Schválně, co byste dělali, když váš hokejový tým hraje prachmizerně, máte na vizitce napsáno „generální manažer" a vidíte, že současné skvadře pomůže maximálně zázrak plus kloktání svěcené vody před spaním? Jistě, trejdy, velké hráčské výměny. Něco, co rybník, kde se přestala hýbat voda a ryby začínají chcípat, zase okysličí.

A teď extraligová realita: Buď vykopneme trenéra, nebo „to" necháme nějak vyhnít. Snad se kluci zvednou.

Obyčejnou praxí, když výsledky nepřicházejí a trenéra se vám (zatím) zbavovat nechce, u nás je, že se zkrátka vyrazí jedna štědře placená hvězda. Pozor, ne vymění. Ale prostě se odstřihne od mužstva. Chápu, když jedinec dělá v týmu paseku. Jenže pokud ne? Co má tohle za smysl? Potřebujete trápící se tým oživit, ne mu sebrat ještě chlapa.

Letos dostali na chvíli červenou Burger s Balaštíkem. Tenhle stav už dvakrát zažil Tomáš Divíšek, nejdřív v Brně, pak v Chomutově. Vzpomínejte dál, Josef Marha vloni v Pardubicích a tahle šňůra by byla pěkně dlouhá…

Trochu mi přijde, že manažerům chybí koule, aby se pustili do velkých akcí. Nebál bych se časově limitovaných transferů, které v extralize byly k vidění v minulosti. Bereš balík, ale hraješ mizerně? Šup, mazej na měsíc do Vítkovic. Nám zase třeba pomůže ten jejich trápící se veterán Burger.

Hráč, co je momentálně v krizi, může dostat novou motivaci, chytne slinu. Horší to už nebude. Navíc ostatní se trochu leknou: Hergot, příště se můžu stěhovat někam do tramtárie já?

Přístup, kdo nic nedělá, nic nezkazí, se mi nelíbí. Je to taktika pštros. Strčím hlavu do písku a snad mě katastrofa mine. 
Třeba ano a fakt přijde zázrak. Ale co když taky ne?