VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Borecká zvládla psychický tlak

Pardubice - „Je daleko těžší hrát proti kamarádce,“ doznává vítězka Juniorky

18.8.2009
SDÍLEJ:

Martina BoreckáFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Do třetice všeho dobrého a na poslední chvíli… Otřepaná rčení, která jsou adresována vítězce 82. ročníku Pardubické juniorky. MARTINA BORECKÁ (19. 3. 1991) startovala na kurtech Pod zámkem třikrát a v předchozích dvou ročnících dokráčela nejdále do semifinále.

První tenisové krůčky udělala v šesti letech pod dohledem svého otce. Začínala v Houšťce a přes pražský Olymp doputovala až na Štvanici, kde sídlí I. ČLTK Praha. V současné době již hraje ženské turnaje. Na žebříčku WTA je zapsána na 850. místě. Jak sama říká, na konci letošního roku by se chtěla dostat pod sedm set. Jejím vzdálenějším cílem je umístění v první stovce. Za tenisový vzor jí slouží Andy Roddick a sestry Williamsovy.

Před měsícem a půl jste asi neměla Pardubice moc v lásce. Jak si „polepšily“ po triumfu na Juniorce?
Moc dobře vím, kam tou otázkou míříte. Ve finále MČR dospělých v Ústí nad Orlicí jsem ve finále prohrála se Skočdopolovou – Zálabskou, která hraje za LTC Pardubice. Dost jsem si na ní věřila, neboť jsem ji v zimě porazila. Jenže Zuzka hrála výborně a bylo velmi těžké něco na ni vymyslet. Nehodnotím město, když prohraju s jeho zástupcem. Vím, že to bylo myšleno s nadsázkou, a proto říkám: Pardubice navždy dobrý…

Mohl být pro vás výhodou fakt, že až do semifinále jste hrála se samými nenasazenými hráčkami?
Je docela těžké hrát proti nenasazeným, což jsou vesměs mladé hráčky. Musím totiž vítězit. Kdežto, když hraji se stejně starými, klidně i nasazenými, není ten tlak tak velký. Vyzní to nastejno.

Který zápas byl pro vás v průběhu turnaje dvouher nejtěžší?
Začala bych trochu jinak. Nejvíce mi pomohl zápas ve čtvrtfinále s Malečkovou. Po dvou lehkých soupeřkách mě totiž potrápila a donutila mě dostat se pořádně do hry. Nejtěžší zápas, co se týče fyzických sil, bylo semifinále s Fabíkovou. Po psychické stránce mi zase dalo nejvíce zabrat finále proti Kubičíkové.

Před zahájením Juniorky se v dívčí kategorii nemluvilo v souvislosti s vítězstvím o nikom jiném než o vás. Jaké to bylo vstupovat do turnaje pod takovým psychickým tlakem?
Tuto situaci jsem zažila už v loňském roce, kdy mi každý předsouval, že bych mohla Juniorku vyhrát. Byla jsem velká favoritka, ale nezvládla jsem to psychicky. Před každým zápasem jsem měla v hlavě, že musím, a možná sama jsem se dostávala pod tlak. Poučila jsem se a letos už jsem si to tak nebrala. Hrála jsem uvolněněji než loni.

Letošní dívčí Juniorka byla oproti několika posledním ročníkům jiná v tom, že se do finále probojovaly dvě nejvýše nasazené hráčky…
Starších hráček tady letos moc nebylo. Kromě mne a Kubičíkové ještě Fabíková a Tůmová. Já jsem měla obě ve své polovině pavouka, a tak Kubičíková měla cestu do finále o něco snadnější.

Ještě k vašemu finále s Kubičíkovou. Jaké to je nastupovat proti kamarádce. Vždyť jste byly spoluhráčkami z vítězného deblu?
Právě proto, že se velmi dobře známe, bylo finále z obou stran hodně nervózní. Každá chtěla tu druhou porazit už jenom z prestiže. Obě dvě dokážeme hrát daleko lépe. Když hrajete proti kamarádce, tak je to daleko těžší než se soupeřkou, kterou nemáte v oblibě nebo ji neznáte.

Jak byste popsala váš tenisový styl a který úder vás dovedl na domácí mládežnický Olymp?

Moje hra je založená na útočení. Snažím se nevracet míče a nevyběhávat dlouhé výměny. Každý zápas je jiný, a proto se soupeřkou měním herní styl. Co se týče úderů, myslím si, že je mám vyrovnané. Žádný z nich bych nechtěla nijak extra vyzdvihovat. Mojí velkou zbraní je servis, ale na pardubickém turnaji mi dvakrát moc nešel.

Je jistě lichotivé zařadit se po bok tenisových legend typu Navrátilové, Mandlíkové či Novotné. Kam byste ve své sbírce zařadila vítězství na Pardubické juniorce?
Vyhrála jsem sice halové MČR v dorostu, ale to skoro nikdo neví. Juniorka je pojem a vítěz se dostane do historie. Právě kvůli tradici i tomu, kdo ji všechno vyhrál, je to můj nejcennější úspěch.

Autor: Zdeněk Zamastil

18.8.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

V kraji žilo na konci roku nejvíc cizinců za dvacet let

ŠTĚPÁN NETEK se narodil  19. března v 16 hodin a 11 minut. Vážil 3950 gramů a měřil 52 centimetrů. Maminku Anetu podpořil při porodu tatínek Václav. Bydlí ve Starých Čívicích.
6

OBRAZEM: Nově narozená miminka z Pardubicka

Východočeské divadlo připravilo komediální muzikál Kiss me, Kate

Pardubice - Východočeské divadlo v Pardubicích v sobotu večer uvedlo premiéru komediálního muzikálu Kiss me, Kate.

Divize: Živanice doma prohrály, pardubické béčko má tři body

Pardubicko - Dalšími zápasy v sobotu pokračovala fotbalová divize. Živanice i přes řadu šancí vyšly střelecky i bodově naprázdno. Pardubické béčko naopak převahu využilo a veze všechny body z Kratonoh.

Senzace jako hrom. Beksa padla doma s Kolínem

Pardubice - Neporazitelnost basketbalistů Beksy na domácí palubovce v sobotu nečekaně utnuli rivalové z Kolína. Dobře bránili rychlé protiútoky a v utkání zvítězili 78:75. Východočeši i přes prohru zůstávají v tabulce Kooperativa ligy druzí za suverénním Nymburkem.

V Ideonu jezdily vláčky, nejdelší kolejiště má 25 metrů

Pardubice - O víkendu je v Ideonu k vidění výstava železničních modelů. Klub železničních modelářů připravil jako hlavní tahák kolejiště v měřítku TT (1:120) s délkou přes 25 metrů, které věrně zobrazuje provoz na existujících českých železničních tratích. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies