VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Deset stupňů k bronzové' a bonusové body

Pardubice - Kouč Jan Slowiak se zamýšlí nad aspekty, které dotáhly jeho tým k medailové sezoně. Díky výhře v Nymburce už není místo, kde by neuspěl.

28.5.2010
SDÍLEJ:

BK Synthesia Pardubice – ČEZ Basketball Nymburk 56:70Foto: DENÍK/Jiří Sejkora

Zábavný program s názvem Deset stupňů ke zlaté byl ve své době velmi oblíbený. Letošní jízda pardubických basketbalistů by mohla být parafrází na tento televizní pořad. „Naši soutěžící“ se rovněž stupínek po stupínku přibližovali úspěchu. Na velitelském můstku stál Jan Slowiak, který přišel z Liberce. Hned ve své premiérové sezoně spolu se svými svěřenci bořil letité pardubické mýty.

1. stupeň: vznik prakticky úplně nového kádru nezatíženého minulostí, spíše naopak: příchody nejlepšího střelce Hampton, nejlepšího pivota Arnolda, nejlepšího trojkaře současnosti Miloše
Pro trenéra je vždy lepší, když přijde do klubu po nepodařené sezoně než po splnění cílů. Ve druhém případě se totiž na úspěchy daleko hůře navazuje. Možná proto jsem dostal takovou důvěru při výběru nových hráčů. Byla to výhoda a pozitivně se to odrazilo na jejich kvalitě.

2. stupeň: vstup do sezony s pokorou bez žádných velkohubých prohlášení
Před začátkem letošního ročníku se těžko dala vydávat zásadní prohlášení. Jednak jsme netušili nic o síle soupeřů, nemohli jsme také vědět, jak se nám podaří poskládat nový tým a jak bude fungovat. Nesmíme zapomenout ani na negativní zkušenost Pardubic s loňskou sezonou. Prvním cílem bylo po polovině soutěže figurovat do šestého místa, abychom si zajistili účast ve finálové osmičce Českého poháru. V průběhu sezony jsme plán přehodnotili na umístění v první čtyřce a nahlas začali mluvit o semifinále. To se nám podařilo a bronzová medaile je velkým úspěchem.

3. stupeň: namíchání chutného koktejlu zkušených českých hráčů, kvalitních Američanů a nadějných pardubických mladíků
Tento scénář byl strategií, se kterou jsem na východ Čech přišel. Pardubice se mohou pochlubit velmi kvalitní mládežnickou základnou a já měl úkol pokusit se začlenit mladíky do kádru dospělých. A netýkalo se to pouze jejich minut v Mattoni NBL, ale i v dresu béčka v prvoligovém Hradci Králové. Podařilo se nám daleko lépe než v minulosti propojit spolupráci áčka s mládežnickými složkami. Kus práce v tom odvedl také můj asistent u prvního týmu a úspěšný trenér mládeže Olda Zdobinský. Další správné rozhodnutí bylo zlimitovat počet cizinců, nicméně dbát na jejich kvalitu. Chtěli jsme, aby se pardubické publikum dokázalo s týmem co nejvíce ztotožnit. Co se týče zkušeností, když to poněkud přeženu, tak se nám podařilo sehnat prakticky vše, co bylo dostupné na českém trhu.

4. stupeň: vytvoření team worku, zastupitelnost při absencích hráčů
Pokud chcete v moderním basketbale uspět, musí všichni táhnout za jeden provaz a trenér by měl mít minimálně deset vyrovnaných hráčů. Je totiž více než pravděpodobné, že v dlouhé sezoně se absencím nevyhnete. Výkon týmu jako celku by to ale nemělo ovlivnit. To se nám povedlo, a prakticky všichni byli nahraditelní.

5. stupeň: výhry nad týmy v tabulce pod Pardubicemi
Až obdivuhodně jsme v tom byli stabilní. To byl základ pro to nepanikařit, když jsme nezvládli zápas se silnějším soupeřem. Vždy jsme totiž měli v zádech jistotu, že týmy tabulkově horší zvládáme. Prohráli jsme pouze v Jindřichově Hradci s Brnem, ale tento neúspěch byl přínosem. Po utkání se po delší diskuzi pročistilo ovzduší a do každého dalšího zápasu se slabším protivníkem jsme nastupovali s ještě větší koncentrací.

6. stupeň: zformování týmu a výhry nad silnými soupeři, z toho růst sebevědomí pro zápasy play off a zvládnutí hry pod tlakem
Dlouho jsme proti silnějším soupeřům nezvládali dotáhnout dobře rozehraná utkání do vítězného konce. V momentě, kdy jsme cítili, že je výhra blízko, znervózněli jsme a začali hrát úplně jinak. Zásadně nám pomohla domácí výhra nad Nymburkem. Ta nám dodala patřičné sebevědomí. Kdybychom nebyli mentálně odolní a nezvládali stresové situace, tak bychom play off s Děčínem nevyhráli.

7. stupeň: nevzdávání se za žádného stavu, zejména v play off, ve vyřazovací části zvládnuté koncovky
Hodně jsme si věřili. Já ani hráči jsme neztráceli hlavu, věděli jsme, že náš čas přijde. Proto jsme za žádného stavu neopouštěli naše zaběhnuté herní systémy. A vyplatilo se nám to i v době, kdy soupeř vedl dvouciferným rozdílem.

8. stupeň: silná rotace, pravidelné střídání a spravedlivé rozdělování minutáže hráčů za každé situace
Tento aspekt se váže spíše k základní části. Paradoxně v play off tomu až tak nebylo, protože nám situaci zkomplikovala neúčast Pavla Miloše. Na pozici křídla jsme už takový přetlak neměli. Nejvíc minut odehrál samozřejmě Hampton se Sýkorou, ovšem pak už jsem měl k dispozici pouze mladíčky. Ti to však také zvládali. Moje filozofie je založena na co nejagresivnější obraně a na co nejrychlejším přechodu do protiútoku. To nemůže jeden hráč čtyřicet minut vydržet. V současném evropském basketbale se nenosí, aby někdo hrál přes třicet minut. A když, tak je to na úkor intenzity v nějaké fázi. To já nechci, protože tím ztrácíme největší výhodu týmu, kterou je šíře lavičky.

9. stupeň: disciplína na hřišti, žádné diskuze s rozhodčími, nezáludná hra, ohleduplnost k soupeři
Všechny své týmy vedu k tomu, aby se nestaraly o výkon rozhodčích, aby se tím nevytrhávaly z koncentrace. Snažím se hráčům vštěpovat, že arbitři rozhodují zápasy bez postranních úmyslů. Chyby dělají jak rozhodčí, tak hráči. Jako trenér se sice snažím o komunikaci s rozhodčími v průběhu utkání, ale raději mám momenty, kdy mohu respektovat jejich práci a nezabývat se jejich verdikty. Jsem emotivní trenér, ale rozhodně neztrácím kontrolu sám nad sebou nebo nad vývojem utkání. Když situace přesáhne mezí, pochopitelně se ozvu. Na druhou stranu si myslím, že se rozhodčí v letošní sezoně zlepšili. Nezažil jsem zápas, ze kterého bych měl pocit, že jsme kvůli nim nemohli vyhrát. Svůj tým nabádám k agresivní, ale ne záludné hře a také k respektu ze soupeře. Také proto jsme byli bezkonfliktní a možná proto nás rozhodčí rádi pískali.

10. stupeň: slušné vystupování týmu v kabině, žádné výstřelky vůči vedení, trenérovi, mezi spoluhráči
Ve větším kolektivu se vždy vyskytnou problémy, ale kluci si je vyřešili mezi sebou. Síla týmu byla v tom, že se ke mně buďto nedostaly vůbec, nebo až později, ovšem to už měly nějaké řešení. Důležité bylo, že se neodrazily na naší hře ani na atmosféře v týmu. S klidným svědomím mohu prohlásit, že jsme odehráli sezonu v dobré náladě a tudíž jsme neměli důvod k depresím. O to byla příjemnější.

Bonusy: boření letitých mýtů - po devíti letech výhra doma nad Nymburkem a na jeho palubovce dokonce první v historii, po šesti letech domácí vítězství nad Děčínem v základní části
Já ty mýty z pohledu Pardubic tolik nevnímal. Jako nový trenér jsem ani nemohl. Ale měly spojitost s mými osobními úspěchy. Poprvé jsem v roli hlavního kouče zvítězil na nymburské půdě, takže už konečně není haly, ze které bych si neodvezl výhru. Tím, že to bylo v semifinále, když hrál soupeř na doraz, je o to potěšitelnější. Bylo to hezké potvrzení toho, že se náš tým zápas od zápasu zlepšoval. Domácí výhra nad Nymburkem byla ohromnou psychickou vzpruhou pro další boje. Tyto dva úspěchy s naším mistrem byly opravdové bonusy. Co se týče výhry doma nad Děčínem, to spíše byla naše povinnost. Jednalo se přeci o našeho největšího konkurenta v boji o čtvrtou příčku.

Pardubičtí basketbalisté pod mikroskopem svého trenéra

MARTIN KŘÍŽ: Je to velmi poctivý kluk s dobrým přístupem, který má před sebou slušnou budoucnost. Z postu pivota se adaptuje na post křídla, což ho trochu brzdí. Nicméně je velmi fyzicky odolný, má velký cit na útočné doskoky. V příští sezoně bude ještě více platný.

ONDŘEJ PETERKA: V jeho případě se jedná o jeden z největších objevů letošní sezony v Mattoni NBL. Svoji šanci uchopil obdivuhodně. Nebojí se hrát, je velmi kreativní. Pokud bude na sobě pracovat, tak mu předpovídám velmi dobrou budoucnost. Doufám, že bude co nejdéle spojena s pardubickým dresem, protože na něm je vidět, že má vztah ke klubu.

TOMÁŠ TÓTH:
Velký bojovník, navíc tmelič kolektivu. Umí být velmi důrazný a tvrdý. Akorát by mohl na sebe více brát střeleckou zodpovědnost. Role druhého rozehrávače ještě umocnila jeho podporu týmu asistencemi a tvořením hry než vlastním zakončováním. Je velice pozitivním hráčem pro stavbu našeho týmu.

MARTIN SÝKORA:
To je hráč, kterého obdivuji za velkou koncentraci na utkání. Umí na palubovce prodat všechny svoje dovednosti i schopnosti. Je ochoten dát do utkání celé srdce. Takových hráčů si já osobně nesmírně vážím.

ZBYNĚK POSPÍŠIL:
Trochu se v první polovině základní části hledal, ale stále měl naši důvěru. Umí prakticky všechno, co by měl moderní pivot umět. V podstatě nemá slabinu, možná by občas mohl být ještě agresivnější v zakončování. Jinak je to velmi stabilní a pozitivní člověk.

PAVEL MILOŠ:
Pavel měl velký vliv na to, že jsme až na jednu výjimku dokázali porazit všechny celky v tabulce pod námi. Když jsme se v zápase trápili, v rozhodujících chvílích trefil trojku a zvrátil výsledek na naší stranu. Po onemocnění nám v některých fázích play off citelně scházel v rotaci. Proto se velmi těším, až se uzdraví.

PETR BOHAČÍK:
Vyvíjel se podobně jako celý náš tým. Na Petrovi bylo vidět nejlepší zlepšení v průběhu sezony. Má v sobě ohromný potenciál. Je velmi rychlý, jeho předností je úžasný výskok. Stal se jazýčkem na vahách v utkáních play off. V jeho závěru chytil doslova fantastickou formu.

MAURICE HAMPTON: Střelecký lídr, který bral na sebe nejvíce zodpovědnosti, což byla jeho role. Ze začátku měl trochu problémy s aklimatizací na jiné družstvo. Pochyboval, jestli už má vystřelit anebo posunout míč na další hráče. Tím ztrácel největší sílu, která spočívá v jeho až drzém sebevědomí. Druhá polovina sezony byla z jeho strany daleko lepší. Báječně rozjel čtvrtfinálovou sérii s Děčínem, čímž tým uklidnil. Celkově svoji úlohu zvládl výborně.

DEREK WRIGHT:
DJ má za sebou první sezonu v České republice i v Evropě. Má v sobě velké dispozice, které jsme ovšem ne vždy dokázali využít. On sám se potýkal s určitými herními výkyvy. Předvedl skvělý moment, aby následoval propad ve hře. Bohužel, když se to stane rozehrávači, má to často vliv na výkon celého týmu. Přesto věřím, že do budoucna se bude schopen stále zlepšovat. Jedná se totiž o velmi inteligentního hráče. Při zjednodušení hry má týmu určitě co dát.

MARCUS ARNOLD: Po celou sezonu to byl náš nejstabilnější hráč na pozici podkošového hráče. Disponuje ohromnou sílou, jeho cennou devízou je stabilita v osobních soubojích či na doskoku. Umí se prosadit také ve hře zády ke koši. Podobně jako Hampton ubral pro dobro týmu ze svého loňského střeleckého průměru. Jeho minuty jsme rozdělili na více hráčů. Práci, kterou jsme od něj očekávali, odvedl na výbornou.

MARTIN MAREK: U něho bych kromě úsilí na hřišti vyzdvihl ohromné lídrovství v kabině. Martin je prototyp ideálního kapitána. Prodloužená ruka trenéra, všechny věci dokázal s hráči zkomunikovat. Když bylo potřeba, zavelel. Tým ho bez výjimky respektoval. Do každého tréninku vkládal pozitivní energii. Díky své vynikající jazykové vybavenosti byla komunikace s americkými hráči ještě preciznější. Dá se říci, že došlo k totálnímu překlenutí jazykové bariéry. Co se týče herní stránky, odehrál si svoje. Obě role zvládl na jedničku.

TOMÁŠ VOŠLAJER:
Musí na sobě dál tvrdě pracovat, protože v porovnání na postu pivota s těmi čtyřmi, je zkrátka až pátý. Pět pivotů se v zápase prakticky protáčet nedá. Měl zápasy, kdy týmu pomohl. Takovým příkladem byl jeho úsek v domácím vítězném utkání s Nymburkem. Nejenže střílel důležité body, ale také uhlídal Ricciho. Potenciál v sobě má, ale musí ještě přidat.

TOMÁŠ MACELA:
Účelně jsme ho pasovali do role třetího rozehrávače, kterého jsem v týmu chtěl. Bylo to s ohledem na zkvalitnění tréninku. Rovněž byl vychovávaný pro to, aby pomohl Hradci Králové udržet první ligu. A to splnil. V zápasech nejvyšší souteže moc prostorů nedostával, má totiž určité limity pro hru v Mattoni NBL. Tréninkovou prací se ale týmu vyplatil.

JAN ŠPAČEK:
Je to velký talent a já jsem si od začátku od něho hodně sliboval. Musí si to však srovnat v hlavě. Moc nepochopil moje výzvy adresované k němu. Nepochopil, co po něm chci, a to, aby se koncentroval na každý trénink. Aby nebyl náladový, aby odváděl tvrdou práci s cílem v každém tréninku se zlepšit. Postupně ho přejeli mladší hráči a já v tu chvíli upřednostnil jeho hraní v Hradci.

PAVEL HARČÁR:
Poměrně záhy se ukázalo, že pro něj nemáme minuty a že bude lepší hrát tam, kde dostane více šancí. V Poděbradech si zahrál dost, protože Karma měla spoustu zraněných. V konkurenci, která je momentálně v Pardubicích, bude mít velké problémy prosadit se.

Autor: Zdeněk Zamastil

28.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
„Film je velká alchymie,“ říká producent Miroslav Šmídmajer

„Film je velká alchymie,“ říká producent Miroslav Šmídmajer

Charme Look

Charme Look obhájil srpnové kvalifikační vítězství

Help Jam Fest tentokrát podpoří Ondřeje

Pardubice - Hudba spojuje, hudba pomáhá. To je motto projektu Help Jam Fest, který se odehraje v neděli na venkovní stage Sportovního parku Pardubice 2017 v parku Na Špici. 

OBRAZEM: Nově narozená miminka z Pardubicka

Pardubice - Díky vstřícnosti pardubické porodnice vám dnes na našich stránkách přinášíme fotky nejmladších Pardubáků.

Hasiči z bytu zachránili "kuchaře"

Pardubice - Na Dašické ulici v Pardubicích zasahovali hasiči. Zachránili člověka.

Druhé vítězství! Pardubice rozhodly opět po přestávce

Pardubice - Fotbalisté Pardubic vyhráli v nové sezoně Fortuna národní ligy i druhé domácí utkání. O klíčové trefy se postaral v úvodu druhého poločasu Michal Petráň, v závěru vstřelil svůj první druholigový gól střídající Ladislav Mužík.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení