmi letech za mnou na radnici něco zůstalo.

Když byste měla srovnat dvě městské vlády, kterých jste byla součástí, jaké jsou mezi nimi největší rozdíly?
To není jednoduchá otázka. Podle mě stoupá agresivita v politice a mnoho lidí nechápe, jak se chovat v koalici s ostatními stranami. Je hezké, že do politiky vstupují noví lidé, ale pokud se ani neseznámí se zaběhnutými mechanismy a politickou kulturou, tak je složité vysvětlovat, že názor koalice by měl být jakýmsi kompromisem. Třeba TOP 09 nikdy nepochopila, že se stala součástí koalice a že je důležité hledat kompromis mezi jednotlivými uskupeními. Často měli až dogmatický názor na danou věc. Chtěli se z koalice vyčlenit a stát se jedinečnými.

V posledních čtyřech letech jste byla primátorkou. Je něco, na co jste skutečně hrdá?
Myslím, že je to hlavně Integrovaný plán rozvoje města (IPRM), zvlášť pokud se člověk podívá, v jakém stavu nám byl IPRM v roce 2010 předán. Třeba projekt opravy třídy Míru se začal „rodit" až v roce 2011. Je to projekt, který má své odpůrce i obhájce, nicméně si myslím, že to je úspěch. Stejně jako revitalizace Tyršových sadů. Úspěšně jsme pokáceli část vegetace, která byla neoddiskutovatelně stará a nevyhovující.

Když mluvíte o těchto nejvýraznějších investičních projektech města, tak oba dva projekty provázely od začátku problémy. Dalo se jim nějak vyhnout?
Pokud se podíváte na jiná města v České republice, tak ty mají s veřejnými zakázkami podobné problémy. Pokud dodržujeme zákon o zadávání veřejných zakázek, tak se takovým problémům vyhnout nedá. Soutěžíme o nejnižší cenu a pokud si zadáme další požadavky, tak jsou hodnoceny jako diskriminační…

Podle výsledků voleb ovšem vaše čtyřčlenná koalice příliš neuspěla. Všechny strany si ve volbách pohoršily. Proč jste nedokázali voliče přesvědčit, že to děláte správně?
Výsledky voleb jsou diskutabilní. Vždy se snažím srovnávat výsledky i s dalšími městy a tady se stačí podívat třeba na sousední Hradec Králové. Tam přišlo k volbám 46 procent, zatímco u nás jen asi 34 procent. Nevím, jestli lidi v Pardubicích volby nezajímají, nebo už jsou tak znechucení. V předvolebním boji jsem se nemohla zbavit pocitu, že pokud někomu nezčervenala rajčata nebo mu vyrostly malé brambory, tak za to může Fraňková. Člověk s tím ale musí počítat. Další věcí je, kolik zde kandidovalo politických subjektů. Je logické, že při velkém počtu stran dojde k rozdrobení hlasů. My jsme počítali s tím, že devět postů neobhájíme. Ve skrytu duše jsem doufala, že těch postů bude šest, to by nebyl špatný výsledek. Realita je, že máme jen čtyři mandáty, ale skončili jsme na třetím  místě.

Přesto jste skončili v opozici…
Musím říct, že se do opozice velmi těším. Hnutí ANO před volbami vedení města hodně kritizovalo, ale jejich novou koalici tvoří z poloviny strany, které před čtyřmi roky v zastupitelstvu nebyly a z druhé poloviny ty, které byly součástí naší koalice. ČSSD přitom měla gesce, které „hýbou" městem. Rozpočet, investice, školství, sociální oblast – to všechno byly gesce, které obhospodařovala sociální demokracie. Jakákoliv kritika, která teď od nové koalice přijde, bude vlastně kritikou ČSSD.

Překvapilo vás něčím složení Koalice pro lepší Pardubice?
Domnívala jsem se, že je vytvořena taková předvolební koalice hnutí ANO a ODS, ale ono to nedopadlo. Byla jsem přesvědčena, že spojení těchto dvou stran přes pana Charváta a pana Janků je markantní. Dopadlo to ale jinak. Otázkou je, zda ODS opravdu bude tou konstruktivní opozicí. My se o to určitě budeme snažit.

Při podpisu koaliční smlouvy všichni členové nové městské vlády zmiňovali, jak jsou jednotní a jak je jejich spolupráce přínosná. Myslíte si, že jim to vydrží?
Na základě svých zkušeností z posledních čtyř let bych si tipla, že jim to nevydrží. Nicméně doufám, že zůstanou jednotní a výkonní co nejdéle. Myslím, že ANO to bude mít hodně složité. Vládnout vícečlennému zastupitelskému klubu není jednoduché, jelikož jsou tam lidé, kteří mají rozdílné názory a nejsou svázaní nějakou stranickou disciplínou.

Nemohlo Sdružení pro Pardubice (SPP) poškodit, že působilo
v poslední době dost nejednotně? Ostatní strany vypadaly soudržněji.
Navenek tak možná skutečně vypadaly, ale pravda byla trochu jiná. To ukázala třeba kandidátní listina ČSSD, kde náměstka Taubera odsunuli na nevolitelné místo. SPP je velmi demokratické sdružení. Mé názory jsou možná pro někoho příliš kontroverzní, ale já si to nemyslím. Já si prostě budu stát za tím, že město nemá být rozděleno na obvody. A když vidím, že se to třetině lidí z SPP nelíbí, tak já nebudu populistická a nebudu kvůli tomu měnit názor. To radši, ať mě odvolají. Já si zkrátka myslím, že je to pro Pardubice příliš velký luxus mít celkem 12 uvolněných politiků a 154 zastupitelů. Ale máte pravdu, že vnitřní nesváry v SPP byly viditelné. Já jsem si myslela, že jsme inteligentní lidé a neshody mezi sebou si dokážeme vyříkat. Někteří ovšem měli pocit, že je to třeba vykřičet do světa a zdehonestovat ty ostatní.

Neměla jste během svého primátorského působení déjà vu 
v souvislosti právě s městskými obvody? Stejně jako váš předchůdce Jaroslav Deml jste se rozhádala se svými starosty obvodů.
Určitě ano. Zažila jsem tu situaci v ODS, kde bylo napětí mezi bývalým primátorem Jaroslavem Demlem na jedné straně a jeho náměstkem Alexandrem Krejčířem a starosty městských obvodů na straně druhé. Myslím, že bude velmi obtížné pomocí zdravého selského rozumu dojít k nějakému smysluplnému závěru. Protože kapři si svůj rybník nikdy nevypustí.