Černá můra Synthesie z loňské sezony byla rázně rozmáznuta na basketbalové palubovce… Ano, byla to totiž Ostrava, která Pardubice čtyřikrát porazila, a to se polovinu loňské sezony potácela u dna tabulky. Po víkendu je vše jinak. Nově složené družstvo splatilo dluhy za své předchůdce i s úroky. Dobře sladěný orchestr řídil kapelník JAN SLOWIAK.

Pane trenére začněme pěkně od úvodu střetnutí. Stejně jako proti Novému Jičínu či Poděbradům se vám dvakrát nepodařil…
Neřekl bych, že by se nám nevydařil vstup do utkání. Nespadly nám do koše volné střely, naopak soupeř dvě trojky proměnil. Na našich hráčích bylo tentokrát už od úvodu vidět, že jsou zkoncentrovaní, že mají více energie v obraně. Bylo jen otázkou času, kdy se střelecky najdeme.

Ta chvíle přišla na konci první čtvrtiny. Soupeři jste začali odskakovat a v té druhé jste ho jasně převálcovali. Čím jste Ostravu převyšovali?
Konečně se nám celkem jednoznačně podařilo ovládnout podkošový prostor. Do toho se zapojili všichni pivoti, kteří si odvedli svojí práci. To bylo pro další vývoj hodně důležité. Tentokrát nám moc nešla střelba z větší vzdálenosti. Pod košem jsme si však vytvořili dostatek pozic a na svém kontě měli tolik úspěšných doskoků na to, abychom utkání kontrolovali.

Do konce prvního poločasu získané dvacetibodové vedení jste si udržovali po celý druhý. Znamená to, že už se neobjevovala ve vaší hře hluchá místa jako v minulých zápasech?
Vždy se objeví v zápase pár momentů, kdy inkasujete laciné koše. To bylo i v Ostravě. Na druhou stranu pozitivní zjištění je, že jsme hned bodově odpověděli. Ještě více mě potěšilo, že jsme tu samou chybu neopakovali.

Domácím jste dovolili pouze pětašedesát bodů, což je pro vaší obranu asi vynikající vysvědčení…
Souhlasím. Pokaždé záleží na tom, co vám soupeř dovolí, jak je nebezpečný v útoku. Věděli jsme, že Ostrava není v optimální formě, navíc pod psychickým tlakem konečně zvítězit. Abych byl úpřímný, chtěli jsme dostat ještě méně bodů. Dokonce jsme si pro druhý poločas takový cíl určili. Ten jsme trochu v obdržených bodech překročili. Měli jsme na ještě lepší výsledek. Odvedli jsme ale nadprůměrný výkon a kdyby nám vycházely otevřené střely z perimetru, opravdu mohlo být naše vítězství ještě výraznější.

Celkem lehce jste navazáli na první venkovní výhru z Opavy. Za to v domácím prostředí jsou vaše výkony upachtěnější. Čím si to vysvětlujete?
Myslím si, že domácí i venkovní zápasy jsou si vesměs podobné. Akorát… V ČEZ Areně máme skvělé zázemí, ovšem netrénujeme tam. Je to daň za krásnou halu. Ještě si tam potřebujeme více zvyknout. Kluci jsou malinko nervozní. Chtějí ukázat co nejlepší výkon a každá chyba, co se stane, jim leží v hlavě. To je půda pro to, aby se chyby opakovaly.

Zbraněmi hromadného ničení byli pro Pardubice v loňské sezoně Arnold a Mitchell. První přestoupil do Synthesie a druhému jste nedovolili ani jednou skórovat…
Chtěli jsme eliminovat tři hráče a Mitchell byl jedním z nich. Nepovedlo se to u Payna a ve druhé půli na chvíli u Stuchlého. Hlavním úkolem ale bylo nepustit do nájezdů Mitchella a vytlačovat ho do obtížných pozic, ze kterých nemohl dobře střílet. V tomto ohledu odvedl ohromnou práci Wright. Derek je totiž stejně rychlý a výborný obránce. Za celý zápas ho nepustil do jediné lehké situace.

Payne po nevydařeném angažmá právě v Pardubicích, kývl těsně před sezonou na nabídku Ostravy. Byla na něm vidět zvláštní motivace?
Payne proměňoval těžké střely, jak je to někdy u něho zvykem. Rovněž je ale známý tím, že příště je schopen odstřílet utkání a nedat skoro nic. Tentokrát dokonce trefil i dvě trojky.

Teď ke dvěma vaším hráčům. Arnold i Bohačík měli o náboj utkání postaráno. Oba totiž v Ostravě loni působili. Až do tohoto zápasu se jim ale moc nedařilo…
To není tak přesné. Arnold odehrál všechny zápasy slušně. Nevydařily se mu pouze dva domácí, proti Novému Jičínu a Poděbradům. Do zakončení se sice dostával, ovšem neměl nějakou excelentní úspěšnost, na kterou jsou basketabaloví odborníci u něj zvyklí. Za to Bohačík skutečně zůstával za očekáváním. V tomto utkání však jasně ukázal, kde jsou jeho silné stránky. U něho pro mě nejsou body jediným měřítkem. Jsem i za něj rád, že se mu utkání povedlo. Oba dva vstoupili do utkání hodně nabuzení. Bylo vidět, že to mají v tamní hale nastřílené.

Vy už jste to naznačil. Poprvé v sezoně jste prohráli v disciplíně zvané trojky. Naopak jste zaznamenali čtyřiačtyřicet dvojkových pokusů. Naplňují tak hráči vaší vizi, více se tlačit pod koš soupeře?
Určitě, nicméně opět je to dáno soupeřem. Pokud například Vyšehrad brání zónově a všichni hráči zalezou pod bednu, tak je musíte rozstřílet z dálky. Když soupeři odstupují od vás více a hlídají si podkošové hráče, tak musíte mít silný perimetr.

Po utkání v Ostravě jste měli na svém kontě neuvěřitelných dvaatřicet obranných doskoků, zatímco soupeř pouhé tři útočné. Nebyli z vás domácí na prášky?
Ano, to byla ta činnost, za kterou bych pivoty a vlastně všechny hráče pochvalil nejvíce. Dobře odstavovali protivníky, v tom jsme se hodně zlepšili. Pro Ostravu bylo opravdu frustrující, že se nedostávala k odraženým střelám. Pokud netrefila na poprvé, my získali míč a hnali se do útoku. Obecně, soupeři to mají vždy těžké, když jim seberete šanci na druhou střelu.

Nejenom v tomto utkání bylo sympatické, že jste poslal v závěru na hřiště mladíky O. Peterku a Kříže. Ti se vám prakticky po nástupu na hřiště odměnili bodově…
Po svém nástupu do Pardubic jsem si všechny mladé hráče srovnal na stejnou startovní čáru. Oznámil jsem jim, že dostanou šanci, ale budou hrát jen ti, kteří si to nejvíce zaslouží. Peterka i Kříž odvedli v přípravě absolutně nejlepší práci. Ondra má sice nedostatečné fyzické dispozice, ovšem je to neuvěřitelně chytrý hráč. Zatímco fyzička se dá dohnat, tak basketbalovou chytrost nenaučíte. O potenciálu Kříže není potřeba dlouho mluvit. Limituje ho pouze šestnáct let věku a fakt, že ho učím hrát na pozici křídla, kde není zvyklý. Oba dva na sobě chtějí pracovat, jejich budoucnost vidím nadějně.

Po Poděbradech jste lamentoval nad špatným přístupem některých vašich svěřenců. Byl váš zvednutý prst pro ně dostatečným varováním?
I po vítězném utkání jsme měli poměrně aktivní týmový mítink. Na něm jsme si řekli, že pokud chceme získávat domácí diváky, tak nemůže vstupovat chladně do utkání. Odrazilo se to nejen v Ostravě, ale rovněž na trénincích, které zápasu předcházely.

Letošní ročník Mattoni NBL má odehráno pět kol. Jak jste spokojen se vstupem do sezony?
Máme sice slušnou bilanci 4:1, nicméně neudělali jsme nic, co by se od nás nečekalo. Soustředíme se totiž na to, abychom vyhráli, co máme vyhrát. V zápasech, kdy se rovnáme s týmy, které mají podobné ambice a cíle, zase chceme udělat všechno pro to, abychom zvítězili. Zatím jde vše podle plánu. To však neznamená, že bych podléhal nějakému uspokojení.