POHLED Z VODY

„Kanál La Manche, tohle jméno přede mnou už nikdy nevyslovujte,“ prohlásila při zpáteční cestě po úspěšné plavbě přes úžinu mezi Velkou Británií a Francií. Už za několik hodin však spřádala další plány. „Kdybych se znovu vydala na Kanál, tak jedině s cílem zaplavat rekordní čas,“ mění názor. LENKA ŠTĚRBOVÁ v sobě nezapře lví povahu.

Nechme tedy nedávno šestnáctiletou dívku z Pardubic snít a ještě před tím, než se „vrátí“ do Lamanšského průlivu, přibližme čtenářům Deníku její úspěšný pokus z minulého týdne.

Situace před vaší plavbou byla poněkud hektická. Původně jste neměla plavat, pak se však počasí umoudřilo. Kdy jste se dozvěděla, že se vydáte na trasu?

 Náš lodivod Reg Brickell informoval taťku, v osm večer britského času. Oznámil mu, že bych měla zahájit plavbu o půl třetí tamního času. Začali jsme narychlo balit a naším známým či partnerům rozeslali zprávu. Pak jsem si šla lehnout. Bylo asi jedenáct.

Vy jste šla v tak vypjaté chvíli spát? To jste usnula?

 Ano, podařilo se mi to. A bez prášků (úsměv). Spala jsem asi dvě hodiny. Ani po probuzení jsem nebyla nějak extra nervózní.

Byla jste probuzena v době nejtvrdšího spánku. Jaké bylo procitnutí?

 Nebylo to tak hrozné. Zavzpomínala jsem si na tábory první pomoci, kdy nás budili na noční zásahy. Docela rychle jsem se přizpůsobila okolí. Akorát jsem zažila jednu spací krizi. Asi po třech hodinách plavby se mi začaly klížit oči. Moře mě ale rychle probralo.

Nepřeskočme start. S celým vaším týmem jste se přesunula na Shakespearovu pláž, odkud se plavba zahajuje. Všude tma, moře bouří. Nedostala jste najednou strach, protože bylo jasné, že už do vody musíte?

  Spíše jsem si připadala jako ve snu. Pořád jsem si neuvědomovala, že už plavu. Přemýšlela jsem, jestli je to skutečnost, nebo jestli se mi to zdá.

Při té noční části plavby jste poznala „nové kamarádky“. Vnímala jste, že kolem vás skákají ryby?

 Vzhledem k tomu, že jsem měla zúžený průzor a viděla tak půl metru do každé strany, tak jsem přesně nevěděla, kolik jich je. Viděla jsem jen ty ryby, které ke mně připlavaly nejblíže. Snažila jsem se na to nesoustředit. Ony nebyly nebezpečné, jen sondovaly, co to tam plave. Horší byly medúzy. Stály sice na místě, ovšem já si jedné nevšimla. A ona mě potvora popálila.

Čím si vysvětlujete takový zájem o svoji osobu. To se rozkřiklo i ve vodní říši, že Štěrbová z Pardubic chce přeplavat Kanál?

 (rozesměje se). To nevím, ale spíše pravděpodobnější, že je přilákal odraz světla z lodi a nebo světélkující tyčinky, které jsem měla za plavkami a brejličkami.

Tak to jste měla kliku, že si vás nespletli s elektrickým rejnokem?

 Jako že bych byla nějaký nový druh ryby? Tak to bych byla opravdu nerada (směje se na celé kolo).

Ulevilo se vám, když se rozbřesklo? Přece jenom plavat ve tmě asi není žádný med…

 Úleva se nedá říct. Byla to příjemná změna, konečně něco nového (smích). Když svítalo, tak jsem postupně sledovala, jak je nebe světlejší a světlejší. Připadala jsem si skoro jako na vyhlídkové plavbě (úsměv).

Vaše slova vypovídají o tom, že v Kanále je zábava. Alespoň do té doby než se v dálce objevila Francie…

 Byla jsem celkem v pohodě, protože jsem měla natrénováno. Hodil se mi každý naplavaný kilometr. Měla jsem také výhodu, že jsem v první polovině plavby neměla skoro žádné vlny. Po startu jsem musela zdolávat metrové. Pak se oceán asi na dvě hodiny utišil. Další a větší se objevily asi 6,5 kilometru před poloostrovem Griz Nez. Před nimi se mě snažila chránit loď.

Pravé peklo nastalo před Cap Griz Nez. Můžete to přiblížit?

 Po šesti hodinách plavby jsem měla Francii na dohled. Jenže kvůli silným proudům jsem nemohla plavat napřímo. Bylo to k vzteku. Musela jsem uhnout o nějakých devadesát stupňů a plavat na Cap Griz Nez obloukem proti těm proudům a čekat na výhodný proud, na kterém doplavu k cíli.

V životě už jste asi čekala dlouho ve frontě či autobus. Jaké to bylo čekání na ten správný proud?

 Nedá se nic dělat. Člověk musí čekat, na rozdíl od toho autobusu. To se podíváte na jízdní řád a je vám jasné, že přijede v určitou hodinu.

Na dopravní prostředek se čeká v klidu, někde na lavičce. Před Griz Nez jste ale musela asi stále zabírat rukama a kopat nohama…

 To si pište! Kdybych tvrdě nebojovala se silnými proudy a jen tak se houpala na vlnách, tak jsem mohla skončit taky někde v Portugalsku. Plně jsem věřila našemu lodivodu. Reg Brickell by mě určitě netáhl do bitvy, která by byla předem prohraná.

Jak se dá dlouho nehýbat se z místa?

 Tak já se na jednom místě plácala přes dvě hodiny. V těchto chvílích musí pomoct také posádka a udržet plavce v nějaké psychické pohodě.

Takže vám z lodi vyprávěli do megafonu vtipy?

 Ne, to bych asi neslyšela. Ale dostala mě mamka. Chvíli poté, co jsem vjela do silného proudu, mi ukázala ceduli se zněním: Proud slábne, Francie je blízko. Po hodině mi pak ukázala to samé. Musela jsem se smát.

Jakou cestou vám byly vůbec udělovány pokyny?

 Právě tím psaním na ceduli a nebo při občerstvování. Nějaké hulákaní nemělo cenu, protože přes ten rachot oceánu by stejně nebylo nic slyšet.

Zase jste si mohla podrobněji prohlédnout poloostrov Griz Nez. Teď už asi víte, kde hnízdí který pták…

 No, poloostrov jsem si opravdu prohlédla ze všech stran. Ještě k těm ptákům. Když svítalo, viděla jsem na obloze racky. Z dobrodružných knížek jsem věděla, že se blíží pevnina, v mém případě Francie. Pak mě napadlo, jestli to náhodou nejsou angličtí rackové. Uklidnilo mě, když mě provázeli celou dobu.

Historie plavby přes kanál La Manche zná mnoho případů, kdy to plavec zabalil těsně před francouzskými břehy. Nezauvažovala jste o tom, že vzdáte?

 Ani na minutu. Já osobně bych to neudělala. Věděla jsem, že mám na to doplavat. Na druhou stranu už chápu některé pomalejší plavce, kteří to dvě míle před Francii zabalili. Ono mít za sebou třeba deset hodin a pak ještě svádět boj s tak silnými proudy, je ohromně vyčerpávající.

Atlantik byl tak rozbouřený, že vám rozhodčí povolil výjimku. Nemusela jste v té divočině vylézat na skalisko, stačilo se dotknout břehu. Proč jste se tedy na útes vyškrábala?

 Po doplavání mě to zkrátka lákalo. Stejně jsem byla zašprajcovaná mezi kameny, tak jsem jenom uvolnila nohu a lezla. Už jsem taky potřebovala změnit pohyb a místo plavání zase začít chodit. V oceánu to dost dobře nešlo. (úsměv). Chtěla jsem se na ten menší útes postavit, ale nešlo to kvůli vlnám. Zajímavé bylo to, že když jsem se na něj posadila, vynořila se pode mnou nějaká černá hlava. Nevím, jestli to byl potápeč nebo tuleň, nebo fata – morgana z únavy (smích).

Můžete popsat vaše pocity, když jste se ocitla na útesu? Byla jste unavená nebo únavu přebil fakt, že jste zdolala kanál La Manche?

 Převládal entuziasmus. Úspěch mi dodal novou energii. Pohyb na suchu mi nedělal žádné problémy. Bylo to jako někde na Seči po tréninku.

Před plavbou jste se chlubila tím, že netrpíte mořskou nemocí. Prý jste ale měla nějaké problémy při zpáteční cestě…

 Opravdu jsem s tím nikdy neměla problémy. Ale byla jsem docela v klidu, protože se udělalo špatně i taťkovi a ten už jel takhle zpátky poněkolikáté. Mohly za to obrovské vlny a také fakt, že náš lodivod spěchal na nějakou party. Valil to do Anglie, jako by tu loď ukradl (smích). Bylo to těžké pro všechny.

Takže jste nebyla z vašeho plavání tak vyhoupaná, že by se vám udělalo nevolno i na dětském kolotoči?

 Možná i to k tomu přispělo. Ale příčinu spíše vidím v závodním tempu našeho lodivoda. Nebo mě možná někdo chtěl donutit, abych vrátila moři to, co jsem si od něj při plavbě Kanálem vzala (zasměje se nahlas).

Narodila jste se 8. 8., kanál zdolala 9.9., co chystáte na 10. 10.? Nechystáte se náhodou po ukončení gymnázia ke studiu magie?

 Magii? To snad ani nejde ne. Ale vyšlo to opravdu parádně. Vlastně v době plavby mi bylo přesně šestnáct let, jeden měsíc a jeden den. A 10. října? Ještě nevím, možná vyhraji nějaký závod.

Jak vás těší fakt, že jste se stala nejmladším českým plavcem, který překonal kanál La Manche? A hlavně vám tento primát už těžko někdo vezme. Vy jste se totiž narodila v období slabších proudů…

 Tak je to příjemné. Ale hlavně jsem překonala, co jsem chtěla. Podařilo se mi to prakticky na začátku mé kariéry. Jsem ráda, že se ještě někdy mohu na Kanál vrátit. Spousta plavců to má spíše na konec své plavecké dráhy.