VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Okradlo je o první zlato stěhování? Možná ano

Choceň, Pardubice /ROZHOVOR/ - Před jedenácti lety bylo mužstvo trenéra Jaromíra Vícha blízko prvnímu titulu mistra světa v in–line hokeji. Jenže narazilo na Finy v Hradci

4.7.2011
SDÍLEJ:

Česká reprezentace porazila v Pardubicích USA 3:2 a získala tak historicky první titul ze šampionátu organizace IIHF.Foto: DENÍK/Luboš Jeníček

Nechybělo moc a zlatou medailí z posledního šampionátu v in–line hokeji si Češi mohli udělat druhou čárku. Mužstvo pod vedením JAROMÍRA VÍCHA skončilo před jedenácti lety na mistrovství světa v Chocni a Hradci Králové, které se hrálo pod hlavičkou IIHF, stříbrné. Ale většina zúčastněných tvrdí: kdybychom se nemuseli stěhovat a hráli i finále v Chocni, vyhráli jsme. „Stoprocentně to sedí, byla tady úžasná atmosféra a o hokej obrovský zájem,“ vzpomíná tehdejší trenér.

Zlatou radost svému nástupci bez jediné známky hořkosti moc přál. „Všechno se hezky sešlo, ale hlavně je potřeba vidět, že trenér Petr Hemský i kluci udělali obrovský kus práce,“ chválí Vích úřadující mistry světa.

Když jste si před šampionátem pročítal nominaci, tipoval jste, že se Česku konečně povede vyhrát?
Ne, vůbec. Možná tam nejeli úplně ti nejlepší hráči na in-line, kteří u nás jsou, ale postavil se výborný tým, všechno do sebe zapadalo. V každé čtyřce byli dva praváci a dva leváci, každý detail byl hodně důležitý.

Slovenský trenér Antal před čtvrtfinále s Českem říkal, že ho čeká nejkonstruktivnější tým na světě. Bylo to tak?
Do zápasu se Slovenskem to platilo určitě. Pak už ale začala přeci jenom větší hoňka.

Sám moc dobře víte, jaké to je, když hrajete mistrovství světa doma. Dokáže tlak i svázat ruce?
Záleží, jaké si vezmete hráče. Musíte si vybrat takové, kteří to unesou. Ve finále jsme tenkrát prohráli s Finskem, ale to třeba letos moc dobře nehrálo. Viděl jsem od nich už daleko lepší výkony. Když nás porazilo ve finále, mělo několik hráčů z finské hokejové ligy, třeba Kuhtu, jednoho z nejlepších hráčů v bodování SM-ligy. Rozhodně bych to neházel na to, že jsme hráli doma. Fini prostě měli kvalitu.

Brankář Martin Altrichter ale říkal, že kdybyste se tehdy ale nemuseli přesouvat z Chocně do Hradce Králové, Finy byste ve finále porazili. Co myslíte vy?
Že má nejspíš pravdu. V Chocni byla úžasná atmosféra. Když jsme se spolu vloni potkali v Chorvatsku, tak si ji ještě i po těch letech strašně pochvaloval. Tady byl o hokej strašný zájem.

Jinými slovy to chtělo před vyřazovacími boji škrtnout cestu do Hradce a mohl jste být prvním trenérem, který dovedl národní tým ke zlatu…
(usměje se) Finále nebylo vůbec jednoznačné. Sice jsme prohráli 3:7, ale bylo to absolutně vyrovnané. Neměli jsme v zádech tak hlasitou podporu, bylo znát, že najednou hrajeme jinde.

V týmu jste sice neměl tolik hokejových hvězd jako letos Petr Hemský, ale i vy jste vsadil na profesionály z extraligy. Kromě brankáře Altrichtera nastoupil třeba útočník Václav Eiselt. Bylo náročné je tehdy přemluvit?
Ne, naopak. Měl tam být ještě Ondra Veselý, to jsou s Martinem Vozdeckým in-linová dvojčata, ale nakonec se zranil. Ondra s Vozďou za mnou přišli, jestli by nemohl hrát ještě Karel Rachůnek, to byl tenkrát ještě mlaďas. Ale nakonec to nedopadlo. Slovo při sestavování týmu měl i Richard Bláha, který trénoval pardubický Botas, byl předsedou české federace a Karla nechtěl.

Nebyl jste naštvaný, že vám do sestavování týmu mluví ještě někdo další?
Před mistrovství si svazové vedení vytipovalo okruh lidí, kteří na mistrovství měli jet. Člověk to musel respektovat, tak to zkrátka chodilo.

V základní jste se museli utkat třeba s Brazílií, kterou jste porazili 17:2. Současný systém šampionátu je atraktivnější, když souboje s trpaslíky odpadly, co myslíte?
Bez debat. To bylo o ničem. Do takových zápasů se kluci vždycky špatně motivují. Nasypou pár gólů a pak si z toho dělají akorát prču, večer se sestřelí a druhý den nanovo (rozesměje se).

Vybojovali jste stříbro, což byl velký úspěch, ale na další mistrovství do Ameriky jste už vy necestoval. Proč?
Prostě si na svazu řekli, že by si u týmu představovali zase někoho jiného. Tak to zkrátka chodí. Všechno musí jít dopředu a já jsem třeba ani neobrážel všechny akce. Skončilo to i na tom, že jsme v Chocni zabalili extraligu. Byla tady mizerná plocha, po republice postupně přibývaly nové , budovaly se další týmy a in–line v Chocni nějak postupně utichl.

Na mistrovství jste měl v týmu syna Lubomíra, kvalifikaci hrál další syn Aleš. Setkal jste se s tím, že by vám někdo vyčítal, že je tlačíte do reprezentace?
A víte, že ani ne? Nikdy jsem na nic podobného nenarazil.

Zmíní se sem tam někdo, že si na vás v roli kouče národního týmu pamatuje?
Už ne. Vždyť je to strašná doba.

Ale medaile máte tady v kanceláři pěkně na očích. Vytáhnete je někdy?
Občas je vezmu do ruky, z nostalgie zavzpomínám… Vy to ještě neznáte, ale čím jste starší, tím víc žijete ze vzpomínek (rozesměje se).

Tak pojďme ještě zavzpomínat. Hrál se před jedenácti lety jiný in-line než letos?
Neřekl bych. Nehraje se agresivněji a technicky jsou na tom kluci pořád tak nějak podobně. Trochu nahoru se možná jde tím, že se teď využívají lepší materiály. Když vypálíte kompozitovou holí, létá to jako blázen. A kolečka? Třeba podvozky jsou neporovnatelné, kola jsou jinak postavená, mají větší průměry a kluci jsou na nich obratnější.

Ale samotná hra se nezměnila?
Myslím, že ne. Pořád se hraje na takového toho zanďoura a postupně se rozjíždí útok. Hned poznáte, když to někdo hraje jako hokej.

Která země, podle vás, udělala od roku 2000 v in-line hokeji největší pokrok?
Silné mančafty zůstaly. To je pořád stejné. Hokejové země jsou ve špičce stále. Američané snad nepotřebují jediný komentář. Na druhou stranu třeba Španělsko je velmoc, ale na turnajích nemá šanci, do světové špičky se nedostane.

Přitom se tam hraje profesionální soutěž. Jak je to možné?
Stejný případ je i Francie nebo Itálie. Jde o to, že nemají hokejové myšlení a když něco umí, nedovedou to prodat tak jako třeba my. Jsou šikovní, to ano, ale na mistrovství světa se do špičky nedostanou. V hokeji můžete leccos nahradit agresivitou. Ale v in-linu? Musíte být dobře technicky vybaveni a asi nejdůležitější je myšlení. Svoji roli hraje i postava.

Jasně, kdo váží přes metrák, má to na kolečkách daleko těžší…
Jo, přesně. Jsou potřeba lehčí, menší a pohyblivější hráči. Žádní bouchači. Drobnější hokejista přenese sílu na plochu daleko lépe a navíc krásně zabrzdí. To je třeba případ Šebka, který hrál na mistrovství. Je to takový cvrček, ale ohromně platný. Kdo měří dva metry, má daleko větší problémy.
Profesionálně hrají in-line ve Švédsku, v USA, což hokejové země jsou a Česko je na šampionátu stejně dokázalo přehrát. Napadá vás proč?
Dokázalo, to je pravda. Vždycky záleží na troše toho štěstí, jak se trenérovi podaří poskládat mužstvo, jak si hráči sednou. A to nakonec zatrhli ještě účast Plekancovi, s ním bychom byli, myslím, zase trochu jinde. Hokejista jeho kvalit by do týmu určitě zapadl, navíc hraje za Kladno, takže by na kolečkách nestál poprvé. Trenér Hemský udělal při sestavování týmu obrovský kus práce.

Může se in-line stát někdy v budoucnu jedním z nejpopulárnějších sportů, nebo bude pořád tak nějak bublat na okraji zájmu a do popředí se dostane jen, když se povede nějaký výjimečný úspěch?
Můj názor je, že to bude asi stejné. Je potřeba vidět, že každý sport je dnes o penězích. A Česká republika asi není schopná vytvořit profesionální ligu. Plochy sice na zimních stadionech rostou, pomalu v každém kraji jich je několik, ale stejně nejsou prachy a hráči mají in-line hlavně jako zábavu a doplněk k letní hokejové přípravě. Hraje se u nás dva měsíce a šmitec.

Pomohla by hala, kde by se mohl hrát in-line celoročně?
Taková hala by ani být nemusela. Zimní stadiony v menších městech jsou celé léto volné, není tam led do května jako v Pardubicích nebo Ostravě… Určitě by šlo sehnat pár zimáků, kde se nehraje extraliga, ale třeba krajské soutěže a plocha na in-line by tam mohla chvíli vydržet. Pak by se dala soutěž hrát dlouhodoběji, třeba pět měsíců, což by byl velký pokrok. Ale přijde mi, že odnikud není tlak, aby se něco podobného provedlo. I když třeba zlatá medaile by mohla pár lidí k něčemu podobnému nakopnout.

Pak je tu ještě jeden problém, nesváry mezi federací FIRS a IIHF, každá si pořádá svůj vlastní šampionát. Která je vám bližší?
Hokejovější mi přijde IIHF a fandím jí o něco víc, ale vůbec nechci tvrdit, že ve FIRS je všechno špatně, to vůbec ne. Také mají dobrou soutěž.

Autor: Pavel Ryšavý

4.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pardubické letní kino.

Kráska a zvíře zazpívají v kině

Vysněné dětské postele

Hokejisté Pardubic vstřelili pět gólů Zlínu

Zlín, Pardubice – Hokejisté Dynama získali sedmé vítězství během přípravného období. Ve Zlíně Pardubičtí využili dvě přesilové hry, jednou se trefili v oslabení. Další přípravný zápas budou hrát ve čtvrtek doma proti Olomouci (18.00). 

Fotbalové výročí: Plné tribuny vítaly první ligu

Pardubice – Je to jeden z milníků ve více než stoleté historii pardubického fotbalu. A právě v tomto týdnu si ho místní klub připomíná. Před osmdesáti lety měla v Pardubicích premiéru nejvyšší fotbalová soutěž. 

Dům dětí a mládeže se dočká oprav

Pardubice – Dům dětí a mládeže Alfa bude mít nový plášť i střechu. Čeká ho komplexní zateplení obvodového pláště a střech všech čtyř objektů. Při zateplování dojde také na výměnu oken a dveří, ty vstupní navíc budou upraveny tak, aby do domova mohli bez problému vstoupit i handicapovaní. 

Dvě hledané osoby předvedli strážníci na policii

Pardubice - Strážníci doručili dvě hledané osoby. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení