Hm, to je pravda, stále se vracejí (a zřejmě ještě dlouho budou) odsouzení pro závažné vraždy – i ti, kteří mi kdysi vyhrožovali. Ale byly jich desítky, vlastně stovky – a já o nich nemám přehled. Jen doufám, že ti nejhorší se třeba už nevrátí vůbec. Pro svou bezpečnost, event. i bezpečnost dalších, s sebou dlouhodobě nosím vždy jednu z pistolí ráže 9 mm, buď Sig Sauer P 229 nebo Glock 26, který je podstatně lehčí i menší – a tedy i „společenštější“ :-) Problematika nutné obrany je na dlouhý výklad. Já jsem vždy zastával názor, že občan má právo se bránit a veškerá legislativa a zejména její výklad by měly být ve prospěch obránce. Toho jsem se držel i ve „svých“ případech. Myslím, že se nám společně s dalšími kolegy (státními zástupci i soudci) podařilo posunout vnímání i posuzování případů, kdy v rámci nutné obrany dojde i k usmrcení, na jinou (lepší) úroveň tak, že napadený občan se může bránit i „razantněji“ – a díky mediím to občan snad už i ví. Jinak to samozřejmě vždy záleží na subjektivním posouzení a tedy i právním (a životním) názoru konkrétního státního zástupce či soudce. Zdravím Vás, Radku!

Jistě víte, že k odposlechu telefonních hovorů, ale i ke zjištění obsahu jiné komunikace, je nutný příkaz soudce. Bez takového příkazu nemá nikdo právo (ani zaměstnavatel) odposlouchávat hovory, byť jsou vedeny z telefonu, který Vám přidělil či zapůjčil k plnění pracovních povinností. Zrovna tak, i když se zavážete, že budete například svěřený notebook používat pouze k pracovním účelům, nesmí Váš zaměstnavatel toto kontrolovat nahlížením do Vaší e-mailové pošty, tj. do obsahu Vašich soukromých mailů. Za zneužívání pracovních prostředků Vás třeba může postihnout dle zákoníku práce jako porušení pracovní kázně, on sám se však porušováním tajemství dopravovaných zpráv dopouští tohoto trestného činu (dle § 239 TrZ), což je závažnější protiprávní delikt.

Odešel jsem po vzájemné dohodě - i na mne dopadlo snižování stavu = zřejmě podle pravidla "Na každého jednou dojde"... A to je vše, co bych k tomu chtěl uvést.

Bohužel si myslím, že je závažnější, než je cítit. Ale to není jen problém Policie ČR, ta je totiž (mediálně) nejvíc vidět – a je pro mnohé stále vděčným cílem. Korupce je závažným problémem i u jiných orgánů státní moci a orgánů státní správy – a zasahuje velmi vysoko. Chceme-li, můžeme ji najít v rozhodování těchto orgánů, při různých výběrových řízeních, zadávání zakázek apod. U orgánů, které rozhodují o našem dalším životě, je to však z pohledu občana nejcitlivější. Vždycky jsem si např. myslel, že nemůže dojít k ovlivňování státních orgánů při rozhodování o závažné násilné trestné činnosti, ale i v tomhle jsem se naivně (anebo že by už senilně :-) ) mýlil.

Pokud já vím, tak se lidé i na "vyšších pozicích" zcela vystřídali - a pokud jsou u české policie (ale i na státním zastupitelství i u soudu) lidé, kteří tam byli i předtím, tak je to zcela na místě, jsou-li to odborníci a profesionálové. Mně spíše vadí, že se ruší specializované úřady jako byla například tzv. finanční policie, která ročně zajistila několik miliard z ilegálních zdrojů, resp. "špinavých peněz". Bylo by zajímavé vědět, jak je to s odčerpáváním nelegálních výnosů nyní. Jsem přesvědčen, že je úspěšnost řádově podstatně nižší. A vadí mi, že odcházejí a nadále budou i těžko nahraditelní zkušení erudovaní odborníci, které ostatně nikdy politika nezajímala...

Už jsem dnes na podobnou otázku odpovídal - nebyl jsem nikdy přímo šéfem Krajského státního zastupitelství, takže mi občas vadil přístup nadřízených, který s ohledem na mou tehdejší medializaci mých krimi-případů se stupňoval a zejména v posledním (mém) období přecházel v"šikanování". To byl ostatně důvod, proč jsem v roce 2001 radši z úřadu odešel - a skočil po "lákavé nabídce". To už mi velice vadila tehdejší krajská státní zástupkyně v Hradci Králové, resp. já jsem jí překážel v její (pozdější) medializaci...

Jsem o ní informován pouze z médií, ale každopádně postup státního zastupitelství na mne nepůsobí příliš věrohodně. Státní zástupce by měl, resp. musí, totiž v pochybnostech podat obžalobu – aby o věci rozhodl nezávislý soud. Ono by to bylo lepší i pro pana Čunka – tedy, pokud je nevinný. Z mého pohledu pan Salichov věc odůvodňoval spíše jako obhájce než jako „přísný a nekompromisní“ státní zástupce. Zcela už mne pak překvapila nejen rychlost „došetření“, ale i následného posouzení a vlastně „definitivního“ vyřízení věci Nejvyšší státní zástupkyní slečnou Renátou Veseckou, resp. jejími podřízenými. Myslím, že to na rezort státního zastupitelství vrhá horší světlo než moje dnes již historické kontroverzní vystupování…

Pokud myslíte hrát basket, tak mám už „chronickou“ absenci – a ještě více se stydím za to, že nestíhám ani jako divák jezdit na pardubický basket. Ale slibuji, že se polepším. Při těchhle výkonech a návštěvách už to bude větší radost a pohoda než za „mého vedení“. Těším se na viděnou tady v Duhové aréně.

Nezdá – a ani tomu tak není. Nikdy jsem nebojoval proti alkoholu za volantem – ostatně takových „přestupců“ (podle Vás zřejmě „Gaunerů“) jsou podle statistik desetitisíce. V inkriminovaném mém případě šlo o přestupek, za který jsem navíc zaplatil víc než kdokoliv jiný = odešel jsem ihned z významné státní funkce, poukázal jsem částku odpovídající hrozící pokutě na konto jedné nestátní organizace (opět hned druhý den poté, co jsem se dozvěděl, že už nemohu být postižen) a auto jsem od nehody neřídil několik měsíců . Já jsem bojoval proti vrahům, pedofilům, dealerům drog, a proti organizovanému zločinu. Pokud dokážete tyto kauzy srovnávat s mým případem, pak jste, Jirko K., zřejmě občan, který se nikdy žádného přestupku nedopustil (ať byl odhalen či nikoliv) – a já se tedy nedivím Vašemu posouzení mého případu – a Vás skutečně obdivuji…

Musíte případ oznámit policejnímu orgánu – jde o podezření z trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 trestního zákona. Jiná cesta není – a ani to Vám, bohužel, zřejmě peníze na Vašeho (společného) syna nezajistí. Jinak i tohle je jedno ze závažných každodenních témat, jimž se s Hanušem Hanslíkem v naší knížce věnujeme.

Ve vztahu k trestnému činu znásilnění není oznamovací povinnost (paragraf 168 trestního zákona). Na vašem místě bych to nechal na jejím rozhodnutí, popř. bych se snažil ji ovlivnit, aby věc oznámila, popř. ji seznámit s odborníkem - psychologem apod. Bez její svědecké výpovědi by stejně nedošlo k usvědčení pachatele. Doporučuji ještě navštívit zdejší pobočku Bílého kruhu bezpečí. Je tady dost erudovaných odborníků a to i právníků a psychologů.

Pro mě komplikovaná otázka... Řekněme, že byl - a čekejme na další odezvu.

To už jsem zmínil a dodávám, že jeho obnovení z hlediska ústavy i evropského práva nepřichází v úvahu, a proto nechápu pseudosnahy některých politiků při slibech jeho znovuzavedení. Je to stejné, jako kdybych já před volbami v Pardubickém kraji sliboval voličům, že se zasadím o trest smrti v tomto kraji.

To bych tady zůstal do večera. Vždy šlo o případy neobvyklé a taky důkazně komplikované. Z vražd to byl například vícenásobný vrah Martin Vlasák, který ostatně seděl na Mírově s Kájínkem, a který v Hradci Králové usmrtil taxikáře a čerpadláře. Jinak to byla i například první organizovaná vražda - tzv. sečská traverza. Samozřejmě k tomu patří i již zmíněné případy nejzávažnějších mezinárodních drogových věcí, kdy jsme věc vyšetřovali i za hranicemi ČR, cestou právní pomoci jsme vyslýchali svědky, například v SRN, Holandsku, ve Švýcarsku. Vždycky však úspěšně.

Politika mě nikdy nelákala, ale je pravda, že v poslední době jsem svými přáteli intenzivně přesvědčován, abych do ní vstoupil - samozřejmě jako nezávislý. Uvidíme jak to dopadne...

K tomu nejsem kompetentní se vyjadřovat.

Naštěstí není.

Na to jsem již odpovídal, viz předchozí otázky. Zdravím.

Obraťte se na státní zastupitelství. Máte právo podat trestní oznámení, které je povinno SZ, ale i Policie ČR přijmout a řádně prověřit (paragraf 158, odstavec 2 trestního řádu).

Jiří Kájínek je i z pohledu práva pro mne dvojnásobný vrah. Tento případ nechť zpochybňuje a obhajuje ten, kdo zná podrobně veškerý spisový materiál a kdo mu také rozumí. Nechápu různé fan kluby v tomto směru - a nedovedu si představit, že by takto někdo zpochybňoval i mnohonásobné vrahy, které jsem do kriminálu poslal já. Prostě nějaká právní jistota v tomto státu musí být.

Já jsem byl vždycky zastáncem trestu smrti, resp. odpůrcem jeho zrušení. Vím však, že trest smrti není a nebude v naší "evropské" společnosti reálný. Jsem proto, aby aspoň trest odnětí svobody na doživotí byl skutečně pro ty nejhorší gaunery trestem doživotním. V současné (ale bohužel i budoucí) naší trestně právní úpravě je a bude možnost se po dvaceti, event. třiceti letech vrátit mezi řádné občany. Zažil jsem zločince, u nichž bych se toho bál a to i po takové době. Například ve Slovenské republice, s níž jsme měli shodnou trestně-právní úpravu, mají rekodifikaci trestního zákona za sebou - a mj. to je kromě přísnějších trestů mají možnost uložení trestu odnětí svobody na doživotí bez možnosti návratu. Jinak tyto moje názory samozřejmě ovlivnila moje práce, tzn. stovky nevinných obětí včetně dětí, mnohdy brutálně a nesmyslně zavražděných, kdy i experti prohlásili možnost resocializace gaunera za vyloučenou. Jsem přesvědčen, že i po zrušení trestu smrti jsem potkal "kandidáty" na tento trest, protože takoví "lidé" prostě mezi řádné občany pustit nesmíme. Jsem si jist, že v "mých případech" k žádným pochybením nedošlo a i ty nejtvrdší tresty jsou v pořádku.

Gaunery nemám rád - vyšlo cca 26 tisíc výtisků, byla zcela rozprodána, pak vydavatelství odkoupil jeden významný muž a k vydání dalších svazků již nedošlo. Tehdy ta knížka stála cca 150 Kč. V současné době vyšla knížka "Miroslav Antl radí jak na gaunery", je v "paperbackovém vydání", má 140 stránek a stojí cca 120 Kč. Není však o mém životě, ale je to spíše o vašich životech. Měla by být rádcem a pomocníkem řádného občana, jak jsem již uvedl. V současné době s Hanušem Hanslíkem píšeme další svazek této knihy, která už tolik nebude o dotazech a odpovědích jako ta současná, ale více o příbězích a dotazy tam budou jako doplnění.

Tak já jsem pracoval jako specialista na vraždy a nejzávažnější násilnou trestnou činnost a na boj s organizovaným zločinem, zejména drogovým. Proto pro mne byl nejzajímavější terén, tj. práce od ohledání mrtvoly a místa činu přes pitvu, výslechy obviněných a zásadních svědků a poté i "souboj" v soudním řízení. Chvilku jsem byl i vedoucím trestního oddělení, ale neměl jsem čas (ani chuť) trávit čas na dlouhých poradách a tak jsem se vrátil ke své specializaci, kterou jsem ostatně ani po tuto dobu neopustil.

Taky Vás zdravím. Tehdy mi naměřili dechovou zkouškou 0,52 promile alkoholu. To bylo dle mého názoru zcela neslučitelné s výkonem další významné policejní funkce a proto jsem se rozhodl odejít. Už tehdy jsem tušil, že budu historicky jediný, což se v dalších letech potvrzuje. Ve funkci jsem jinak skončit nechtěl, chtěl jsem dodělat přesně naplánovanou reorganizaci policejního prezídia, resp. Policie ČR, k čemuž mělo dojít o několik měsíců později. Mělo jít o razantní změny, ovšem nikoliv způsobem, který teď vidím. Ale to je na dlouhou rozpravu.

V současné době mě stále živí trestní právo, více přednáším na školách, ale i ve specializovaných oborech, aktuálně "trestní odpovědnost zdravotníků v praxi" anebo "trestní odpovědnost pedagogů" apod. To by mě však neuživilo, přestože jsem nenáročný, takže dělám i trestně-právní konzultace z hlediska postavení poškozených a obětí v trestním řízení.

Určitě může, je-li mobil "aktivní". Měl-li hodnotu přes pět tisíc korun a došlo-li k jeho odcizení jinou osobou, jde o trestný čin krádeže, takže policie by měla věc šetřit.

Na verbální vyhrožování jsem si v podstatě zvykl, pokud jde o útoky fyzické, přímo jsem je zažil na počátku své závratné kariéry, kdy jsem však byl ještě mladý, rychlý a trénovaný, takže jsem je odrazil. Takřka fatální však byla připravovaná moje poprava ze strany organizovaného zločinu, kdy jsem byl hlídán specializovaným policejním útvarem, zrovna tak i moje rodina. Tehdy jsem velmi usilovně přemýšlel, zda má moje práce význam a rozhodl jsem se i nadále bojovat se zločinem - a přijmout přiměřená (ochranná) opatření. Vím však, že když mě někdo bude chtít zlikvidovat kvalifikovaně, tak to prostě udělá. K tomu mi nepomůže žádná zbraň, ale přesto ji nosím stále s sebou.

Bohužel nejde o ojedinělý případ v ČR. Skutečně jediná možnost je hlásit věc Policii ČR či městské policii a pokud tato nepostupuje podle zákona, tak by bylo na místě věc ohlásit jejich Inspekci MV anebo přímo státnímu zástupci. Bohužel ne vždycky se dá utajit totožnost oznamovatele - a svou snahou o spravedlnost si můžete nadělat nepřátele.

Nechci urazit, takže: takřka výhradně dávám přednost plzeňskému pivu, a to v "satelitních restauracích" kontrolovaných pravidelně plzeňským pivovarem. Ostatní piva piji výjimečně - zpravidla v úctě k hostiteli. :-)

Dostal - kdysi dávno - ale neposlechl jsem. Následné kárné řízení kupodivu dopadlo dobře.

Nepovažuji se zrovna za znalce, ale dobré víno mám rád a myslím, že mu přiměřeně rozumím. Na víno jezdím pravidelně do Hrušek (je tam vynikající víno z hroznů):-). V poslední době mě nadchl vynikající Dornfelder u tamního vinaře Honzy Nešpora. Tady v Pardubicích se občas stavím ve Zlaté štice u jednoho z největších odborníků na vína.

Určitě ano. I přesto, že došlo k trestně právní úpravě postavení poškozeného v trestním řízení jakož i k přijetí opatření v boji proti domácímu násilí, jsem přesvědčen, že český trestní řád je na straně gaunerů. A ti toho také dovedou zneužít. Abych nekritizoval jen legislativu, ono je to i v lidech, takže i v orgánech činných v trestním řízení, které ne vždy řádně poučí poškozeného a přijmou jeho trestní oznámení. Bojovníci v řadách těchto orgánů pak tyto nedostatky "dohánějí" v mimopracovní činnosti, např. činností ve prospěch nestátních organizací, jako je Bílý kruh bezpečí apod. Já se snažím na tyto nedostatky upozorňovat mediálně, pokud dostanu možnost (jako teď), jinak své studenty vedu k tomu, aby trestní řád chápali a vykládali ve prospěch obětí a poškozených.

V první říjnový čtvrtek odpoledne se tady v Pardubicích stala ta dopravní nehoda, já jsem hned telefonoval policejnímu prezidentovi a tehdejšímu ministru vnitra a žádal jsem je o osobní schůzku na pátek. Už tehdy jsem byl rozhodnut, že od policie odejdu, což jsem prakticky hned druhý den udělal. Kromě výhružných SMSek, že se mám zastřelit apod. jsem žádný tlak na sobě ani nestihl pocítit. V pondělí jsem pak zavolal na úřad práce a domlouval další postup. I mne samotného moje rychlé rozhodnutí možná zaskočilo.:-)

To bylo předmětem šetření a nechci se již vůbec k této záležitosti vyjadřovat (za což se Vám omlouvám), ale dodnes zůstalo dost věcí nevyjasněných.

Spíše než lidé, tak média. Ta si mne a mé knížky všimla právě po této nehodě, kdy náhle kritizující redaktoři drželi v ruce moji knihu a dávali tak najevo, že gaunery nejsou brutální vrazi, nadnárodní drogoví dealeři, ale Antl, který se dopustil dopravního přestupku. Cynicky dodávám, že bohužel v té době byla kniha již dávno vyprodána, takže pro mě to mělo jen "devastující" efekt, což ostatně bylo smyslem reportáží.

Zatím žádný - je to příliš "čerstvá" záležitost. Ohlasy mám spíš z té poradny, kdy je vidět i velký zájem o tuto problematiku, to je zejména domácí násilí, týrání a zneužívání dětí, vyhrožování a jiné. Nejvíce nás zarazila skutečnost, že spoustu žen se ptá na promlčecí doby u znásilnění a pohlavního zneužívání dětí, přičemž z otázek je vidět, že to ty ženy prožily ve svém dětství. Vím, že jde o latentní kriminalitu, ale přesto těch dotazů je až příliš. Jsem si vědom samozřejmě i toho, že pro někoho může jít o návod, ale to je u "instruktivních materiálů" běžné. Osobně jsem přesvědčen, že jde hlavně o pomoc obětem a i případné pachatele či gaunery se snažím odradit...

Přemýšlím o tom - zejména "cvičení z praktického trestního práva", návrat do terénu a zejména komunikace s občany a to ve smyslu ne je poučovat, ale spíše jim poradit, jaká mají práva a na koho se obrátit v případě, že státní orgán nefunguje tak, jak má. Pro mě to znamená zejména pomoc obětem a poškozeným, což mě ostatně provází celý můj život. Přímé vysílání mne nutí k tomu, abych rychle reagoval a správně právně argumentoval.

Do Českého Telecomu jsem nastoupil po výběrovém řízení jako výkonný ředitel pro bezpečnost, takže jsem mimo jiné odpovídal i za bezpečnou privatizaci. I v Telefonice O2 CR jsem byl na této pozici, byl jsem i bezpečnostním ředitelem TO2, k 30. 4. tohoto roku jsem z této telekomunikační firmy odešel. S ohledem na předchozí dotaz mě napadlo, že to, co jsem nestihl na policejním prezídiu, "odnesli" zřejmě moji noví podřízení, protože jsem jich více než tři čtvrtiny propustil v rámci reorganizace.

Určitě ne - ani bych o tom neuvažoval. Důvody mého odchodu znáte, velkou příležitost k zásadní reorganizaci Policie ČR jsem již promarnil, což mě velice mrzí, zvláště když sleduji, co se od té doby děje. Doufám, že jednou skutečně dojde ke změnám, které budou mít význam nejen pro policisty, ale i pro nás, pro občany. Nechci kritizovat, tak Vás alespoň zdravím.

Situaci kolem pardubického basketu vnímám už jen zvenčí, líbí se mi výkony současného družstva, ale i velká návštěvnost, což jsme kdysi, když jsme prosazovali zápasy v Duhové aréně, nepředpokládali. Já jsem si v desetileté pozici předsedy BK užil spíš problémů, starostí, ale rád na to období vzpomínám. Vím, že i kolem basketu jsou "zákulisní dohady", ale to by nemělo mít na profesionální výkon vliv. Osobně přeji vedení družstva i všem hráčům spoustu úspěchů (pokud možno bez zranění a komplikací). Totéž samozřejmě i malým a mladým baskeťákům, kteří mi vždycky, i v těch nejtěžších basketbalových chvílích, dělali radost a byli vždy skvělou zásobárnou pro "dospělé" mančafty.

V minulosti určitě ano, ale mohu prohlásit, že jsem mu nikdy nepodlehl, s čímž jsem měl také dost problémů. Nešlo však o žádné hrdinství, protože jsem od počátku dělal dozor nad vyšetřováním závažné násilné a mravnostní trestné činnosti, což byla vždycky oblast, kterou lidi odsuzovali a i politici měli obavu do ní zasahovat. Ostatně komunisti na to měli v resortu prokuratury svoje právní předpisy, resp. příkazy, ale také svoje lidi. Bohužel i některé případy ze současnosti mi připadají "zpolitizované". Teď nemám žádného nadřízeného - aspoň nemusím psát vyjádření.

To jste mě zaskočil, pokud přemýšlím o svých "klientech", tak to byli mnohonásobní vrazi, u nichž mě zaskočila brutalita a naprostá bezcitnost. Asi největší dojem na mně zanechal Alonso Delgado Martinez, ale taky Václav Novotný Urban - oba vlastně byli největšími organizátory mezinárodního drogového ilegálního obchodu, který šel přes naše území. Zejména Kolumbijec byl i velice silným "protivníkem", vynikajícím stratégem, navíc s velice dobrou pověstí diplomata. I přes nesmazatelný dojem jsem ho ve svém odvolání dostal do kriminálu na hodně dlouho.

Jasně, v Plzeňce se určitě stavím, ale pivo vynechám, což je mi líto, protože zejména teď tam máte pivo vynikající. Jsem tady autem a pokračuji do Prahy a navíc Pardubice už mi jednou byly "osudnými".:-)

Gaunery. Určitě ne lidi, které jsem dostal do kriminálu za organizované či promyšlené vraždy, drogové delikty, násilí na dětech apod. Jinak samozřejmě každý má právo na obhajobu...

Přemýšlím o pokračování, ale bojím se napsat, co se děje. Možná jedině snad těsně před smrtí. Místo toho jsem však napsal knížku ze své poradny, a to "Miroslav Antl radí, jak na gaunery", což je taková rukojeť, jak se má občan chovat ve svízelných trestně-právních situacích. Myslím si, že se tam dá najít srozumitelný návod na to, jak reagovat v ohrožení, jak se domoci práva apod.