VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Basketbalistka století: S lepší kondicí bych si na reprezentaci troufla

Pardubice - Milované hře zasvětila Milena Jindrová bezmála celý život, vždyť se jí dodnes věnuje coby funkcionářka Sokola Pražského. A končit rozhodně nehodlá. Rozehrávačka, jejíž hráčská kariéra je převážně spojena s klubem Slavie VŠ Praha, a česká basketbalistka století netrpělivě vyhlíží start evropského šampionátu.

13.6.2017
SDÍLEJ:

Basketbalistka Milena JindrováFoto: Klára Cvrčková

Mohla byste hrát dnes za reprezentaci?

Basket je daleko rychlejší a silovější. Musela bych víc trénovat. My jsme nebyly profesionálky, dopoledne jsme chodily do práce. Pokud bych ale měla lepší kondici, tak bych si troufla.

Výčet vašich medailí je unikátní. Nikdy jste ale nezískaly zlato z ME. Mrzí vás to?

V době, kdy jsem nastupovala, bylo jasné, že hrajeme maximálně o druhé místo. První byly Sovětky. Vezměte si, kolik kvalitních družstev vzniklo po rozdělení Sovětského svazu. A tehdy z takové základny vybíraly dvanáctku. Super hráčky. A hlavně byly vyšší. Naše největší holky měly 185 centimetrů a ony dva metry.

Jak jste se Sovětkami vycházely?

V podstatě jsme spolu nekomunikovaly. Kamarádky jsme hledaly spíš mezi hráčkami ze západních zemí. Nejvíc jsem jich měla mezi Francouzkami.

Vaši generaci asi motivovala možnost vyjet na Západ?

V té době se nemohl běžný člověk sebrat a odjet kam chtěl a my se na Západ dostaly mnohokrát. V Československu nebylo nic pěkného ke koupení. Oblékaly jsme se tam a cítily se jak Alenky v říši divů. I co se týkalo potravin. Všechno cizokrajného, co dnes najdete v obchodech, si škrtněte. Tak tehdy vypadaly.

Československo bylo v kurzu. Zajímal se svět také o basketbalistky?

Nabídky přicházely. Nedalo se o nich ovšem ani uvažovat. Francie a Itálie mě lákaly. Nejdřív mi ale nebylo dost let a neměla jsem odehráno potřebné množství zápasů za reprezentaci. Když už jsem kritéria jakžtakž splňovala, nikam se mi nechtělo.

O emigraci jste neuvažovala?

Ne, měla jsem skvělé zázemí v rodině. Doteď mám. Sourozence, přítele…

Pokud se ohlédnete za evropskými šampionáty. Pojí se se stříbrem z Rumunska 1966 největší zážitky?

Zážitky nevím, ale úspěch to byl určitě největší. Já si totiž už vůbec nic nepamatuji. (směje se) Vlastně… Vybavuji si dva úlety, kdy jsme medaili nepřivezly.

Složité okamžiky?

Dost špatné. Od nás se vždycky očekávala medaile. A na úspěch a neúspěch se reaguje jinak. Chci ale vzpomínat na to dobré.

Vyprávějte…

Měla jsem to štěstí, že ze čtyř mých mistrovství světa byly tři v Jižní Americe. Fascinovaly nás tam obrovské haly. Chodila spousta lidí. Když jsme hrály s Brazilkami, panovala neuvěřitelná atmosféra. Po zápase létaly na palubovku malé gumové peněženky a plyšáci. Dokázaly jsme si získat sympatie publika. Většinou nám fandili i domácí. Asi proto, že jsme hrály pěkný basketbal.

Třeba jste se jim líbily vy?

To je možné, bílé holky tam působí exoticky.

Pojďme k letošnímu šampionátu. Jak vidíte možnosti českého týmu?

Těžší otázku nemáte? (směje se) Byla bych ráda, kdyby děvčata postoupila alespoň do čtyřky. Odešla jim ale celá generace, tým se tvoří znova, je plný mladých a šikovných děvčat. Zkušenosti ale nemají. Snad až na Ilonu Burgrovou a pivotku Kiu Vaughnovou.

Do čtyřky? Vy jste ale optimistka.

Přání je otcem myšlenky. (směje se) Byl tu silný národní tým a teď vypadá slabší.

Znáte důvody propadu?

Jednak jsme malá země a nemáme dostatečný výběr hráček. A další chybou je, že holky nedostávají příležitosti. Kluby upřednostňují cizinky a ony se na plac nedostanou. Sport je o vůli, musíte mu věnovat maximum. Mladí už mají jiné zájmy.

I současné reprezentantky?

Jediný koho znám dobře je Terezka Vyoralová, která začínala jako malá u nás na Sokole Pražském. Měla tu bratra a hrála s chlapci.

Sokol tak bude mít jednu reprezentantku…

Nechci lhát: budu jí fandit o trochu víc. Vždyť jde taky o moje dítě. Moc se mi líbí, že se nebojí, vystřelí, jde sama na koš. Navíc dobře brání.

Už může táhnout tým?

Na hřišti určitě a v kabině asi ještě ne. V ní hrají prim vždycky starší holky.

Působíte jako rázná dáma. Uronila jste slzičku, když jste se stala basketbalistkou století?

Zahřálo mě to u srdce, sama bych ale volila Dádu Hubálkovou nebo Helenu Joškovou. Nejpozitivnější je, že jsem získala větší vážnost u chlapců v našem klubu.

Autor: David Nejedlý

13.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Putování s Ohněm (bez)naděje Pardubicemi.
6

Oheň (bez)naděje putuje z Ležáků až do Polska

Terminálem začaly projíždět trolejbusy.

Nové přednádraží se zaplní lidmi

Za borůvkami nemusíte do lesa, můžete je mít i na balkóně

Jejich plody jsou větší než jejich příbuzných odrůd z lesa, na keřích rostou v celých trsech, takže úroda je mnohem snazší a rychlejší, a jejich chuť si s těmi lesními v ničem nezadá. Řeč je o kanadských borůvkách, které si v pohodlí můžete vypěstovat na zahradě nebo i doma na balkoně a jejich sladké bobule budete mít na dosah ruky.

Pardubičtí udeřili po centrech, poprvé se trefil Bosňan Danilovič

Pardubice - Dvě branky zaznamenali fotbalisté Pardubic v úvodním přípravném utkání na nadcházející ročník druhé ligy. Na Dolíčku porazili díky trefám Michala Petráně a Bosňana Nikoly Daniloviče juniorku Slovanu Liberec 2:0.

Rád se hrabu sám v sobě, říká herec Ladislav Špiner

Pardubice - Východočeské divadlo nastudovalo život a osud Rasputina.

V Sezemicích stojí kolony aut

Sezemice - Silnice mezi Hradcem Králové a Holicemi byla uzavřena kvůli opravě povrchu u Býště, objížďka vede přes již tak zatížené Sezemice. Ty prosí řidiče o změnu trasy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies