Velkou ránou pro národní tým bylo oznámení jedné z ústředních postav Jana Veselého, že nebude hrát na Eurobasketu. Co jste tomu říkal?
Je to čistě jen Honzovo rozhodnutí a já ho respektuji. Každý má přece právo se rozhodnout, jestli chce reprezentovat nebo ne. 

Jistě, jenže jeho verdikt přišel měsíc před zahájením evropského šampionátu…
Ano, to si uvědomujeme, ale už s tím nic nenaděláme. Opakuji, nezbývá nic jiného než ho respektovat. Více se k tomu nechci vyjadřovat. Navíc nejsem k tomu kompetentní. Působím jako asistent trenéra a mé úlohy v týmu jsou jiné. 

Já vám rozumím, přesto jaký je váš osobní názor na tuto, řekněme, kauzu?
Můj osobní názor je takový, že každý si může strávit léto tak, jak potřebuje. Honza to cítí tak, že si musí odpočinout po těžké sezoně. Když se na to podíváme z úhlu hráče, tak si vezměte, že sezona mu končí v červnu a v srpnu by měl být v národním týmu. A když takhle jede několik let, je to pro něj hrozně náročné.

Největší problém je v tom, že nešly udělat dodatečné změny v nominaci. Co vy na to?
To je jedna věc. Druhá věc je daleko závažnější. Musíme si uvědomit, že nemůžeme být donekonečna závislí na dvojicí Tomáš Satoranský – Jan Veselý. Pokud se na to dívám jako trenér, který léta pracuje s mladými českými hráči, tak si musím položit otázku: Kde jsou další hráči? V tomto okamžiku si musíme sypat popel na hlavu my čeští trenéři. Zda-li je vychováváme a dostáváme je do dobrých situací. To, že nepřijede Honza Veselý, je sice smutné, ovšem my bychom měli produkovat více perspektivních mladých hráčů. Zase tak malý národ nejsme. 

Je pravda, že národní tým, odborníci i veřejnost léta spoléhají na zmíněné lídry. Ostatní jako by neexistovali. Nemůže jim teď absence Veselého a následně i Ondřeje Balvína paradoxně pomoct?
Ono je to trochu složitější, než to vypadá. Podívejme se na to trochu statisticky. Vezměme si pod drobnohled hráče ročníku 1995 až 1997. Adam Pecháček tři roky chodí štaci po štaci a vysedává na lavičce. Šimon Puršl hrál pět let v nižších soutěžích ve Španělsku, teď jde k nám do Svitav. Jsou tu členové stříbrné šestnáctky z roku 2011, jako Radovan Kouřil nebo i Martin Peterka. Ano, druhý jmenovaný je sice v reprezentaci, nicméně je otázka, jestli jsme si před čtyřmi lety neříkali, že bude výkonnostně jinde. Takže pokud ještě dostanu dotaz: Proč Honza Veselý nepřijel reprezentovat, tak na něj odpovím otázkou: Kde jsou ostatní? 

V předchozí odpovědi jste to naznačil. Například Martin Peterka nemá v Nymburku takovou minutáž, jakou by asi měl reprezentant mít.Je tedy z kádru mistra blíž do národního týmu?
Vůbec ne. Nymburk je náš jednoznačně nejlepší basketbalový klub. A my buďme rádi, že hraje evropské soutěže. Například v předloňské sezoně v kontinentální VTB lize Martin Peterka sehrál významnou roli. Dostával velkou porci minut a nastupoval proti světovým hráčům. To by se mu v jiných klubech stát nemohlo.

Už tak, oproti minulému Euru, oslabený národní tým schytal facky v podobě neúčasti Veselého a Balvína. Jaké byly pro ME plány před jejich odřeknutím a jaké jsou nyní?
Plány jsou pořád stejné. Skupina je daná. Všichni si uvědomujeme, že v naší skupině budou vyčnívat Španělsko a Chorvatsko, které mají na soupiskách velké talenty. No a za nimi jsou družstva jako Maďarsko, Rumunsko, potažmo Černá Hora, kterým budeme muset umět odpovídat i bez Veselého a Balvína. Mým úkolem je nasbírat o soupeřích co nejvíce informací. Připravit kluky tak, abychom je dostali v tabulce pod sebe a postoupili do osmifinále.

A které dva z protivníků necháme v tabulce pod sebou?
To je těžké. Všichni víme, že Rumuni jsou domácí a my s nimi hrajeme jako první. Na druhou stranu úvodní utkání se nabízejí k nějakým překvapením. Každopádně do tohoto střetu musíme jít se zdravým sebevědomím. Uvědomit si, že stále máme vysokou kvalitu. Ve třetím zápase nás čeká Maďarsko. Takže kdyby se v těchto duelech povedly dvě výhry, tak nám to velmi pomůže. 

Trenéři to neradi slyší. Nicméně. Je fakt, že se Češi posunuli z pomyslné role černého koně do role outsidera?
Především já jsem nikdy nevnímal, že bychom měli být černým koněm. Stejně tak nevnímám ani roli outsidera. Musíme si uvědomit, že se jedná o jednorázový turnaj a ne dlouhodobou soutěž. Turnaj se odehraje v několika dnech a těch okolností se tam může přihodit mnoho a mnoho.

Tak jinak. Dostala se teď naše reprezentace do situace, že může jenom překvapit?
Dostali jsme se do situace, že pořád máme stejný plán a tím je postup ze skupiny (směje se). Ta situace je neměnná a konstantní. My jsme český národní basketbalový tým, a ten nemůže jet na Evropu s tím, že to tam nějak odehraje. Jedeme na Evropu s tím, že se pokusíme postoupit z co nejlepšího možného místa. A připravit se na osmifinále.

Česká povaha je v tomto dost nevyzpytatelná. Když se od nároďáku nic neočekává, tak překvapí. Naopak, když je v roli favorita, tak vyhoří. Je to případ i basketbalistů?
Česká mentalita je v tomto zvláštní. Je pravda, že úloha favorita v kolektivních sportech nám spíš svazuje ruce. Když se ale podívám na náš tým, vidím tam spoustu zkušených hráčů. Počínaje Jirkou Welschem, Tomášem Satoranským. I Patrik Auda už má za sebou spoustu těžkých zápasů. Kluci jsou tak zkušení, že se dokážou mentálně připravit na všechny soupeře. Vůbec neřeší roli favorita nebo outsidera. Jsou to absolutní profíci.

Je dobrý ten trenér, který si poradí bez nejlepšího hráče?
Ano. Každý trenér by měl vždy pracovat s těmi hráči, které má k dispozici. Podle toho musí přeskupit role v týmu. Respektive celý trenérský tým, protože to je kolektivní práce. Ten by měl na družstvu najít to nejlepší a pokusit se to z něj dostat…