Tehdy jsem nechápal a dnes vlastně taky

Před dvaceti lety jsem se v listopadu díval na zástupy lidí před pardubickým divadlem a říkám, že jsem rád, že se mi podobný pohled naskytl i teď. Jsem o trochu starší, ale přece jen na mě ta atmosféra po dvaceti letech dýchla a tentokrát mi i dávala smysl. Návrat svobody si i přes podzimní počasí přišlo připomenout tisíce lidí. Jistě, ne všechno se za dvacet let povedlo ideálně, ale i jako kluk, který tehdy ještě nevěděl, proč nám před domem stojí tolik lidí s vlajkami, dnes říkám: Stálo to za to. Tu sváteční náladu mi zkazil až doma pohled na zprávy v televizi a záběry na tlupy nácků kteří, stejně jako před lety, kopou a šlapou po památce národní svobody, Jana Opletala a po svobodách lidí v den, kdy si připomínáme boj proti rudé i té jejich hnědé totalitě. I tohle je bohužel naše těžce získaná demokracie a svoboda. Jen nesmíme zapomínat, na kom jsme ji v roce 1938 a 1989 vybojovávali...