PAVEL MILOŠ zaznamenal v rozhodujícím semifinálové bitvě čtyři trojky a všech případech pomohl zredukovat náskok Prostějova.

Pavle, v utkání to vypadalo, že je všechno postavené na hlavu, myšleno vzhledem k vývoji semifinálové série. Začněme tím jak prostějovští podkošoví hráči přetlačili pardubické pivoty…

 Je pravda, že naším vysokým klukům se utkání nevyvedlo podle představ. Ale takový je basketbal. Tým musí táhnout za jeden provaz. Pokud to nejde jednomu musí zabrat druhý.

A v posledním zápase to šlo překvapivě výborně střelecky křídlům. Zaznamenali jste devět trojek z dvaadvaceti pokusů. Nenechal vás Prostějov střílet z dálky nějak často?

 Nevím jestli to bylo tím, že jsme se těžko dostávali do bedny, ale je super, že jsme trojky proměňovali. Tím jsme se udržovali ve hře o výhru.

Od šesté minuty zápasu jste neustále dotahovali. Poslal vás trenér Slowiak na hřiště se slovy: Pavle musíš se trefit?

 Ne. Takhle to nefunguje. Spíše mi radil, ať vyčkám, že se určitě nějaká situace zakončit z dálky naskytne. Kdybych měl v utkání možnost najíždět pod koš, tak budu najíždět. Nejsem jenom trojkař. Jsem rád, že se mi dařilo za tři body, tím že mě museli hlídat, se uvolňoval prostor pro ostatní kluky.

Pavle, ve své kariéře pamatujete už hodně. Co jste říkal fantastické trojce kolegy Sýkory.?

 Tak ta byla úžasná (uznale kývne). Trefit se z hloubi vlastní poloviny v takovýto čas, tak to Syky klobouk dolů. A hodně nám pomohla. Přiblížili jsme se soupeři na čtyři body a v úvodu závěrečné čtvrtiny na dva.

Ano. Váš tým na konci třetí minuty stáhla na 68:70. Nicméně pak ani jedno z družstev nedokázalo tři minuty dát koš. Proč jste se přes protivníka nepřehoupli?

 To byl rozhodující moment. Přestože se nám nedařilo, stále jsme byli v zápase. Stačilo dát jeden dva koše a naopak my jsme mohli soka zlomit. Je to škoda a pro nás poučení do budoucna. To by se nemělo stávat. Když už jste v laufu a takto se dotáhnete, měli byste se přes soupeře dostat.