Na den s datumem 24. prosince se těší každé dítě. Výjimkou nebyl ani Jedlička, který předesílá. „Ježíška jsem se nemohl dočkat. Nejhorší to bylo ve Štědrý den. To opravdu čas vůbec neutíkal.“ A kdy začal Vánoce pořádně vnímat? „Ty první někdy kolem pěti let. Ježíška jsem si představoval jako malou postavičku, takové dítě, které roznáší dárky. Vždycky mě hrozně štvalo, že jsem ho neviděl.“

Rodiče se snaží co nejdéle udržet v tajnosti fakt, že žádný Ježíšek není, že dárky kupují oni. „Prasklo to, když mi bylo devět let. Taťka s mamkou ale žádnou osudnou chybu neudělali. Dozvěděl jsem se to od kamarádů ze školy. On fakt není?… Díky mé pětileté sestřičce si vše prožívám znova. S rodičema držíme to sladké tajemství dětí.“

Takže co Jirkovu sestru po slavnostní večeři čeká? „Máme doma zvoneček, který se vždycky ozval, když jsem musel být zalezlý v pokojíčku. Pak jsem spěchal ke stromečku. V televizi běžela pohádka, prskavky prskaly, fakt nádhera.

Každý dětský věk s sebou přináší zájem o různé dárky. Když jsem byl nejmenší, tak jsem se nejvíce kamarádil s velkou ovečkou, předchůdkyní dnešních plyšáků. Tak od sedmi let jsem zbožňoval stavebnice, hlavně Lego. Čím jsem byl starší, oblíbil jsem si takzvané měkké dárky. Velkou radost mám z oblečení a také z plaveckých doplňků. Dárky také rád dávám, ale musím se přiznat, že jsem trochu lajdák a sháním je na poslední chvíli.“
V českých domácnostech se vánoční stromek strojí buďto v předvečer Štědrého dne nebo 24. prosince ráno. U Jedličků se tradice drží den před Vánocemi. „Letos se těším. Sestřička už nám bude pomáhat strojit, přesně jako já jsem kdysi asistoval rodičům. Akorát jsem dával ozdoby na kraj nejslabších větviček a ony padaly. U některých čokolád mě zase štvalo, že vypadávala šňůrka. Tak jsem je za trest snědl.“

Češi jsou sice národ gurmánů, ale vánoční jídla jsou téměř v každé rodině stejná. „Snídáme sladké, ať už cukroví nebo vánočku. Miluju linecké cukroví. Když jsem byl malý pomáhal jsem vykrajovat z těsta, mazal i lepil. Tento rok to za mě vzala sestřička a taky se jí to líbilo. V poledne míváme vinnou klobásu s bramborovou kaší. U nás se totiž na žádné zlaté prasátko nevěří. Večer je u nás na talíři smažený řízek s bramborovým salátem. Mamka dělá i kapra, ale toho si většinou dávám až druhý den s chlebem. Nemám totiž trpělivost vybírat kosti. Polívku míváme rybí od babičky, ovšem ta mi nechutná. Dávám přednost čočkové.“

Velkou zábavou pro děti bývá živý kapr. Kupovali jsme kapra a já si s nim pak hrál ve vaně. Taťka ho pak vždycky zabil. Jednou když nebyl doma, tak jsem ho musel zastoupit. To bylo někdy ve čtrnácti letech. V posledních letech nám ho dodává do kuchyně děda, který rybaří.“

Nepostradatelnou součástí českých dětí jsou televizní pohádky či filmy. „Já už patřím k té nové generaci. Hrozně se mi líbí S čerty nejsou žerty nebo Troškova Princezna ze mlejna. Naopak další jeho pohádka Z pekla štěstí mě vůbec neoslovila. Z filmů preferuji S tebou mě baví svět.“

Vše o čem již byla řeč, patří ke zvykům českých Vánoc, nicméně jsou i specifičtější. V každé domácnosti jinak pojaté. „My tradice moc nedodržujeme. Parkrát jsme pouštěli skořápky, s babičkou jsem rozkrajoval jablíčko. Na stole ale nesmí chybět adventní svícen. Naopak koledy moc nezpíváme, to se vždy vrhneme na dárky. Jestli to patří k tradicím tak celá rodina chodívá každý rok navečer na procházku. Většinou projdeme staré město, včetně zámku a vracíme se zpět.“

Na úplný závěr našeho svátečního povídání Jiří Jedlička popřál všem čtenářům Deníku i svým kolegům sportovcům příjemně prožité Vánoce a úspěšný rok 2008.