On nebude hrát? To snad ne! Příznivci pardubického basketbalu se v letě dozvěděli neveselou zprávu. Jejich oblíbenec nestihne začátek sezony. Teď už je vše zapomenuto. Křídelní hráč MARTIN SÝKORA se po čtvrt roce vrátil na palubovku. Nepříjemnou obranou trápil kolínské střelce. Také jeho zásluhou Pardubice zdolaly Středočechy 70:55. Slovenský reprezentant přispěl do domácí pokladnice devíti body za tři proměněné trojky.

Miláček pardubického basketbalového národa se mu po dlouhé době zaviněné zraněním opět představil v dresu. Jaký to byl návrat?
(úsměv) Vítězný. Na palubovce jsem se cítil velmi dobře. Rozhodně lépe než jako divák na lavičce. To obecně sportovcům na náladě nikdy moc nepřidá. Přivítání od diváků bylo fantastické, ale jestli jsem jejich miláček? To fakt nevím.

Na přízeň fanoušků si nemusíte stěžovat. Už při zápasech, kdy jste ještě nemohl naskočit do hry, vaše jméno často vyvolávali…
Asi už se těšili, až se vrátím na palubovku (smích). Ne, vážně. Každopádně, tohle musí potěšit všechny hráče. Navíc, když člověk sedí na lavičce, pokřiky z hlediště vnímá více. Opakuji, je to velmi příjemné.

Polemizujte si, jak chcete o své oblibě. Po zápase jste přišel později na tiskovou konferenci z jednoho prostého důvodu. Tak povídejte…
Nechtěli mě pustit naši fanoušci. Především mladí příznivci žádali o autogram. Až mě překvapilo, jaká se vytvořila fronta. Vždyť kroutím v Pardubicích už čtvrtou sezonu. Rád každému vyhovím, tak proto to malé zdržení před tiskovkou.

Nebyl váš návrat na hrací plochu urychlen absencí dalšího křídelníka Hamptona před utkáním v Novém Jičíně?
Ne, ne. To byla shoda náhod. Už jsem byl téměř stoprocentně připraven. Po zranění jsem normálně trénoval a kromě nových menších zdravotních komplikací mi už nic nebránilo v návratu.

O vašem zranění v letní přípravě se toho moc nezveřejňovalo. Můžete prozradit, co stálo za vaší absencí?
Absolvoval jsem dva měsíce letní přípravy a v tom třetím, zrovna, když se vrátil trenér a mí spoluhráči z reprezentačního cyklu, se mi přihodilo zranění. Na tréninku jsem udělal špatný pohyb a trochu si hnul s kolenem. Musel jsem na artroskopické vyšetření, při kterém se vše spravilo. Bylo mi řečeno, že se tak stalo v důsledku mého staršího úrazu. Před deseti lety jsem si přetrhl přední křížový vaz.

V jednom případě utkání s Kolínem fanouškům zatrnulo. Po střetu s protihráčem jste se jen těžce zvedal ze země. Co se přihodilo?
Naštěstí se to netýkalo nohy. Smith mi ani nechtěl ublížit, už byl totiž konec naší akce. Jenže mě nešťastně chytil a jak jsem padal, tak mě kopnul nechtěně do zad.

Po zranění je organismus sportovce vždy oslaben a náchylný na další…
To je svatá pravda. Však také mohutně pracuji na dohánění svalové hmoty na stehnu. Ve volném čase mém i našeho fyzioterapeuta se tomu intenzivně věnujeme. Při zápase však na to člověk nesmí hledět a dávat si přehnaný pozor. Mohlo by to být kontraproduktivní. Držím se této moudrosti a do všeho jdu do naplno.

Zpátky k zápasu s Kolínem. Máte za sebou další domácí utkání, kdy jste soupeře nepustili do žádných střeleckých orgií. Naopak…
Jsem spokojen. Naším hlavním úkolem bylo zastavit trio amerických hráčů. Podařilo se nám izolovat dvojici Smith – Miles. Kolín tak střelecky držel pouze Jones. Pokud by se k němu přidali oba krajané, asi bychom měli problémy. Přestože se ostatním nedařilo střelecky, Kolín se nepoložil a stále kousal.

Obávaný Smith si především v první půli neškrtl. Nejlepší střelec celé Mattoni NBL s průměrem devatenácti bodů na zápas se ani jednou netrefil do bezedného koše. Jak se vám to podařilo?
Celková práce týmu v obraně byla perfektní. Prim v ní hrál Derek Wright. Ten Smitha doslova vygumoval z palubovky. Kolínský ostrostřelec se sice na chvíli probudil ve třetí čtvrtině, ovšem to bylo spíše zásluhou proměněných trestných hodů. Vždyť ze hry nám dal jen dva koše.

Martine, zmínil jste fakt, že vás Kolín neustále zlobil. Nutno ale přiznat, že jste si komplikace způsobili sami. Místo toho, abyste svůj dvaceti bodový náskok udrželi, nabídli jste soupeři šanci. Souhlasíte?
Hm. Je to tak. Opět jsme si vybrali v útoku horší chvilku. Na konci třetí části a začátku čtvrté jsme se nemohli trefit a Kolín se dostal pod dvojcifernou ztrátu. Nějak jsme ale neklesali na mysli, protože jsme věděli, že se dokážeme podržet obranou.

V první čtvrtině dostaly Pardubice trojkovou lekci. Kolín zaznamenal tři, váš tým žádnou. Až musel nastoupit na palubovku Sýkora…
Je pravda, že to tam klukům nepadalo, ale že bych je spasil? To zase ne. Kluci mi před střelbou pomohli vytvořit dobré pozice. Basketbal je kolektivní hra, v něm nejde o individuality.

Trenér Slowiak je znám tím, že pravidelně a často rotuje se sestavou. Vy jste však strávil na palubovce dvě čtvrtiny v kuse. Bylo to zapříčiněno absencí Hamptona a chvilkovým zraněním Černoška?
 To je spíše otázkou pro trenéra. Když už jsem od něj dostal takovouto důvěru, nechtěl jsem ho zklamat. Cítil jsem se ve fyzické i duševní pohodě. Kdyby tomu bylo naopak, sám bych požádal o vystřídání.

Ještě k obraně vašeho družstva. Když jste tušili, že neodeberete soupeři míč čistým způsobem, nebáli jste se faulovat…
Pokud máme uplatňovat naši agresivní obranu, nesmíme uhnout ze souboje. Samozřejmě se nejedná o žádné násilí, ale o to, abychom nedovolili soupeři lehký koš. Při každém jednoduchém zakončení totiž protihráčům roste sebevědomí a pak se trefují třeba i z nemožných pozicí.

Po třech minutách a jedenadvaceti vteřinách druhého kvartálu jste měli na svém kontě čtyři osobní chyby a na konci této části dokonce deset. To už je pořádná porce, nemyslíte?
Určitě. My ale máme silnou rotaci, a tak se nemusíme bát, že by se někdo vyfauloval. Jsme tým a když už se někomu hromadí osobní chyby, vypomůžeme si. No a pokud se někdo dostane na čtyři fauly a při dalším hrozí konec, může jít na střídačku. A z ní za něj přijde kvalitní náhrada, aniž by utrpělo tempo hry.

To vám ani nevadí, že soupeř při každém útoku zastaveným faulem, hází trestné hody?
Ne. Nad tím se nepřemýšlí. Opakuji, cenné je zamezení nějakého lehkého koše. Ať se raději na každý natrápí. A také není psáno, že každý trestný hod je proměněn. Kolín by o tom mohl vyprávět.

Po osmi zápasech mají Pardubice v kolonce výher číslo sedm a u proher pouze jedinou čárku. Vy jste toho moc nenahrál, a tak jste mohl pozorně sledovat výkony vašeho týmu. Jak byste je zhodnotil?
Pochopitelně převládá spokojenost. Nechci ale nijak předbíhat nebo tipovat, jak se umístíme po základní části. Jdeme zápas od zápasu s tím, že do nadstavby chceme vstoupit z co nejlepšího místa.

Vaší výkladní skříní je obrana. Rozbily ji zatím Nový Jičín a Prostějov. Vyhrál ale pouze prvně jmenovaný…
Zatím se nám daří ubránit takzvaně slabší týmy. Chtěli bychom naši zbraň uplatnit rovněž proti silnějším. V Prostějově se nám to dařilo v době, kdy jsme stahovali dvojciferný náskok. Také v Novém Jičíně se nám povedla čtvrtina, kdy se soupeř nepřehoupl před desetibodovou hranici.