Jako běžnou monotónní kulisu vnímáme informace o dopravních a válečných masakrech, skandály ze světa celebrit anebo ekonomické zprávy o znehodnocených akciích, krachujících bankách či propouštějících firmách. A k tomu jsme vydatně obtěžování politikou… Otrlými jsme se stali proto, že s tím vším nemůžeme nic udělat, i kdybychom náhodou chtěli a uměli.

Příkladem události, která umí překvapit a nad kterou nelze mávnout rukou, je ta z Pardubic, kdy osmdesátileté jubilantce přinesli z radnice dárkový koš. Radostná událost se údajně změnila na velký trapas, když se ukázalo, že trvanlivost většiny potravin již pominula. Následovalo vrácení daru a zjištění, že viníkem byla firma, co vadné zboží hezky zabalila. Prý nedopatřením, jenomže kdo tomu uvěří? Pravdě je podobnější, že se někdo snažil vyzrát na radnici v naději, že oslavenkyně má špatné brýle.

Že se nedá věřit bankéřům, politikům či celebritám je vcelku známá věc. Že se ale nemůžeme spolehnout na čest obchodníka, který balí dárkový koš pro osmdesátiletou babičku, je neuvěřitelný skandál. Řád světa není ohrožen tím, kolik zkrachuje automobilek a pojišťoven. Stále jich ještě zůstane víc, než potřebujeme. Slušný svět, ve kterém stojí za to žít, stojí a padá s poctivostí konkrétního člověka, který do dárkového koše pro jubilujícího seniora nestrčí starou kávu prostě proto, že by to bylo nezdvořilé. Vždy jsme byli a vždy budeme bráni na hůl vrchností, a to bez ohledu na to, jaký je právě společenský systém. Tragédií bývá ale až to, když se na hůl bereme navzájem my sami. Při balení dárkového koše například.