Před utkáním už už otevírali finálová vrata Mattoni NBL,  ale na jeho  konci  naštvaně třískli dveřmi. Pardubičtí basketbalisté poprvé v letošní sezoně a v nejhorší možný čas nechali nájezdníkům dobýt halu na Dukle. A nevyužili šanci zahrát si po třiceti letech o titul. Zbývá jen dodat: Zatím. Domácí prohra 66:76 ve čtvrtém semifinálovém utkání však byla zcela zasloužená. To potvrdil pardubický trenér DUŠAN BOHUNICKÝ.  Zítra od 18 hodin se na Hané hraje pátý rozhodující duel o postup.

V první čtvrtině jste se nemohli dostat do vedení. Soupeř hrál rychle, agresivně a sebevědomě. Takhle jste si asi začátek nepředstavovali?
Ano, je tomu tak. Naším hlavním problémem bylo to, že jsme neměli vyváženou hru z pohledu postupného útoku a rychlého protiútoku. Strašně pozdě jsme se dostávali na útočné polovině do našeho základního rozestavení. Tím pádem jsme začínali kombinace na deseti, patnácti vteřinách před koncem vypršení limitu pro střelbu. Úvod jsme v tomto hodně zaspali.

Druhá čtvrtina vám vyšla o poznání lépe. Po stažení téměř dvojciferného manka jste se silou vůle dostali na chvíli do plusu, ale Orli vám rychle opět výrazněji odskočili. Za poločasovou ztrátu dvou bodů jste mohli být ještě rádi. Co vy na to?
Vidím to naprosto stejně. Prostějov byl po celý zápas lepší jak na obranné, tak i útočné polovině. Nedostali jsme se k jednoduchým košům, všechny body byly hrozně vydřené. Drželi jsme se jen silou vůle.

První kritický moment, který nastal šestnáct minut před koncem, jste zvládli. Do konce třetího kvartálu jste se vymotali z devítibodové pasti na remízu. Proč vás to nenakoplo?
Trochu jsme změnili obranu. Snížili jsme sestavu a 
v tomto momentě jsme se dostali do vyšší přechodové fáze. A byli jsme odolnější i na obranné polovině. Víte ale, po mentální stránce je hrozně těžké, když výrazněji prohráváte, vrátíte se do zápasu a soupeřův tým, tedy pokud je kvalitní, se vám znovu okamžitě bodově vzdálí.

A hlavně to asi nejde vracet se do zápasu do nekonečna. Třetí pokus, někdy pět minut před koncem, už vám nevyšel…
Síla Prostějova je tak velká, že tohle si už umí pohlídat. Jeho hráči, kteří byli v té době na palubovce, si dokázali připravit ty nejvýhodnější pozice, které také využívali.

Po utkání panoval ve vaší kabině pocit zmaru z toho, že jste „pohrdli" šancí otevřít finálové brány už doma. Je váš tým natolik psychický silný, že rychle hodí prohru za hlavu a Prostějovu bude rovnocenným sokem?
Máme v týmu osobnosti, které mohou určitým způsobem ovlivňovat ostatní spoluhráče. Skutečná síla mančaftu se ukáže až v úterý. Hráčům jsem po utkání řekl v kabině jednu věc: Když člověk spadne na dno a nedokáže se zvednout, nemá právo stávat se vítězem. Možná jsme museli přijmout další ránu, abychom mohli být tím vítězem…