Špatná zpráva přetlačila tu dobrou… Co je pardubickým basketbalistům platné, že udrželi střelce USK pod šedesát bodů, když jich sami nedali ani pětapadesát! Stalo se tak v nejméně vhodném okamžiku. Po prohře v Opavě a také při prvních oslavách šedesátého výročí klubu. Slovenské křídlo v pardubických službách DUŠAN PANDULA ze sebe jen těžko soukal slova.

Dušane, předně, jaké to vůbec je být součástí klubu s takovou bohatou tradicí?
Určitě je to super. Pardubice mají dlouhou a velkou historii. Je pro ně čest hrát za takový klub.

Nastoupili jste ve speciálních dresech, bylo to něco zvláštního?
Co se týče nošení dresu ani ne. Dres jako dres. Spíše jak vypadal. Byla na něm popsaná celá pardubická historie. „Chalani" mi před utkáním vysvětlovali, co jaké logo představovalo.

Na utkání dorazilo tři a půl tisíce diváků. Měli jste ideální příležitost svým výkonem nalákat i do haly Dašická. Svazovala vám snad ruce nervozita?
Nevím jestli to bylo nervozitou. Určitě je ale obtížné hrát v hale, kde máte jediný trénink. Nicméně USK na tom bylo úplně stejně. Těžko se ale dá na to vymluvit. Zkrátka to nevyšlo. Měli bychom se nad tím zamyslet, začít každý od sebe, aby nás to posunulo dál. Doufám, že nám to bude k něčemu dobré.

V první čtvrtině stříleli body pouze Kamil Švrdlík a Joseph Wall. Proč se nepřidali ostatní?
Nebylo by to proto, že bychom snad nehráli kolektivně. Náš útok táhl Kamil, protože hrál do menšího hráče. Všechny balony tak směřovaly na něj.

Stejná situace se opakovala ve druhém kvartálu. Míče obroučkou jste proháněl pouze vy a David Škranc…
Opět to vycházelo ze hry. Protivník změnil styl obrany na zónovou. A hrálo se jinak.

Konkretně vaše všechny příspěvky přišly v jedné minutě po dlouhém střeleckém půstu. V tu chvíli váš tým otočil skóre. Neotevřela se právě v tomto okamžiku šance na definitivní zlom?
Ano, souhlasím. V této chvíli jsme to měli zlomit. Hráli jsme velmi rychlý basketbal směrem dopředu. A přesně taková hra nám sedí. Jenže USK se to podařilo zastavit. Zase jsme útočili do plných a nedokázali jsme se prosadit.

Ve druhém poločase to vypadalo, jako by jste se báli vyhrát. Ve třetí čtvrtině jste dali jen osm bodů a v té závěrečné devět?
To si nemyslím. Postupně jsme se ale dostávali do stále větší křeče. Na každý koš jsme se strašně nadřeli. Všichni jsme se snažili, ale vůbec nám to nepadalo. Skoro každý míč se nám vykroutil z obroučky.

Trochu odlehčeme vaší bolesti. Utkání otevřela ojedinělá show. Co jste říkal na videomapping?
Byla to super věc. Vypadalo to velmi hezky. Určitě to byl velký zážitek.

Z tiskovky odešel Miloš spokojenější
Slavil velký návrat. A tiskovou konferenci si vychutnal. Excelentní trojkař PAVEL MILOŠ si prožil v pardubickém dresu kus své bohaté kariéry. Tu musel přerušit, kdy mu byla diagnostikována vážná nemoc jménem roztroušená skleróza. Přesto se dokázal na palubovky vrátit. V současné době vykonává funkci asistenta trenéra USK Praha. Už v loňské sezoně sahal se „sovami" po výhře. Tehdy ještě jeho tým padl v prodloužení.
„Jsem rád, že po tom zvláštním vstupu do zápasu se kluci vrátili hned v první čtvrtině do hry. Nenechali jsme jít Pardubice do většího náskoku a drželi jsme se pořád na dostřel. Problém byl samozřejmě v otevřených tříbodových střelách. My jsme z šestnácti pokusů proměnili pouze jediný. Kluci ale aktivně najížděli celých čtyřicet minut, snažili se atakovat pardubický vnitřní prostor a chtít fauly. Házeli jsme hodně šestek, ale naše procento je pořád hodně nízké. Musíme to zlepšit. Tým si potom začne víc věřit, bude klidnější. Jsme ale rádi, že kluci nakonec zápas zvládli a bojovali celý zápas. V tomto směru panuje spokojenost."