Není to vstřícné gesto vůči nestíhajícím záchranářům, je to jasný signál dalších nesmyslně tupých a lidsky nepřijatelných škrtů současné vlády. Změkčení norem znamená méně peněz. Taky méně stanic záchranky, méně lidí, méně vozidel.

Je to neuvěřitelná neomalenost, neuvěřitelné je i to, že se tomu propůjčil ministr zdravotnictví, který řadu let na postu ředitele fakultní nemocnice v Hradci Králové měl jiné priority. Nejeden bývalý ministr zdravotnictví z řad ČSSD potvrdí, že pro svou nemocnici, své doktory a další personál, ale především pro své pacienty, dokázal bojovat o každou korunu jako lev.

Ale naštěstí jsou tu ještě dvě jistoty. Tou první jsou kraje. Přestože ministerstvo vydává knížecí rady a nařizuje zpomalit, záchranné služby jsou organizačně, provozně a nepřímo i finančně v rukou krajů. Ty mají ze zákona odpovědnost za zdraví lidí. Počítají s tím, že koaliční většina hluše a slepě schválí každý škrt, který péči o zdraví zhorší. Současné vedení Pardubického kraje naštěstí není z těch, jež by alibisticky fňukala, ale bude jednat a následky cynického kroku fanatických vládních škudlilů minimalizovat.

Druhou nadějí jsou sami záchranáři. Profesionální čest je pro ně víc než ušetřený šesták a lidský život jedinou hodnotou, o kterou se hraje. Mluvím, přesněji píšu, o nadějích, ne jistotách. Přesto věřím, že můj optimismus není naivní a má zdravé reálné jádro.

Miroslav Váňa, poslanec parlamentu, ČSSD