Její popis však neodpovídá skutečnému stavu věci, který zajímá obyvatele Pardubic, firmy nebo investory a ilustruje nepochopení důvodů, jež zastupitele vedly ke svolání mimořádného jednání zastupitelstva.
Za prvé není terčem zastupitelů nedokončený dokument, ale postupy, které jeho přípravu provázejí.

Většina současných zastupitelů se trvale snaží prosazovat to, co město potřebuje – rozvoj, nové pracovní příležitosti, pomoc podnikatelům, dostupné bydlení v rodinných domcích… Nekritizují, že nový územní plán nepokračuje dost rychle. Preferují totiž širší diskusi o tom, jak má město vypadat, než se územní plán dostane do další fáze.

Stav, kdy zpracovávané varianty územního plánu byly pro ně nedostupné a připomínky by možná byly brány v úvahu až v další fázi, připadal zastupitelům neúnosný a tlak na urychlení procesu nepokládám jako politik, autorizovaný architekt a pardubický patriot za dobrý a správný.

Za druhé nikdo nenapadal samotný text zadání územního plánu. Zadání je připraveno dobře, ale je formulováno velmi obecně. Proto jsem položil 22 otázek. Na uvedených seminářích došlo ke shodě ve výkladu u 15 z nich, sedm zůstalo rozporných, z nich dva velmi důležité a zásadní.

Jiná metodika

Za třetí je pravda, že se používá při tvorbě územního plánu jiná metodika, ale tady vidím další problém. Když se něco změní, je nutné právě vysvětlení a doložení změn věnovat nejvíce času a úsilí. Podle názoru mého, ale i dalších, nezabezpečí nynější návrh rozvoj města i proto, že redukuje rozvojové plochy ze současného ÚP o zhruba třetinu.

Za čtvrté většina zastupitelů ještě v prázdninovém období žádala o svolání mimořádného jednání zastupitelstva právě k otázce územního plánování jako celku.
Vedení města zabránilo jeho konání tím, že neschválilo program zasedání, prostě nazvaný – územní plán.

Za páté by mne zajímalo, když je v článku míněno, že zastupitelé požadují změnu z nezastavitelných ploch na zastavitelné ve změnách XVIIb., zda jsou to plochy v územním plánu stávajícím, či připravovaném. Setkáváme se totiž s nepřijatelnou argumentací, že „problém už nelze řešit podle stávajícího územního plánu, protože se připravuje nový".

Za šesté musím upozornit, že pokud se v článku používá argumentace, že pořizovatel musí postupovat podle platných zákonů, tak také musí brát v úvahu, že stále platný územní plán je a bude platným zákonem až do schválení nového, což připadá v úvahu nejdříve za dva roky.

Za sedmé – pokud jsem argumentoval současnou stagnací rozvoje města, nemyslím, že na ni má rozhodující vliv stávající územní plán, ale daleko spíše neschopnost vedení města mít koncepční vize a připravené projekty pro Evropskou unii tak, aby dostalo alespoň tolik peněz jako sousední Hradec Králové a ne zhruba dvakrát méně.

Koho vyděsil?

Za osmé by mne docela zajímalo, u koho způsobilo mé vystoupení zděšení. Podle reakcí to nebyli voliči, ale spíše někteří úředníci a politici.
Za deváté paní Pannová zmiňovala územní studie a jejich zadání.

Jen doufám, že další studie už nebudou muset být předmětem jednání kontrolního výboru a že už nebudou městu chybným postupem způsobeny další škody.

Za desáté jistě mohu souhlasit s tvrzením, že současný územní plán je přeurčený a myslím, že nová metodika měla být zvolena už dávno. Ale pořád si musím také klást otázku, zda je podle zdravého rozumu dobře držet se při práci na územním plánu zuby nehty demografické studie, která ani nezahrnuje všechna relevantní fakta.

Miroslav Petráň, architekt a zastupitel města