Nula. Číslo to velebené, číslo to nenáviděné… Nulu si považuje brankář v každém sportovním odvětví. Nulový bodový zisk pak starší každého trenéra. O tom by mohl teď nejlépe vyprávět kouč pardubických basketbalistek ROMAN CHOCHOLOUŠ. Jeho Studánka vyšla ve druhé polovině základní části nejvyšší soutěže žen bodově naprázdno. Přitom konec té první naznačoval, že by tomu tak být nemuselo.

Pane trenére, zatímco na samotný úvod sezony vás zápas s hvězdným USK Praha navnadil, tak na první duel odvetné části to nebyl moc přijatelný soupeř. Co myslíte?

 Je to pravda. Jen těžko jsme mohli navázat na výhru nad Hradcem a sympatický výkon na Slovance. Navíc jsme vyšli domácím vstříc se změnou termínu těsně po jejich prohře v Eurolize. Bylo vidět, že si nás chce USK zchladit žáhu. Tento pořádný i když očekávaný políček o nám opravdu před Vánocemi nepomohl.

A jistě vám nepřidala k dobru i vánoční přestávka, která dokáže rozhodit rytmus nejednoho klubu…

 Opět musím souhlasit. Mančaft vypadne z tréninkového tempa. My jsme se sešli 27., 28. a 29. prosince a absolvovali jsme šest tréninkových jednotek. Pak měly holky volno a spolu jsme byli zas až 2. ledna. Trénovali jsme sice jako ostatní týmy, nicméně naše výkonnost šla dolů.

Teď bez urážky. Studánka vypadá v ŽBL jako fackovací panák. Každé družstvo si chce na ní udělat skóre. A vy mu to umožňujete především v závěrech zápasů. Může za to nedostatečná fyzička?

 Neřekl bych, že máme problémy s fyzickou kondicí. V našem případě se spíše jedná o mentální výpadky, kdy v rychlém sledu uděláme několik chyb. Přitom moje krédo zní: Když přijde jedna chyba, tak se snažit, aby nenásledovala hned druhá. Naopak tu první nějak napravit. No, a to se nám zatím nedaří.

A nemůže to být i tím, že v ŽBL je všechno dvakrát třikrát rychlejší než v první lize, kterou jste hráli v loňské sezoně?

 Určitě. A myslím, že je to pro naše hráčky jen dobře. Především ty mladé. Alespoň si na vlastní kůži vyzkouší, že pokud jsou dobré v extralize dorostu, tak to neznamená, že už mohou hravě konkurovat v dospělých. Z tohoto pohledu je to správné. Jenže je tu i druhý pohled. Lidé se podívají na výsledek, uvidí prohru o třicet a odsoudí nás.

Stejně jako v první polovině základní části jste v té druhé několikrát až do poslední čtvrtiny drželi naději na přijatelnou prohru. Proč se pak vaše svěřenkyně zlomí?

 Je to také tím, že když neodvratně tuším prohru, snažím hodně střídat. Takže elitní hráčky jdou z placu a nahrazují je ty, co ještě nejsou tolik zkušené a vlastně i rozehrané. Patřím k trenérům, kteří nemají rádi, když mu nějaká hráčka sedí na lavičce celý zápas. Ne každý ví, že se musí uvolnit ze školy nebo ze zaměstnání. Už je jedno jestli to skončí o dvacet či o třicet.

Do kolonky dvojciferných proher se nevešla pouze ta z derby v Hradci Králové. Přitom i tam jste před závěrečnou čtvrtinou výrazně prohrávali. Co jste změnil?

 Nic. Jen se nám po získaných míčích vždy podařilo skórovat. Holky zjistily, že neinkasují z každého útoku a naopak oni samy umějí dát koš. Škoda, že se nám nepodařilo dotáhnout obrat do vítězného konce.

V prvním zápase doma jste Hradec porazili, ve druhém ho venku notně potrápili. Nechcete požádat vedení ŽBK, abyste každý zápas mohli hrát proti Hradci Králové?

 (smích) No kdyby to šlo, tak klidně. Proti Hradci jsme totiž úplně jiný tým, což dobře nechápu. Vždyť jako správný trenér motivuji hráčky na všechny zápasy stejně. Mohu vám to tady odříkat jako kolovrátek: Dejte si pozor na začátek, proměňujeme šance, v obraně důsledně hlídat každou hráčku.

Vypadá to, že pro vaše hráčky porazit odvěkého rivala z Hradce je to nejsladší, co může být?

 Asi ano. Před každým zápasem jim říkám, hrajte jako by to bylo proti Hradci. Jenže je vidět, že je to jenom jako. Do těch hlav se to hráčkám zkrátka nedostane. Zápasy s Hradcem ukázaly, že nějaké místo v ŽBL máme. Zatím to však stačí pouze na desáté.

To jsme předběhli. Alfou i omegou odvet v základní části byla domácí prohra z VŠ Praha. V případě vítězství jste se mohli soupeři přiblížit. Nastal však opačný případ. Máte s odstupem času k tomu vysvětlení?

 Hrubě jsme nezvládli úvodní čtvrtinu a dotahování vzniklého manka nás stálo mnoho sil. A to nebylo jenom proti VŠ. Jenže naším dlouhodobým nešvarem je to, že nedáváme koše z jasných pozic. A člověk pochopitelně znervózní. Notabene když vidí, že na druhé straně to do koše padá.

VŠ Praha se výhrou v Pardubicích chytil a když začal vyhrávat do té doby nevýrazný Hradec, ztráta na devátou příčku se prohloubila…

 Je to tak. Až nějak podezřele se všechny dlouho ohrožené týmy srovnaly skoro stejně bodově. Asi se na rozdíl od nás umějí naši protivníci maximálně soustředit na ten zápas, který je pro ně životně důležitý. My se třeba zbytečně vysilujeme například s týmem Frisco Brno a pak nám chybějí síly. Je to o zkušenostech, ale i my na to přijdeme. Po základní části jsme chtěli mít tři až čtyři vítězství. Máme jedno, takže je jasné, že se nám cíl splnit nepodařilo.

V první polovině základní části jste měli výrazné problémy s rozehrávačkami, ve druhé naopak s pivotkami. Jak je trenérovi, který naopak potřebuje mít co nejsilnější sestavu?

 Odpovím takto. K tomu abychom mohli držet se soupeři krok, potřebujeme mít k dispozici všechny hráčky. Trénuji přes dvacet let a poprvé se mi stalo, že jsme ani jeden zápas nesehráli v kompletním složení. Začalo to zraněním Petráskové těsně před sezonou. Pak odpadla Habětínková a úraz měla Březinová. Do toho se zranila Jedličková a náš kolektiv opustila Sládková.

Po hříchu jedinou hráčkou z vašeho týmu, která stačí na soupeřky je Kramperová…

 Ano. Podle statistik i předvedené hry se to dá takto říct. Na Hanku jsem pyšný. Ve dvaceti letech ji odstavil Trutnov jako nepotřebnou, jako hráčku, která nevytváří konkurenci. Byla vyřazena kádru a s basketbalem praštila. Rok jsem jí přemlouval k návratu na palubovky. Přišla na pár tréninků a začala hrát. Dneska je to kapitánka, opravdový lídr. Je mojí prodloužená rukou a na hráčky má velký vliv. Sama dokáže rozhodovat zápasy.

Ještě jedna potěšující zpráva pro Studánku. Vaše mladé hráčky budou do dalších let obohaceny o zkušenosti ze ŽBL. Více si nemohou přát, co říkáte?

 Ono jde prakticky o celý kádr. Vždyť nejstarší hráčkou je v pětadvaceti letech Kramperová. Po posledním zápase jsme měli takové menší sezení a hrozně mě potěšila slova, že všechny děkují za tu šanci zahrát si ŽBL. I kdyby to mělo být jenom na rok.

Zatím to tak vypadá. Jste už smířeni se sestupem?

 Jsou dvě možnosti. Tou první je sestup. Potom ale bude pro nás důležité, aby nás nechaly hrát stejně tvrdou hru, jaká se praktikuje v nejvyšší soutěži. A ne že nám najednou začnou všechno pískat s oznámením, tady nejste v ŽBL. Existuje však druhá varianta, že se soutěž rozšíří pro příští sezonu a tudíž nikdo nebude sestupovat. Studánka by tak nebyla v nejvyšší soutěži pouze rok. Všechny holky by získaly další zkušenosti, což by jim v basketbalovém růstu hodně pomohlo.

Kauza Sládková

K účinkování Sládkové mohu říct jenom jedno. Pro náš klub i mě samotného plyne další ponaučení. Hráčky, které nejsou vychovány v Pardubicích, budou dostávat smlouvy. Ukázalo se, že čestné slovo bohužel neplatí. Je to pro mě úplně největší zklamání v této sezoně. Tuto hráčku jsem zapracoval do pardubického týmu, přitom byla dána na listinu neperspektivních.

Měli jsme dohodu s jejími rodiči, že ji u nás zajistíme ubytování stravu a samozřejmě i přestup. A musím konstatovat, že nebyla levná. Ba naopak. Jednalo se o největší sumu v historii našeho klubu. Byly to finance, které ona měla dostat za sezonu. Tak byla ústní dohoda s ní i rodiči. Dozvěděl jsem, že kolují zvěsti, že neplníme podmínky smlouvy. Přitom já dal Sládkové velkou šanci. Hrála v základní pětce a nominoval jsem ji do reprezentační dvacítky.

Opakuji je to pro mě těžký zásah. Kdyby k nám nyní přišla sebehodnější hráčka, budu požadovat smlouvu. Odchod Sládkové do nižší soutěže nás stál hrozné peníze. Podobný podraz na nás ještě nikdo nikdy neudělal. Ale je to tím, že to jsou odchovankyně. Vědí jak to v našem klubu chodí a žádná by si to nedovolila.