Tak znovu na start, mistře!

Josef Váňa je nezmar. Kdyby si řekl, že pohne skálou, dokáže to.
Jedenašedesátiletý žokej se znovu v neděli pustí do Velké pardubické.

Když dostih vyhrál poprvé, začínal se stavět Temelín, ve školách visel portrét Gustava Husáka a počet lidí na Zemi lehounce přesáhl číslo 5 miliard.

Za tu dobu se toho změnilo hodně. Temelín by nám Rakousko nejradši zbouralo, Husák leží maximálně už jen někde zaprášený ve stodole a lidí tady žije přes 7 miliard.
Jedno ale zůstává stejné. Josef Váňa, maličký veterán, bude zase v Pardubicích závodit a hnát svého koně přes Taxis.

Jen už to v neděli nebude Železník, ale Tiumen…

Před rokem osminásobný pardubický šampion z koně sletěl a cílem pochodoval po svých.
Strašil koncem kariéry.

Ale vrátil se. Sám rád vypravuje, jak kvůli „lavůrku", který si hmatal na břiše. „Když jsem se podíval do zrcadla po Novém roce, tak jsem si řekl: Dej si cíl, ať zhubneš. Proto jsem do toho zase šel."
Po Vánocích vážil 72 kilogramů, teď má o pět méně.

S Tiumenem si zkusili kvalifikaci a pohoda. Rychlé tempo zvládli, podmínka pro start ve Velké pardubické byla splněna.
Jen majitel koně Ivo Köhler měl zamotanou hlavu. Moc se mu nechtělo Tiumena do náročného dostihu pouštět.

Děsilo ho vysoké tempo mezi mladými dravci. Nechtěl by svůj poklad uštvat…

„Nechal si všechno projít hlavou, jaký to byl při poslední kvalifikaci fofr. Nakonec musel uznat, že to nebylo zase tak zlé," řekl Váňa.
Aby s Tiumenem počtvrté vyhráli? Sotva. Ale na stupně vítězů by se klidně procpat mohli. I to by byl mega úspěch.

Jenže pozor! Váňa s myšlenkami na devátý triumf čile operuje: „Šanci má přece každý, kdo bude na startu. Někdo větší, jiný menší. Abyste vyhráli, tak potřebujete štěstí. A kdybychom ho měli? Proč bychom nemohli být první my?"

V neděli by to mohl být opravdu jeho poslední dostih v životě. S Tiumenem  si neskutečně sedli. Jen koník není, na rozdíl od svého žokeje, nesmrtelný. Jeho už majitel Köhler na další velký závod sotva pustí, a jak několikrát Váňa prohlásil: Bez Tiumena ani ránu. „Vím, že už asi těžko seženu takového koně, takže spíš se přikláním k tomu, že už pak jezdit nebudu. Ale víte co? Nechme to bejt," končí veškeré spekulace žokej.
Ano, nechte to bejt. A přijďte se v neděli na mistra podívat. O něm budete pak jednou vyprávět vnoučatům…