Opticky se jim mohlo ulevit při pohledu na jejich trenéra, který jim je příkladem a prakticky každý cvik dělá s nimi. STANISLAV PETR není jenom úspěšný kouč, ale také zdatný psycholog. Ačkoliv je basketbal kolektivní sport, ke každému z hráčů přistupuje individuálně. „Teorie je potřebná věc, ale nejlepší trenérskou školou jsou hráčské zkušenosti. Pak trenér nejlépe vidí, kdy má například slevit ze svých nároků,“ předesílá Petr.

Každý vrcholový sportovec ví, že na soustředění je nejnáročnější přežít dopoledne a odpoledne. Jaký denní program jste naordinoval vašim svěřencům?

První tréninková dávka začínala v deset hodin. Dopolední tréninky byly zaměřeny na posilování, ať už na strojích či improvizovaně v přírodě, na výskoky a na partie lýtkových i stehenních svalů. Druhá fáze začínala ve tři a končí v pět. Odpolední tréninky jsem pojal jako dlouhodobé výběhy především v lesním porostu. Je tam měkčí podloží a hráči si neničí nohy jako někde na betonu. Jako zpěstření jsem přichystal pro hráče vyjížďky na kolech. Užije se při nich více zábavy a ta dřina se tolik nevnímá. Od šesti hodin jsme se věnovali regeneraci v bazénu a při vodoléčbách.

Podle čeho nebo koho určujete tréninkové dávky?

Když se trenér dostane do fáze, kdy vede prvoligový mančaft, musí absolvovat trenérskou školu. Tam se dozví základní teoretické věci. Nejlepší školou jsou vlastní hráčské zkušenosti. Například lépe vidím, kdy je třeba slevit z nároků na hráče. Jsem rád, že máme v družstvu komunikativní jedince, kteří se nebojí konzultovat se mnou tréninkové dávky.

U každého kolektivního sportu se v určité obblasti zátěže klade důraz na něco jiného. Jaká specifika jsou u basketbalu?

Všeobecná příprava, kterou absolvujeme na horách, je pro všechny kolektivní sporty přibližně stejná. V našem sportu je velmi důležité, pokud chceme zaznamenat lehce koš, co nejvíce vyskočit. Takže se soustředíme na odrazové cviky. Dolní končetiny musí být posilovány dynamicky ne silou. Svaly již kluci mají vypracované, tak je zbytečné, aby se jim zvětšovaly.

Asi je zbytečné se v době profesionalismu, alespoň v českých podmínkách, ptát, jestli se setkáváte s nějakým ošizováním tréninku…

Myslím si, že kluci v této době moc dobře vědí, o co jde. Sportem si vydělávají peníze, a tak si musejí udržet zdravé tělo. Když jsou zranění či dlouhodobě nemocní, peníze jim jdou dolů. Jednou motivací jsou pro ně finance a tou druhou, že každý chce hrát. V době, kdy jsem hrával ligu já, tak se pochopitelně našel občas nějaký flink, ale to jsme dělávali basket v amatérských podmínkách.

Když už jste zabrousil do vašich hráčských let, nelze se nezeptat: Jaká byla tréninková morálka Stanislava Petra?

Já jsem poctivý člověk, a to nejen ke sportu, ale ve všech oblastech života. Vzpomínám, když jsem byl v dorosteneckém věku, tak jsem si po tréninku ještě přidával. Určitě to nemá cenu přehánět se cvičením, ale když má někdo chuť , proč by si neudělal něco navíc. Můžu říct, že za těch jedenáct let, co jsem hrál první ligu, se mi výhýbala zranění. S tím také souvisela skutečnost, že už v té době, kdy se na to nekladl takový důraz, jsem pravidelně regeneroval. Určitě jsem měl výhodu v tom, že v Dukle Olomouc působil rezrezentační lékař Vrba, který nám udílel pokyny, co se týče například strečinku či vodoléčby.

Z vašich slov vyplývá, že na regenerování sil kladete velký důraz…

Tak určitě. Pokud já budu v pozici trenéra, tak pro mne je regenerace s dobrým fyzioterapeutem a masérem základ k udržení zdravého mančaftu.

Nabírání fyzické síly na soustředěních je jedna věc, tou druhou je utožování kolektivu…

Soustředění mám rád z jednoho prostého důvodu. Všichni jsme pohromadě, nikdo nemá kam útéct. Před letošní sezonou došlo k velké obměně kádru, takže hráči mají ideální možnost více se poznat.

Máte kromě povinného drilu připraveny pro hráče různé aktivity v době volna?

Plánuji udělat jedno odpoledne volnější a v něm připravit pro kluky různé hry. V hlavě se mně rodí nápad s vícebojem. Jsou tady například k dispozici luky, koloběžky. Za normálního tréninkového chodu by to však nešlo. Hráči bývají tak unaveni, že jsou rádi, když mohou odpočívat.

 

V nejvyšších horách České republiky rozbili svůj stan basketbalisté BK Synthesia Pardubice. Od pondělí jsou v této lyžařské baště na tradičním letním soustředění. Právě kempy bývají nedílnou součástí přípravy na novou sezonu.

Trenér Stanislav Petr s sebou přivezl do Krkonoš desítku borců, s nimiž počítá pro boje v Mattoni NBL a nově také Středoevropském poháru. Poprvé se spoluhráčům představily posily jako hrom, američtí basketbalisté Levell Sanders (naposledy Děčín), Tarvis Williams (Nový Jičín) a bermudský borec s britským pasem Sullivan Philips (maďarská nejvyšší soutěž). Kromě nich polykají horské dávky kapitán týmu Jiří Novotný, Marian Přibyl, Jiří Trnka, Kamaldin Gamma, Peter Majerík a mladíci Pavel Harčár s Janem Špačkem. Chybějí pouze Luboš Moravec, který si poranil koleno na mistrovství Evropy juniorů divize B, a Jiří Jelínek. Ten má za sebou velmi náročný program. Nejdříve stejně jako Moravec hájil barvy české reprezentace na ME a pak si ho vybrali trenéři pro letní univerziádu v Thajsku.

Pardubičtí našli dočasný domov ve Svatém Petru, konkrétně v Turistické chatě. Každodenně se mikrobusem přemísťují do Vojenské zotavovny Bedřichov, kde mají k dispozici sportovní areál s posilovnou a bazénem. Zařadili se tak po bok fotbalistů pražské Sparty i Slavie, hokejistů HC Moeller Pardubice, kteří rovněž využívali pestré škály služeb zmíněného zařízení.

Krkonošskou misi ukončili basketbalisté v sobotu v poledne. Na prvním herním tréninku v Pardubicích se budou hlásit už v pondělí na pátou odpolední.