VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Měla jsem jasno, Ježíšek není! Kdo to tedy zvoní?

Pardubice - Pardubická tenistka Zuzana Skočdopolová se těší nejvíce na to, když může někoho obdarovat. Píše básničky a přes Ježíška by je chtěla rozdat

23.12.2013
SDÍLEJ:

Zuzana SkočdopolováFoto: Archiv

Tradice. Kdy jindy vytáhnout toto slovo než o Vánocích. Ale nečekejte, že budeme rozkrajovat jablíčko nebo pouštět loďky. Tradicí Pardubického deníku je vánoční rozhovor se sportovcem z našeho okresu. A nemyslete si, že do svátečního křesla si může sednout každý. Naopak. Jen ten, který se v tom daném roce zviditelní. Letos všechny své konkurenty strčila do kapsy tenistka  ZUZANA SKOČDOPOLOVÁ, kterou znají příznivci také pod dívčím jménem Zálabská.

Hráčka LTC Pardubice vyhrála v letošním roce mistrovství České republiky ve dvouhře jak pod otevřeným nebem, tak premiérově ve své kariéře v hale. Jako bonbonek přidala vítězné tažení v extraligové soutěži družstev.

Ježíšek, posvátné slovo pro každé malé dítě. Vždyť si díky němu mohou přát vše, co chtějí. Dokdy jste v tuto bytost věřila?

Víte, že si to ani nepamatuji? Vůbec si nevzpomínám, kdy jsem zjistila, že se dárky samy neobjeví. Mám ale takovou jednu příhodu. U nás na sídlišti byla taková drogerie, kde měli úplně všechno včetně různých hraček. Zkrátka takový mišmaš. Líbil se mi tam plyšový králík. Mamka už ho beze mě asi nestíhala koupit, tak mě vzala s sebou.  Nechala mě stát před obchodem a namluvila mi, že musím něco hlídat venku… Tenkrát jsem si pomyslela: Aha, mamka šla pro králíka, tak Ježíšek asi fakt není (směje se).

Ono také  pro rodiče není vůbec jednoduché dárky před dětmi schovat. Jak tuto náročnou disciplínu zvládali vaši?
Nevím, kam je mamka schovávala, ale já je nikdy nehledala. Asi mi bylo namluveno, že je stejně nenajdu. Nebo, že budu zklamaná, protože pak nebudu z ničeho překvapená.

Schovat dárky před dětmi je jedna věc. Mnohem těžší úkol je vymyslet, jak je z různých skrýší dopravit pod stromeček. Jak se s tím popasovali vaši rodiče?
Bylo to zařízené tak, že se někdo šel se mnou projít. Takže ten druhý stačil v poklidu dárky přenosit pod stromeček. Pak byl zavřený obývací pokoj a čekalo se, až Ježíšek zazvoní (úsměv).

Nebylo vám divné, že nesmíte jít delší dobu do pokoje?
Ne. Přeci kdybyste viděli Ježíška v akci, tak už nikdy nedostanete žádné dárky (smích). Lekl by se a bylo by po Vánocích (hlasitý smích).

A že se někdo zvedl od stolu, aby mohl připravit dárkovou scenérii?
Víte, tohle mi bylo dlouho hodně divné. Taťka vždycky jako někam odběhl. Nad námi bydlela teta a on třeba řekl, že jí jde za nás popřát hezký večer a domluvit, jestli se po rozbalování dárků sejdeme. Bouchl dveřmi, ale za tetou určitě nikdy nešel (úsměv). Zvonil na skleněný zvoneček, přišel zpátky za námi a zeptal se, jestli něco nezmeškal. Už jsem si byla téměř jistá, že Ježíšek není, ale nechápala jsem, jak je možné, že někdo zvoní. S tím taťkou mi to nějak nedocházelo (pousměje se).

Jak dlouho jste se na Ježíška a na dárky od něj dopředu těšila?
Myslím, že tak měsíc. Pamatuji si, jak jsme s mamkou vždycky koukaly na slavíka, pekly u toho cukroví a já jsem říkala, že už ty Vánoce chci teď.

A ráno? Nemohla jste dospat?
To si pište, že nemohla! Běžela jsem pro adventní čokoládový kalendář, snědla největší políčko a děsně se těšila na večer.

Teď mě ještě napadlo: Jaký byl Ježíšek ve vašich představách?
Je to strašně smutné, ale přiznávám, že jsem si představovala někoho, jako je Santa. Přitom mi babička vysvětlovala, že Ježíšek je dítě. Jenže já absolutně nechápala, jak tedy může unést dárky, a proto se mi ta představa ani nelíbila. No a Ježíš na kříži to u mě taky nevyhrál (smích). Takže Santa nebo nějaký dědeček se mi líbilo nejvíc.

Bylo vás v rodině více dětí?
Ne, ne. Sourozence nemám. Ale 25. prosince pokaždé přijeli bratránci z Prahy, jeden o čtyři roky mladší, druhý dokonce o sedm. Tak jsme se u babičky hádali, kdo bude rozdávat dárky zpod stromečku. Teď je to opačně. Hádáme se, kdo bude sedět, pít svařák, a který chudák musí vstát a ty dárky rozdělovat (směje se nahlas).

Jako nejstarší dítě z rodiny jste si mohla při pochopení situace s Ježíškem vše procházet znovu. Už pohledem dospělého…
Mám takový pocit, že jsem si z mladších bratránků dělala srandu. Jako že jim Ježíšek nic nepřinese a tak. Možná jsem je poučovala, že Ježíšek není a že jsou úplně hloupí (potutelný úsměv).

Když jste byla malá, jakou formou jste vyjadřovala, co si přejete od Ježíška?
Psala jsem dopisy a dávala je mamce. Ta mi říkala, že je Ježíškovi předá. Jo, a také jsem mu malovala obrázky. Kdybych náhodou zlobila, abych si ho udobřila (smích).

Byla jste jako na trní, kdy si vaše psaníčko Ježíšek odnese?
Ne, mamka měla moji plnou důvěru. Věřila jsem, že dopis předá. Nikdy mě nenapadlo, že by na to třeba mohla zapomenout (usměje se).

Z jakého vánočního dárku jste měla největší radost?
Pamatuji si třeba na domeček pro panenky Barbie, který mi celý vyrobili taťka s dědou. Měl dvě patra, byl bílomodrý a úžasný (zasní se). Velkou radost mi udělaly moje první lyže. Byly to fišerky a měly na sobě kytičky. Ještě ten večer jsem v nich chodila po obýváku (směje se). Na střední škole jsem asi chtěla hlavně oblečení. Na elektroniku jsem totiž nikdy moc nebyla. Těšila jsem se i na knížky. No, a loni mi Ježíšek přinesl krásnou chladničku na vína.

Měla jste dovoleno v ten slavnostní den být déle vzhůru, aby jste si mohla pohrát s dárky?
Ano, téměř vždy. Akorát si pamatuji, že když jsem byla mladší žákyně, tak se v Hradci Králové konal 25. prosince Vánoční turnaj. Tak jsem chodila spát dřív, abych další den mohla hrát. Ale těšila jsem se tam. Hrály jsme s Luckou Hradeckou (stříbrná medailistka z OH v Londýně ve čtyřhře s Andreou Hlaváčkovou) debla. Byla tam spousta kamarádek.

Jakým vánočním dárkem jste naopak vy udělala svým blízkým největší potěšení?
Letos mám jeden krásný dárek, ale prozradit ho nemůžu, mamka si to přečte a bude po překvapení (smích). Jinak každý rok jsem kupovala dárků hodně. Strašně mě to baví. Tedy ani ne to kupování, ale když si je pak dotyčný rozbaluje. Na to se těším úplně nejvíc. Hodně kupuji oblečení lidem, které mám v oku a znám jejich vkus. Rovněž knížky. A loni jsem nechala svázat některé své básničky, které píšu už hodně dlouho a ráda. Dala bych je Ježíškovi, ať je rozdá těm lidem, kterým udělají radost (mrkne).

Kupujete dárky s větším předstihem, nebo to necháváte na poslední chvíli?
Jak kdy. Poslední dobou ale nezačínám dříve než v prosinci. Navíc teď se v prosinci hraje extraliga, tak je to spíš na poslední chvíli. Musím se přiznat, že by mě nebavilo shromažďovat dárky někdy už od léta. Akorát nesnáším to balení (úsměv).

Vám nevadí fronty a přecpané obchodní domy lidmi?
Přecpané obchody nesnáším. Ani ty přehnané výzdoby. Poslední dobou nechodím na vánoční trhy. Všude je strašně lidí, ale asi to k Vánocům patří. Letos jsem něco sehnala tak v půlce prosince a zbytek budu stejně dokupovat na poslední chvíli. Frontám tak nevyhnu (úsměv).

Stejně jako je neviditelný Ježíšek, je neviditelné i zlaté prasátko. Jak to bylo s jídelním půstem u Zálabských?
Tak na prasátko jsem asi nikdy nevěřila. Půst jsem nikdy nedržela.

Á propos. Z čeho se ve vaší rodině skládá jídelní tabule na Štědrý den?
Snídani a oběd jsme nikdy moc neřešili. Nepamatuji se, že by byla konkrétní jídla.    Ale večeře, to už je obřad. Na stole nemůže chybět rybí polévka. Ale pozor: jen čistý vývar, jikry, mlíčí a opečená houstička. Po ní následuje smažený kapr a bramborový salát. Je pravda, že poslední dobou trošku inovujeme. Mamka minule přidala do strouhanky parmazán a bramborový salát také obměňujeme. Víte, že mě štvete.  Jak o tom mluvím, mám na to strašnou chuť (směje se).

Než putoval kapr na stůl, plaval vedle v koupelně nebo „dorazil" z ledničky?
Kapři vždycky plavali u babičky a dědy ve vaně. Děda je pak zabíjel.

Neodmyslitelnou součástí českých domácností je cukroví. Jaké druhy se pečou ve vaší kuchyni a který je váš vyvolený?
Pokaždé jsme pekly s mamkou rohlíčky, linecké, takové ty obalované vyfouknuté věci z cukru a vosí hnízda. Mně stejně nejvíc bavilo uždibovat syrové těsto. Upečené už to tak nějak nebylo ono. Mám ale jednu srdeční záležitost, co se týče cukroví. Babička dělá takové ořechové košíčky, které jsou plněné žlutým sladkým krémem. Jiné cukroví moc nemusím, ale tohle je absolutní jednička, zmizí vždy jako první. Těžce o něj v rodině bojujeme. Je to skoro jako na tenisovém kurtu (smích).

V poslední době mají lidé v naší republice dilema s vánočním stromkem. Kupovat každý rok přírodní či mít po iks let umělý?
My měli vždy živý stromek. U mamky si to jinak představit ani nedovedu. Babička má také pokaždé živý. Obě ho krásně a rády zdobí. Já na to až tak úplně nejsem. Takže já jsem si koupila umělý, který jsem ani neodstrojovala (směje se). Ale my jsme na Vánoce vždycky pohromadě, takže u mamky mám krásný živý stromeček a vlastně bez práce (úsměv).

A jak jste to měla se strojením vánočního stromečku, když jste byla malá?
S mamkou jsem stromeček strojila. Spíš jsem jí podávala ozdobičky, protože jí to nesměl nikdo zkazit (na oko se mračí). Teď už ho nezdobím, mamka to umí líp (úsměv).

Čím vším se může pochlubit vánoční stromeček u Zálabských?
Nejraději jsem měla, když jsme na něj ještě dávali staré ozdobičky. Všechno možné do kupy, různě barevné, strašný mišmaš. Vyndali jsme  krabice a já na ozdůbky dávala háčky. Každou utřela a povídala si s nimi. Ptala jsem se jich, kde chtějí viset a tak… To bylo hezké (vykouzlí úsměv). Dneska je stromeček sladěný. Už nějaký ten rok do červené a zlaté.  Jsou to vesměs asi moje nejoblíbenější barvy.

Atmosféru celého Štědrého dne tradičně vyšperkují pohádky. Pouštíte si je?
Dříve ano, dnes už moc ne. Ani na to není čas. Hodně si povídáme, chodíme po návštěvách. A upřímně: nové pohádky mě nebaví a ty staré znám celé zpaměti.

Jaká je vaše nejoblíbenější pohádka nebo film?
Tak oblíbených jich mám několik. Třeba tuhle znáte? Já, Kazisvět šestý, z boží vůle král, a hlava pomazaná, zdravím vznešeného prince Radovana… Princeznu se zlatou hvězdou na čele jsem uměla celou nazpaměť (pyšně).  Pak mám ráda Byl jednou jeden král nebo S čerty nejsou žerty.

Dalšími indiciemi, které dokreslují české Vánoce, jsou koledy. Zpíváte si je?
Ano, koledy jsme zpívali.  Pouštíme si je i potichu ke stromečku. Musím ovšem  říct, že mi nikdy až tak k srdci nepřirostly.

Vánoce nabízejí spoustu tradic. Jaké dodržuje vaše rodina?
Cukroví, stromeček, dárky, koledy, o tom jsme se již bavili. Asi jednou jsme pouštěli loďky. A ta moje šla hned ke dnu (smích). Tuším, že dvakrát jsme rozkrajovali jablíčka. Dám, vám jednu radu: nesmíte ho rozkrojit od stopky (rozesměje se).

V poslední době je moderní si různě světelně zdobí svá obydlí. Patříte k těm, co mají střídmě ozářené okno nebo to i díky vám v ulici vypadá jako v Las Vegas?
Téměř nezdobíme. Světýlka v okně jsem akorát chtěla, když jsem byla malá.

Po sametové revoluci se zlegalizovaly vánoční mše. Chodíte do kostela?
Do kostela vážně nechodím, nejsem totiž věřící. Celkově mě atmosféra v kostele spíš děsí. Nicméně každoročně si s mamkou říkáme, že jednou na tu půlnoční zajdeme, ale pak se nám už nechce. Ještě jsme tam nikdy nedošly (úsměv).

Stíháte při všech těch činnostech o vánočním čase ještě návštěvu blízkých?
Samozřejmě. Vždyť o tom jsou ty Vánoce, ne? Babičky, bratránci, kamarádi, stíhám úplně všechno.

Jste sportovec. Strávila  jste Všechny Štědré dny doma nebo některý někde jinde, popřípadě jiné zemi?
Odpovím jednoduše. Doma je nejlíp (šibalsky mrkne).

Autor: Zdeněk Zamastil

23.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Okresní přebor: Přelovice otrávily Sezemicím posvícenské hody

Čtyřikrát museli za jediný den museli strážníci uklidňovat mladého muže pod vlivem omamných látek.

Feťáka krotili strážníci čtyřikrát za jediný den

Přelouč obrátila kormidlo na svojí stranu, Bohdanečtí rozhodli v závěru

Pardubice - Křest nového hřiště v Přelouči se vydařil. Krajské fotbalové soutěže se o víkendu hrály i na dalších trávnících.

Na Univerzitu Pardubice nastoupily děti

Pardubice – Na Univerzitu Pardubice (UPCE) včera nastoupili žáci základních a středních škol. Začal totiž týden, kdy mají jako studenti „dětské univerzity“ možnost si vyzkoušet pro ně netraditní aktivity na pěti fakultách univerzity. 

Krajský přebor: Holice zvládly přestřelku

Pardubice - Zápasy druhého kola pokračoval o víkendu krajský fotbalový přebor.

Sportovní park se za rok vrátí do Pardubic

Pardubice – Sportovní park Pardubice úspěšně navázal na loňský Olympijský park Pardubice, podle předběžných výpočtů ho navštívilo 105 tisíc lidí. „Jsme rádi, že jsme projekt letos opakovali, počítáme s ním i příští rok,“ uvedl primátor Pardubic Martin Charvát.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení