Vzpoura… Basketbalistky pardubické Plisky dostávaly na začátku sezony v každém utkání nařezáno. Kde kdo jim přiřadil nálepku otkoukánek. Jenže časy se mění. Jeden z jejich koučů ROMAN CHOCHOLOUŠ odhaluje tajemství proměny.

Pane trenére, jak hodně vás těší skutečnost, že zápas s Hradcem nebyl první vlašťovkou a váš tým dokázal zopakovat výkon proti Slovance?
To je největší pozitivum. Výkon v Hradci byl fakt dobrý. Trochu jsme se strachovali, abychom ho dokázali zopakovat. Naštěstí to byly plané obavy. Holky udržely nějakou střeleckou úspěšnost a hlavně znovu bojovaly. Před Hradcem kolovaly řeči, jak prohrajeme o čtyřicet. Nestalo se tak a prohra o dva body nás pořádně nakopla.

Ale Slovanka to asi nebrala moc vážně, nemyslíte?
Přesně tak. Také mám pocit, že to přehlédla. Patrně si její hráčky myslely, že šlo o náhodu a podcenila nás. Nezachytila začátek, nám navíc padaly do koše těžké střely. No a pak už jsme byli k nezastavení (smích).  Nakonec i její trenér uznal, že jsme vyhráli zaslouženě. Bohužel byl po utkání odvolán.

Průběh zápasu byl podobný jako v Hradci s jediným rozdílem. Byl to váš tým, který úspěšně poslední čtvrtině otočil kormidlo na svojí stranu…
Také to svědčí o tom, že děvčatům po jemné prohře v Hradci stouplo sebevědomí. Vynechali jsme totiž tradiční
hluchou dvouminutovku, kdy nám soupeři výrazně unikali ve skóre. A stejné to bylo proti Slovance. Ve vyrovnaném zápase měla na začátku čtvrté kvarty jen pětibodový náskok. Zásluhou  rychlého protiútoku a hry bez zbytečných chyb se nám podařilo manko nejen smazat, ale překlopit na sedmibodové vedení na naší stranu. Škoda jen, že holky přestaly proměňovat šestky. Nemuselo by dojít na dramatickou koncovku.

Zmínil jste dva faktory obratu. Nesmíme ale zapomenout na fakt, že v době otáčení zápasu jste více než čtyři minuty nedovolili soupeřkám skórovat…
Jasně. Konečně nám fungují některé věci v obraně, které implantoval do týmu můj kolega Faltýnek. Zdá se, že jeho systémy už mají holky trochu zažité.  Ba co víc, ony jim začaly věřit (úsměv).

Ze dvou posledních duelů máte průměr obdržených bůdů 66,5. V případě Studánky to zní skoro jako sci – fi, nemyslíte?
(rozesměje se) Časy se asi mění. Ale vážně, jasnější signál zlepšené hry v obraně jsme nemohli vyslat. Jak Hradec tak Slovanka jsou  zvyklí na větší příděly v koších soupeřek. Nám se podařilo jejich útoky udržet pod sedmdesát. A to je hranice, která se v basketu vždy cení.

Ve vaší sestavě se v tomto vydařeném dvojutkání představily dvě nová tváře. Můžete přiblížit jak se objevily na soupisce?
Dopsali jsme je tam (smích). Tak opět na vážnější notu. Jedná se o hostování. první z nich je Aneta Půlpánová. Hráčka z Holic, která byla léta v Hradci a našemu týmu pomáhala s postupem do ŽBL. Potom šla studovat do Brna a hrála první ligu za béčko Imosu. Domluvili jsme se, že to u nás zkusí. Proti Hradci se brzy vyfaulovala, ale se Slovankou už nám výrazně pomohla. Vždyť byla druhou nejlepší střelkyní z našeho družstva.

A jaký je příběh druhé posily?
Tou je Veronika Havlíková, juniorská reprezentantka z Brna. Dostala se k nám na základě spolupráce s Richardem Fouskem,  který vede tamní středisko mládeže. V našem týmu má určitě jednodušší cestu zahrát si ŽBL. Uzavřeli jsme dohodu, že u nás dostane prostor. Své premiéry v nejvyšší soutěži se zhostila dobře. Nekazila v rozehrávce. Určitě nezklamala.

V neděli se opět představíte doma a zase s protivníkem z dolní poloviny tabulky. Nezbývá než si položit otázku: Mají se Karlovy Vary bát?
Zajímavá otázka. Vary totiž pro nás byly v minulých dvou sezonách velkým strašákem. Až do té doby, kdy jsme s nimi prohráli doma o jediný bod. Když udržíme současnou formu, tak se bude jednat o vyrovnaný zápas.