Jen kdyby to tak šlo… Pardubičtí basketbalisté by zajisté chtěli sehrát pátý rozhodující zápas na palubovce soupeře. Proč? Protože domácí týmy se ve čtvrtfinálové sérii mezi Pardubicemi a Novým Jičínem ještě neradovaly z vítězství.

Určitě za to nemůže nezkušenost, nedostatečná fyzická připravenost. Basketbalisté jsou také jen lidé a ve vypjatých okamžicích se na jejich výkonu podepisuje psychika. Lidově řečeno: zápasy play off jsou o hlavě, o ničem jiném.

„Oba týmy se prezentují velmi dobrým basketem, ale vždycky jen na soupeřově palubovce. To samo o sobě není úplně typické. Kdybychom hráli tak jako v Novém Jičíně ve druhém poločase čtvrtého zápasu i na domácí palubovce, tak si myslím, že můžeme dominovat i v naší ČEZ Aréně. Jsem přesvědčen o tom, že my jsme schopni praktikovat nátlakovou obranu, získávat míče a hrát rychle dopředu. Na druhou stranu je potřeba říci, že Nový Jičín u nás hraje daleko uvolněněji, včetně jejich osobností. Ty předvádějí v Pardubicích mnohem lepší výkony než doma,“ pustil se do analýzy pardubický kouč Jan Slowiak.

Pardubice i Nový Jičín se spolu znají jako vlastní boty. Vždyť v letošní sezoně proti sobě natrefily již osmkrát. V základní části si body rozdělily, v nadstavbové v obou případech vyhráli Východočeši a ve čtvrtfinále je stav 2:2. Čeho se musejí Pardubice vyvarovat, aby konečně ve vyřazovací fázi uspěly před domácím publikem.

„Bylo by nepříjemné pustit Nový Jičín do výrazného náskoku, to je první věc. Také nesmíme dopustit pochybování o sobě samých v momentech, kdy se nám něco nepovede. A třetí bod: musíme nesmírně pevně držet pohromadě a být schopni se vzájemně podpořit. Přišlo mi, že také v této činnosti jsme byli mnohem silnější venku než doma. Tady se často opouštíme, problémy na hřišti řeší každý sám, nejsme schopni se na hřišti dostatečně semknout. A to se týká i lavičky,“ vypočítal Jan Slowiak.