Vizitka sportovce
Jméno: Michael Urban
Narozen: 1. dubna 1991 v Pardubicích
Bydliště: Pardubice
Odvětví: ice cross downhill
Závody: 2009 – Praha (13. místo). 2010 – Mnichov (4.), Québec (64.). Celkem desátý. 2011 – Mnichov (15.), Valkenburg (13.), Moskva (12.), Québec (27). Celkem sedmnáctý. 2012 – St. Paul (12.), Valkenburg (35.), Are (10.), Québec (18.). Celkem patnáctý. 2013 – Nigara Falls (17.), St. Paul (39.).
Největší úspěchy: finále v Mnichově (2010) a první závod v Praze.

Akční hrdinové hadr… Tihle chlapíci musejí přesvědčit filmaře na celém světě. Tedy pokud režiséři touží po napětí, odvaze, nebezpečí a adrenalinu. Při případném natáčení filmů jako Ledoví blázni či Sebevrazi na bruslích by nepotřebovali shánět dvojníky ani na jednu scénu. Zkrátka borci neváhejte, dveře do Hollywoodu máte otevřené dokořán.

Hlavní roli by mohl klidně dostat i „kaskadér" z Pardubic. Ano, MICHAEL URBAN patří do klanu neohrožených mužů, kteří se po hlavě řítí do ledového koryta s ostrými zatáčkami. Aby v obrovské rychlosti dokončili sjezd bez zlomenin a navíc pokořili ostatní protivníky. Dámy a pánové, vítejte v šíleném světě Red Bull Crashed Ice.

Michaeli, jak jste se dostal k tomuto extrémnímu sportu?
Úplně náhodně. V České republice se objevil poprvé v roce 2005, jenže tehdy mně nevyšla cesta do Prahy. Pak jsem o něm dlouho neslyšel. Když jsem se ale z letáčku dozvěděl, že se v roce 2009 seriál Red Bull Crashed Ice  opět stěhuje do našeho hlavního města, koumal jsem, jak se do závodu dostat.

To se vám nakonec povedlo. Co jste proto musel udělat?
Probojovat se do Prahy přes kvalifikaci. Ty se konaly ve větších městech takže i v Pardubicích. Kvalifikaci jsem vyhrál a postoupil do závodu.

Počkejte, nepamatuji si, že by v Pardubicích vyrostlo umělé ledové koryto…
Však také ne. Kvalifikace byla v ČEZ Areně na ploše. Hodnotila se obratnost a rychlost. Absolvovali jsme slalom, přeskoky, podjíždění.

Na Vyšehradě ale končila veškerá legrace. Tam už na vás čekala nefalšovaná dráha, viďte?
Přesně tak. Naštěstí byla možnost potrénovat. A to jak na celé dráze, tak po jejích částech. Prokousal jsem se kvalifikací až do hlavního závodu a v něm skončil třináctý. Byl jsem hodně spokojený.

Můžete zavzpomínat na vaše pocity, když jste stál na ledové „hoře" a měl jste jet dolů?
Bál jsem se, to přiznávám bez mučení. Nevěděl jsem totiž, co mě čeká.  Ale, když jsem projel cílem, říkal jsem si, že to byla docela brnkačka. Stejně, když už se vydáte na trať, tak s tím nic neuděláte.

Pro takový sport by měl mít člověk nějakou průpravu. Jaké to bylo ve vašem případě?
Od přípravky do juniorů jsem hrál hokej za Pardubice. Pak jsem byl v Hradci a teď  nastupuji za Chrudim. Kromě hokeje jsem dělal bikros.

Prozraďte případným  zájemcům, jak se dá zapsat na startovní listinu Red Bull Crashed Ice?
Musí vás to chytnout a také musíte mít štěstí. A to se mi přesně přihodilo po pražském úspěchu. Začal jsem tento sport hltat. Sháněl jsem  informace i kontakty, kde se dalo. V následujícím roce jsem se vydal  na kvalifikaci do Norimberku. Vyhrál jsem ji a přes eliminační kola jsem se probojoval až do finále. Vyřadil jsem legendy jako Olsona či Pihlainena.  Tento triumf mi otevřel dveře do seriálu Red Bull Crashed Ice. Na každý závod, respektive jeho kvalifikaci, jsem už teď nominován automaticky.

Ice cross není pro panenky. Jaké pro něj musí mít sportovec dispozice a které vlastnosti mu nesmějí chybět?
Hlavně musí být vynikající bruslař. Dále se vyžaduje rychlost, obratnost  a stabilita. A dívat se dolů z desetimetrové rampy, to už je pořádná   odvaha. Pro lidi se strachem u nás fakt není místo (úsměv).

Chcete tím snad říct, že se vůbec závodníci nebojí?
To zase ne. Ale musí se jednat o zdravý strach. Úplně nejvíce jsme vystresovaní těsně před startem. Těch pět  vteřin, než vám otevřou startovní bránu, je nekonečných. Pak už to z vás spadne a jedete. Navíc, když vidíte tu masu fanoušků, okamžitě vás to nakopne. V našem sportu adrenalin přebíjí stres.

Nedílnou součástí jízd, pro ridery nechtěnou, jsou pády. Co vy a takzvané ledové polibky?
Musím to zaklepat, ale žádný vážný pád mě zatím nepotkal. V každém závodě se někomu něco přihodí. Už po trénincích a kvalifikacích potkáváte kluky s razítkem od doktorů. Zlomené klíční kosti,  vykloubená ramena, vyvrtnuté kotníky, pohmožděná kolena jsou na denním pořádku. Nejlepší na tom je, že druhý den nastoupí do hlavního závodu.Ono je to zapříčiněno také kvalitou ledu. V té dráze není nijak upravován. Led je plný rýh. Jedete, najednou jakoby vás někdo chytil za nohy a vy letíte po hlavě dopředu.

V šedesátikilometrové rychlosti může dojít k vážným zraněním. Nebojí se o vás rodiče, příbuzní, kamarádi, partnerky?
Někteří si o mně myslí, že jsem blázen. Sice mě podporují, ale najdou se i tací, kterým se to nelíbí. Přestože je v našem sportu hodně zranění, mně stojí za to ho provozovat.

Zdá se, že bláznivá jízda ledovým korytem je loterie. Jsou totiž druhy sportu, které jdou nacvičit, ale tento asi ne…
V Rakousku je tréninková dráha. Jednou jsme tam s klukama z českého týmu byli. Je to jediná možnost v „okolí". Příprava je ale finančně náročná. V opačném případě nezbývá nic jiného, než si vzít co nejkratší lyže a trénovat sjezd doma na horách. Navíc závodní dráhy jsou postavené pokaždé jinak. Tak deset dní před akcí. Nikdo do poslední chvíle neví, co ho čeká.

Máte recept na vydařenou jízdu?
V první řadě člověk nesmí spadnout a ještě musí rychle bruslit z kopce. Sebemenší zaváhání je krutě potrestáno.

Polovina závodů se jezdí v zámoří. Váš sport je náročný na cestování. Když vážíte takovou cestu, máte možnost prohlédnout si pořadatelská města?
Většinou trávíme čas jen u dráhy. Do hotelu se chodíme akorát vyspat. Jezdíme o den dříve, abychom měli prostor na aklimatizaci. Moc času na prohlídku měst není, nicméně občas něco projít stihneme.

Když už jsme u té náročnosti, nesmíme opomenout finanční stránku. Kolik vás stojí takový výjezd do Kanady?
Ano, je to velmi finančně náročné. Letos si víceméně vše hradím sám. Jeden závod mimo Evropu vychází tak na třicet tisíc, náklady na celou sezonu jsou tak kolem sta tisíc. Hlavně v začátcích mě hodně podporoval taťka. A nejen po materiální stránce.

Existuje mezi závodníky řevnivost nebo přiměřená rivalita?
Spíše to druhé. S žádným projevem nepřátelství jsem se nesetkal. Je logické, že při závodě jsme velcí rivalové, ale po něm jsme  kamarádi. To už se těšíme na párty (smích).

Světovému „cirkusu" šéfují Kanaďané a Finové. Proč čeští bruslaři nedosahují jejich kvalit?
Ne že bychom na ně kvalitou neměli, ale chybí nám trénink  na rozbitém ledě. Fyzicky i obratností na ně máme.

Musíme se zastavit rovněž u počtu diváků. Někdy to jsou neskutečné cifry, čím to?
Hlavně v Kanadě a Americe jsou šílení. Tímto sportem doslova žijí. Dráhu lemuje minimálně sto tisíc lidí. Na našem sportu je přitahuje, že je akční. Líbí se jim střety a pády.

Nepohrávají si propagátoři ice cross downhill s myšlenkou protlačit svůj sport na olympiádu?
Tento nápad vznikl už v roce 2010, kdy byla olympiáda ve Vancouveru. To byli Kanaďané ve svém živlu. Každopádně se plánují další kroky.

A co vy, chtěl byste jednou reprezentovat Českou republiku v tomto odvětví a stát pod vlajkou olympijskými kruhy?
To je bez debat. Pokud tedy u tohoto sportu vydržím. Ale třeba za devět let bych to ještě viděl jako reálnou šanci.

Urban pořádá výlet do světa ledových maniaků

Michael UrbanRed Bull Crashed Ice
Rok 2010 – dva závody
1. Martin Niefnecker (Německo)
Rok 2011 – čtyři závody
1. Arttu Pihlainen (Finsko)
Rok 2012 – čtyři závody
1. Kyle Croxall (Kanada) 3000 b., 2. Artuu Pihlainen 2960 b., 3. Scott Croxall (Kanada) 2300 b. , …, 15. Michael Urban 630 b., 17. Lukáš Kolc 582 b., 23. Lukáš Fiala 490 b., 46. Michal Procházka 77,5 b., 94. Jan Valder 15,2 b., 159. Matyáš Krijt  (vš. ČR) 7,4 b.
Rok 2013 – pět závodů (dva odjety)
1. Kyle Croxall 2000 b., 2. Cameron Naasz (USA) 1400 b., 3. Scott Croxall 824 b., …, 15. Lukáš Kolc 350 b., 26. Michael Urban 158 b., 41. Michal Procházka 40 b., 45. Lukáš Fiala 34,9 b.
Po sjezdech Niagara Falls a St. Paul se ještě konají závody v Landgraafu (9.2), Lausanne (2.3.) a Québecu (16.3.).

Jednomu se tají dech, druhý na vás nechápavě zírá… Zkuste vyřknout jméno Red Bull Crashed Ice v Kanadě a naproti tomu v České republice. Za mořem vám o tomto sportu budou zasvěceně vykládat hodiny a hodiny. A u nás doma? Chytí se maximálně ten, kdo zná nápoj, který dává křídla. Nebo znalec angličtiny. Ten si vydedukuje slova jako srážka a led.
Ve skutečnosti se jedná o seriál závodů sjezdařů – bruslařů. Začínalo se jednotlivými podniky. Od roku 2010 je pojat jako mistrovství světa. Z tehdejších dvou závodů se rozšířil až na letošních pět.

„Svědčí to o jeho rozvoji. Nicméně si myslím, že nějak více už expandovat nemůže. V naše sportu totiž záleží na klimatických podmínkách. Musí být pevný led a to je možné od prosince do března. Jakmile je nad nulou, dráha měkne," vysvětluje pardubický krosař Michael Urban.

Právě český reprezentant byl v loňské sezoně nejúspěšnějším z národního týmu. V nabité konkurenci obsadil solidní patnáctou příčku.
„Byl to můj nejlepší rok. Potěšilo mě, že jsem překonal kluky, kteří závodí déle než já. Vlastně průkopníky tohoto sportu u nás, Lukáše Fialu a Lukáše Kolce," konstatoval potěšeně Urban.
V letošní sezoně se jemu i celému českému družstvu dvakrát nedaří. Nejdříve dojel sedmnáctý a v posledním závodě až devětatřicátý.


„Řekl bych, že nám pomalu ale jistě ujíždí vlak. Je to dané tréninkovými podmínkami. Zatímco ostatní začínají tvrdě makat na drahách, tak my stagnujeme," podotýká Michael Urban.
Ač to zní možná neuvěřitelně, na rozmachu seriálu Red Bull Crashed Ice má velký podíl česká stopa. V Praze se totiž poprvé uspořádal závod v turisticky zajímavé lokalitě a od té doby pořadatelé hledají zajímavá místa.

„Skoro mi přijde, že v blízkosti dráhy musí být nějaká dominanta. Ať už je to katedrála v St. Paulu nebo závody s výhledem na Niagarské vodopády," přibližuje současnou politiku propagátorů pardubický bruslař.

Na závěr exkurze do světa ledových šílenců zve na jeden ze závodů. Pokusí se nás vtáhnout do děje. Představte si, že cestuje třeba do Kanady…
„Do dějiště dorazíme ve čtvrtek. To máme volno a čas na aklimatizaci. V pátek ráno jsou na programu tréninky, odpoledne jedeme jednu kvalifikaci a večer druhou. V té první absolvujeme individuálně dvě jízdy na čas a vybírá se ten lepší. Druhá už se jede v čtyřech na dva postupující. Ti se kvalifikují do hlavního závodu, který bývá v sobotu. O body v něm usiluje vyřazovacím způsobem šedesát čtyři lidí," dodává Urban.

Co možná nevíte o ice cross downhill

* Charakteristika: ice cross downhill nebo-li sjezd na bruslích v ledovém korytu patří mezi extrémní sporty. Jedná se o unikátní kombinaci bruslení a sjezdu. Dává dohromady prvky lyžování, snowboardingu, hokeje a fourcrossu. O napětí mezi závodníky je postaráno od startovního výstřelu až po protnutí cílové pásky. Milovníky adrenalinu čekají na trati klopené zatáčky, skoky i podjezdy. Jelikož není dráha nijak široká, dochází mezi závodníky k častým kontaktům. Neustálé předjíždění, společné skoky a následné karamboly třeba v poslední zatáčce dělají z tohoto závodu nesmírně lákavou podívanou.
* Pravidla: čtyři závodníci se seřadí na startu a čeká je tvrdý souboj v ledově vychlazeném korytu. Nejrychlejší dva postupují dál. A takhle to jde až do finále. Borci musejí být rychlí, hbití, tvrdí, vytrvalí, odvážní.  Navíc tyto vlastnosti dokonale zkombinovat v zhruba šedesátikilometrové rychlosti. Rovněž ice cross je založen na fair play, a tak není povoleno úmyslně druhého závodníka faulovat či se ho pokusit jinak eliminovat.
* Bezpečnost: závodníků zaručuje kompletní hokejová výzbroj včetně chráničů kostí, končetin i páteře. Helma ztlumí „ledový polibek", rukavice ochrání prsty před ostřím bruslí soupeřů. K závodu jsou připuštěni pouze zdatní bruslaři, kteří mají předpoklad na zdolání trati. Jezdce od diváků oddělují mantinely, neukázněné diváky od jezdců pak ochranka.
* Historie: tento extrémní sport zapustil své kořeny v roce 2001. Pod vedením rakouského fotografa Stefana Aufschnaitera se jel ve Stockholmu první závod.  Další rok se závodilo v Klagenfurtu a ještě o rok později zamířil nový sport do Minnesoty. V roce 2004 se jelo v Moskvě a v roce 2005 poprvé i v Praze. Pražský závod byl výjimečný tím, že se jelo poprvé v centru města.
* Kde už se jelo: Stockholm, Are (oba Švédsko), Klagenfurt (Rakousko), Duluth, St. Paul, Pittsburgh (vše  USA), Moskva (Rusko),  Praha (2005 a 2009), Québec, Niagara Falls (oba Kanada), Helsinki (Finsko), Davos, Lausanne (oba Švýcarsko),  Mnichov (Německo), Valkenburg (Nizozemsko).
* Už vyhráli – muži: 7x Jasper Felder (Švédsko), 7x Arttu Pihlainen (Finsko), 6x Kyle Croxall (Kanada), 2x Miikka Jouhkimainen (Finsko), 2x Kevin Olson (Kanada), 1x Martin Niefnecker (Německo), 1x Gabriel Andre (Kanada), Adam Horst (Kanada). Ženy: Salla Kyhälä (Finsko), Fannie Desforges (Kanada).
* Světoví šampioni: 2010 Martin Niefnecker (Německo), 2011 Arttu Pihlainen (Finsko), 2012 Kyle Croxall (Kanada).
* Češi v akci: Michael Urban, Lukáš Kolc, Lukáš Fiala, Michal Procházka, Jan Valder, Matyáš Krijt, Eric Fiala,  Přemysl Chaloupka, Jan Slavík, Tomáš Grim, Michael Provost, Pavel Würthele, Lucie Velechovská, Karolína Košková, Lucie Hromířová, Jitka Nedbalová.
* Dolů se spustili také: hokejisté Dominik Hašek, Martin Ručínský, Jiří Hrdina, David Volek, Martin Straka, Petr Nedvěd, Richard Žemlička, biker Michal Prokop, lyžařský akrobat Aleš Valenta, herec Martin Dejdar, zpěvák Sagvan Tofi, hudebník Michal Dvořák.