Bodová jistota pro soupeře? Slabé slovo. Spíše by se hodilo fackovací panák… Ano, florbalisté pardubického Sokola připomínali v základní části extraligy otloukánky. A tak jiné než poslední místo silně omlazený kolektiv nemohl obsadit. Na druhou stranu nic není ztraceno. Před play down se totiž vše nuluje.

Jeden z trenérů Jan Felsenberg podobný scénář tak trochu očekával a proto tým na záchranářské boje prakticky už rok připravuje.

Pane trenére, asi se nemá cenu ptát na spokojenost s bodovým ziskem a postavením v tabulce…
To opravdu nemá (trochu se ušklíbne). S bodovým ziskem respektive neziskem a postavením v tabulce nemůžeme být spokojeni. Horší už to být nemohlo.

Spravila vám náladu alespoň předvedená hra?
Naše hra měla kolísavou tendenci. Ale to jsme před sezonou od našeho mladého kolektivu očekávali. V našich zápasech se objevilo spoustu pasáží, kdy jsme hráli velmi dobrý florbal. S tím však ostře kontrastovaly momenty, které jsou k vidění tak na úrovni juniorů, dorostenců nebo nižších soutěží.

Proti silnějším týmům jste někdy srdnatě bojovali a dokázali s nimi uhrát solidní výsledkem. Nemůže být toto důvodem k radosti?
Obecně platí, že v zápasech proti silnějšímu soupeři nemáte co ztratit. Hraje se vám lépe, uvolněněji. To se v základní části často týkalo i nás. Když jsme nastupovali proti špičkovému týmu, kluci šli do zápasu s cílem užít si ho.

Na druhou stranu jste absolutně nezvládali takzvané zápasy pravdy. Proč se vašim svěřencům nepodařilo přenést elán do zápasů s vámi srovnatelnými týmy?
Jakmile jsme šli do utkání se soupeřem, který se stejně jako my pohyboval ve druhé polovině tabulky a od nás se očekávalo vítězství, klukům tato povinnost svazovala ruce i nohy. Souvisí to se stylem hry. Zatímco proti favoritům, hrajeme do otevřené obrany a využíváme brejků, tak s těmi slabšími musíme dobývat jejich obranné území. A přiznávám, že to nám moc nešlo.

Rozdíl ve skóre vašeho družstva je téměř sto gólů. Nejvíce jste jich dostali, nejméně jste jich vstřelili…
Ano, je to nelichotivá skutečnost a důkaz, že v základní části jsme byli nejhorší. Bylo hodně zápasů, ve kterých jsme dostali pořádnou nakládačku. I s tímto faktem jsme před začátkem letošního ročníku počítali. Na druhou stranu jsme si nepřipouštěli, že by jich mělo být tolik. A hlavně jsme mysleli, že budou kompenzovány nějakými výhrami. To se bohužel nestalo.

Nemohlo tolik debaklů otřást psychikou vašeho mladého týmu?
Jednotlivcům do hlav pořádně nevidíte, ale co se týče kolektivu, byli jsme až překvapeni, že se to na něm nějak výrazně neprojevilo.

Váš tým imitoval jeden fakt. Několikrát jste se těžce vyhrabali s vícebrankového manka, aby pak lehce přišel gól ve vaší síti, souhlasíte?
Naprosto. Často se nám stávalo, že jsme během několika minut inkasovali hodně branek a pak ztrátu doháněli celý zápas. Souvisí to s psychikou. Kluci sice nevypadají, že mají na sobě nějakou deku, nicméně každému týmu, který dostane v rychlém sledu několik branek, se vkrádá do hlav myšlenka beznaděje. Navíc u našeho mančaftu trval restart do zápasu déle než u týmu, který střídavě vyhrává a prohrává.

V čem vás soupeři přehrávali?
V základní části jsme absolvovali zápasy, kdy nás protivník přehrával ve všech klíčových oblastech. Od brankáře přes obranu až po útok. Platilo to především o týmech z horní poloviny tabulky.

Teď k tomu omlazení. Před sezonou jste se rozhodli k radikálnímu řezu. Některým starším hráčům jste oznámili, že už s nimi nepočítáte. Nebyl to unáhlený krok, co se týče jejich počtu?
Byla to víceméně nutnost. Ti starší hráči, co skončili už nepatřili do osy týmu. Podotýkám, že jsme se oboustranně dohodli na ukončení spolupráce. Musím také dodat, že v poslední době z různých důvodů už nedávali florbalu všechno. Horší bylo, že se k nim přidali hráči, se kterými jsme určitě počítali.

Přesně tak. Kromě vždy křehkého procesu omlazování vás postihly i nechtěné odchody. Můžete tuto vzniklou situaci více přiblížit?
Kluci, kteří loni pravidelně hráli a byli oporami našeho týmu, odešli za lepším nebo do jiných klubů. Ať už to byl Zozulák do Chodova, Dziurdzik do Ostravy či Kunát do Finska. Neměli jsme na výběr a vlastně ani šanci jim bránit.

V prvním roce mohou mladí hráči jen těžko těm ostřílenějším konkurovat. Ve druhém sice ano, nicméně už nemusejí působit v extralize. Jste si toho vědomi?
O tomto riziku víme. Mladí se otrkají a v příští sezoně mohou být výrazně lepší i když o soutěž níže. Ale ani po velmi nevydařené základní části si nepřipouštíme možnost sestupu. Když to teď hodně přeženu, tak už se od května loňského roku připravujeme na zápasy play down.

Teď trochu jízlivá otázka. Zůstali vám vůbec nějací fanoušci, když jste doma získali jediný bod?
(ironicky) Nikdy se nedalo říct, že v Pardubicích chodí na florbal mraky lidí. Naši fanoušci se rekrutují z rodiny, známých, kamarádů nebo těch nejvěrnějších příznivců florbalu. Musím tedy konstatovat, že jsme žádný výrazný úbytek nezaznamenali. Zejména v nafukovačce je atmosféra dobrá a také proto v ní budeme hrát všechny zápasy play down.

V sezoně jste však také několikrát zavítali do ČEZ Areny. Nemohla změna prostředí činit hráčům problémy jako v případě basketbalistů, kteří také nejsou na ní zvyklí jako na svou tréninkovou halu?
Je to otázka prostorového vidění. Není to sice tak dramatické jako u basketbalu, ale rozhodně to pro nás výhoda není. Na druhou stranu nás tam nikdo nevyháněl, spíše jsme využili možnosti si tam zahrát. Jedná se vždy o příjemné zatraktivnění.

V jednom rozhovoru jste prohlásil, že váš mladý tým potřebuje hrát, hrát a zase hrát. Jenže bez výher přeci nemůže sport nikoho bavit, nemyslíte?
Za svým tvrzením si pevně stojím, protože na některých z hráčů už je vidět pokrok. Nezbývá doufat, že v rozhodující fázi sezony nabyté zkušenosti prodají. To, že jsme prohráli dvacet zápasu z dvaadvaceti je realita. Nejednoho člověka by mohlo právě napadnout to, co vás, že to kluky už nebude bavit. Naprosto na rovinu ale říkám, že atmosféra v týmu je vyloženě dobrá. Kluci mají neustále chuť pracovat. Kdyby někdo přišel na náš trénink, nevěřil by, že máme za sebou tolik proher.

Můžete prozradit jaký máte recept na udržení dobré nálady, když váš tým šel do prohry k prohře?
Hodně tomu napomáhá systém soutěže. Kluci vědí, že nic není ztraceno. V play down se začíná od začátku, takže i kdybychom v základní části nezískali ani bod jsme stále ve hře o záchranu. Hráči neustále komunikují mezi sebou i s námi trenéry. Bavíme se o tom, co je nutné zlepšit apod. Spolupráce s nimi je velmi dobrá. Jejich přístup k tréninkům i zápasům je vzorový.