Očekávali jste, že můžete dosáhnout ve všech kategoriích tolika dobrých výsledků a mistrovských titulů?
Popravdě řečeno, ve většině kategorií jsme je čekali. Myslím si, že jedině  u nejmladších minižáků jsme si nebyli jisti, ale i jejich stříbrná medaile byla potvrzením toho, že jsme na správné cestě. Všechny ostatní mančafty měly za sebou výrazné úspěchy již v předchozím roce…

Dá se říci, že uplynulá sezona a výborné výsledky všech pardubických družstev jsou logickým vyústěním systematické a dlouhodobé práce s mládeží?
Jsem o tom přesvědčený. Máme výsledky a možná i proto momentálně nemáme  problém se získáváním talentovaných hráčů do našich řad. Je to však výsledek nejen pardubického basketu, ale celého východočeského regionu. Spolupráce mezi východočeskými kluby je v současné době na velmi dobré úrovni a my bychom ji chtěli udržet i nadále. Není to jenom o celkové práci trenérů, ale také o nastolené jednotné koncepce výchovy mládeže. Myslím si, že jsme ve výchově důslední, jak po stránce sportovní, tak po stránce přístupu plnění všech povinností, takže nemáme problémy s tréninkovou docházkou našich svěřenců a s jejich morálkou. To nám ostatní kluby závidí.

To je však velká deviza pardubického mládežnického basketbalu.
Určitě. To, že všichni trenéři pracují v jednotné linii, je největší deviza  pardubického basketu! Tvrdým tlakem na hráče více méně získáváme i přízeň rodičů, která se projevuje například v tom, že své děti dovážejí nejen z různých konců pardubického okresu, kraje, ale i ze vzdálenějších míst, například z Poděbrad nebo Kolína. Tyto děti postupně doplňují naše talentované hráče a základna se nám tak zkvalitňuje.

Kteří z hráčů družstev U16 a U18 mají podle vás největší talent?
Věděli jsme dlouho, že v ročnících 1991 a 1992 máme dva hráče, kteří to  v basketbalu mohou dotáhnout daleko. Prvním je Ondra Peterka a druhým býval v žácích Milan Jaroš. Po jeho odchodu do Španělska ho více méně nahrazoval Martin Kříž, který byl oporou stříbrného družstva ČR na mistrovství Evropy, v ročníku o rok starším. U nás bez problémů zapadl do staršího dorostu a zároveň byl velkou oporou našich kadetů – letošních mistrů ČR. Jinak jsme už do žáků získali z Nové Paky Aleše Peterku, jmenovce Ondry, který má vynikající střelbu, výbornou práci nohou v obraně a myslíme si, že i on by to mohl dotáhnout daleko.

Jak hodně složitý je pro mladé hráče přechod z juniorů do kategorie mužů?
Je hrozně složitý z toho důvodu, že se v Čechách objevuje značné množství  cizinců. V dobách, kdy zahraniční hráči v naší lize nehráli, to bylo podstatně jednodušší, v každém ročníku se prosadil minimálně jeden, který hrál ligu. Po roce 1989 je to samozřejmě výrazně těžší. My totiž srovnáváme dorostence, který předchází v 18 letech do kategorie mužů s hráčem, který dostudoval americkou univerzitu, je o pět roků starší, samozřejmě o pět roků zkušenější a fyzicky zdatnější. Myslíme si, že když proti tomuto hráči náš dorostenec neuspěje, tak skoro nic neumí… S našimi mladými hráči by se mělo pracovat, založit pro ně speciální ligu hráčů, dejme tomu do 24 let, což jsem navrhoval i na svazové úrovni. Podle mého názoru by se situace změnila, v 22 či 23 letech by naši hráči byli srovnatelní s těmi, kteří sem přicházejí z univerzit…