První zápas jste 67:69 prohráli, ten druhý naopak 72:63 vyhráli. V čem se lišily?
Obě utkání si byla hodně podobná. Urputné bitvy o každý míč. Přesně jak to má v play off být. V tom druhém jsme o něco lépe doskakovali, ale pořád to není ono. Chybí nám lehkost v útoku, která nás zdobila v dlouhodobé části.

Cítili jste před druhým utkáním větší nervozitu. Přece jen jet do Děčína za stavu 0:2 by bylo riskantní. Co říkáte?
To si nemyslím. Všichni víme, o co se hraje. Stav 0:1 ještě nic neznamená. Soupeře to možná víc nakoplo, ale jsme na tom zase stejně. Sice teď hrají dvakrát doma, ale my máme natolik silný tým, abychom mohli u nich alespoň jednou vyhrát.

V prvním duelu jste si vytvořili ideální podmínky. Děčín pod dojmem dvou debaklů v sezoně prohrával 2:9 a vyfasoval nesportovní faul. Místo posunutí stavu na 13:2 jste v úvodní části už neskórovali. Kam se vytratila ta lehkost?
Začali jsme hrát zbytečně složitě. Předržovali jsme balon. Nepouštěli jsme si ho dobře z ruky a naše hra byla kostrbatá. Zkoušeli jsme to dost z dálky, ale dobré pozice jsme neproměňovali. Je škoda, že se nám nepodařilo úvodní šňůru natáhnout, jako se Svitavami.

Zatím nezvládáte konce jednotlivých čtvrtin. Tím necháváte Válečníky zhluboka se nadechnout…
Je to tak. V prvním utkání jsme je takto nechali stáhnout těsně před koncem poločasu i třetí čtvrtiny. Ve druhém se situace opakovala v první i ve druhé čtvrtině. Místo, abychom šli do kabin s patnáctibodovým vedením, tak soupeře vracíme do hry. Ať už nepřesnou střelbou, špatnou volbou zakončení nebo ztrátami. Samozřejmě, bychom byli rádi, kdyby ty průběhy zápasů byly jednodušší.

Tato hluchá místa dvakrát zapříčinila, že Děčín získal sebevědomí a prakticky zničehonic se přes váš tým přehnal. Nechtělo by to, v zápasech, kdy rozhoduje každý koš, více si vážit vedení?
Problém je v tom, že se těžko prosazujeme střelecky. Soupeř tak stále cítí svojí šanci. My bychom potřebovali dávat více bodů. A ne kolem sedmdesáti. To je málo. Chtělo by to zhruba o deset přidat, protože na osmdesátibodovou hranici se Děčín při kvalitě naší obrany nemůže dostat.

Na druhou stranu, pokud se dostanete do mínusu, okamžitě přiložíte pod kotel. Není pro vás snadnější manko dohánět, než si udržet výraznější vedení?
(úsměv) Pochopitelně je lepší vést, než stahovat. Nicméně mít k dobru dvacet bodů je vždy ošemetné. Všichni si myslí, že je hotovo a nakonec ještě může dojít k dramatické zápletce. Tím chci říct, že v play off musíte mít koncentraci po celých čtyřicet minut. A možná je někdy lepší, když je skóre nějaký čas vyrovnanější. Alespoň nepolevíte.

Basketbal je sice sport nejrychlejších zvratů, ovšem i v něm mohou rozhodovat maličkosti. V prvním utkání již popisovaná situace, ve druhém pak tři trojky v řadě Viktora Půlpána, které nastartovaly poslední obrat…
V tom je basket opravdu krásný. Zaplaťpánbůh za to, že je Viktor dal, protože se nám trápili další, daleko vyhlášenější střelci. Pomůže to i jemu samotnému, že se nebude bát vystřelit.

V základní části jste Válečníky doma porazili o 26 bodů, v nadstavbě o 16. V play off se s nimi taháte o každý bod. V čem je Děčín jiný?
Jsme v play off a na tuto část sezony se týmy připravují jinak. Daleko zodpovědněji. Navíc na rozdíl od základní části mají na přípravu více času a myslí jen na toho jednoho konkrétního protivníka. Znovu se ukazuje, že Děčínu zkrátka zápasy play off, kde se především bojuje, vyhovují. My se jim musíme v bojovnosti vyrovnat, ale ne se tím strhnout. Naší devízou je, že jsme basketbalovější. Tak proč toho nevyužít…