USK Praha – Pardubice (15.00)
„Chtěli jsme vyhovět žádosti soupeře tak, aby jeho zahraniční hráčky mohly odcestovat dříve domů,“ vysvětluje Ondřej Tušl, tiskový mluvčí Studánky.
Žádný polibek na procitnutí od prince nepotřebovaly a v ženské nejvyšší soutěži by se ho ani nedočkaly… A tak vzaly meče a vydaly se do boje. Skolily Lvice a zjistily, že se dá bitva vyhrát. Na to, aby vyhrály celou válku, v podobě udržení se v ŽBL, však bude muset BK Studánka Pardubice vynaložit hodně sil. Trenér ROMAN CHOCHOLOUŠ se ohlíží za první polovinu základní části.
Pane trenére, můžete na úvod srovnat první liga a ŽBL?
První liga a nejvyšší soutěž v ženském basketbalu, to jsou úplně jiné světy. Daleko vyšší nároky ŽBL v oblasti organizační jsme zvládli docela dobře, v herních záležitostech už to bylo horší. Intenzita zápasů, nasazení často zahraničních profesionálek s mnohaletými zkušenostmi, to byl pro naše mladé hráčky obrovský skok. Především v úvodu soutěže jsme za nové zkušenosti platili velice draze, teď už se nám však tato investice snad začíná vracet.
Začátek sezony pro váš tým nemohl být těžší. Studánka byla vhozena do vody se slovy plav…
Já osobně jsem premiérový zápas na naší palubovce proti hvězdami nabitému USK vnímal jako dobrý start. Po úspěšném mistrovství světa toto utkání přilákalo do haly obrovské množství diváků a pro nás to byla dobrá příležitost osahat si ŽBL bez nervů o výsledek, který byl v daném případě dán předem. Může mě mrzet jen to, že naše rozkoukávání trvalo tak dlouho. Doma proti Valosunu a Karlovým Varům nebo venku proti VŠ Praha, to byly zápasy, v nichž bychom v našem současném rozpoložení mohli být úspěšní.
Nejhorší co může nemovitého nováčka potkat jsou zdravotní problémy. A vás největší postihly na nejcitlivějším místě, rozehrávce. Nebylo to k vzteku?
Tak nějak. Zdravotní problémy mohou pokazit sezonu sebelepšího týmu. U nás to bylo skutečně znásobené tím, že jsme se začali se zraněními potýkat už v přípravě a že šlo opravdu o klíčové hráčky. Renáta Březinová je naší ústřední pivotkou a teď ukazuje, jak moc nám v úvodu soutěže chyběla. Ale rozehrávačka je základním kamenem týmu. Je to hráčka, která má v rukou nejčastěji míč a na ní záleží, kam a kdy ten míč poputuje. Postupně se zranily tři základní rozehrávačky, a přestože šestnáctiletá Eliška Chocholoušová nezklamala, dirigovat ženské ligové družstvo ještě nemůže. Před pár týdny se nám podařilo dohodnout na spolupráci s chilskou reprezentantkou De la Quintanovou na hru celého týmu to ihned má velice pozitivní vliv.
Z ošklivého káčátka se klube labuť. V čem jste zaostávali za soupeři? Na čem jste museli zapracovat?
Zaostávali jsme především v důrazu při doskoku i v obraně všeobecně. Nechybělo nám nasazení, naše snaha však byla často devalvována naivitou a nezkušeností. Tohle se nám podařilo do značné míry odstranit, už se našim soupeřkám vyrovnáme v doskocích, ztracených míčích a dalších klíčových statistikách. Stále nás ještě trápí nižší procento střelby z pole, ale věřím tomu, že tréninkem dokážeme zapracovat i na tomto herním aspektu.
Snažili jste se sice hrát agresivně už od začátku, jenže naivní fauly hromadily osobní chyby a tím šestky soupeřek a hlavně vyfaulování se klíčových hráček…
To je o té zkušenosti, o které už jsem mluvil. Dříve jsme se honili za protihráčkami a drobnými sáhnutími zezadu jim často dávali k proměněnému koši ještě bonusový trestný hod. Dnes už máme v obraně daleko lepší výběr místa a umíme si i pomoci. Například v úspěšném derby se nám velice dobře dařilo zdvojovat až ztrojovat oporu Hradce Hartigovou. A také naše ústřední hráčky pochopily, že tým je potřebuje na hřišti, a tomu svoji defenzivní hru přizpůsobují.
Předvedli jste úseky, ve kterých jste byli minimálně vyrovnaným parťákem, ale záhy po nich přicházel totální propad. Máte proto vysvětlení?
Toto se zhoršovalo s narůstajícím počtem porážek. Hráčky měly v hlavách situace, kdy jim během jedné bodové šňůry soupeřek utekl celý zápas mezi prsty. Takže když se pak dostaly do čtyř nebo šestibodového manka, snažily se ztrátu co nejrychleji dohnat. V praxi to bohužel ústilo v sled zbrklých akcí, nepřipravených střel a zbytečných faulů. A tím jsme si vykopali jámu, ze které už nešlo vylézt. Proto bylo velice důležité naše premiérové vítězství nad Hradcem. Hráčky už vědí, že je třeba hrát trpělivě a nezmatkovat ani ve chvíli, kdy se určitý úsek hry úplně nepovede.
Na vašich výkonech se projevovala špatná psychika znásobená úbytkem sil ke konci zápasů způsobeným vysokým tempem. V závěrečných čtvrtinách jste odpadávali…
V úvodu soutěže se nám skutečně stávalo, že jsme nezvládali čtvrté čtvrtiny. Důvody toho byly už několikrát zmíněny. Naše rotace nebyla vinou zranění tak široká, jak bychom potřebovali. Hráčky v prvních polovinách utkání vydaly spoustu sil v situacích, které šlo řešit hlavou a bez námahy. I ty zkušenější už v závěru často chyběly pro pět osobních chyb. Soupeř nás pak přehrával i po nasazení hráček z lavičky.
Vivat derby. Nenarovnali jste si zhoršenou psychiku motivací proti odvěkému rivalu z Hradce Králové?
(úsměv) Výhra nad Hradcem byla skutečná bomba. Premiérové vítězství, navíc v derby nad tradičním ligovým účastníkem a před bouřícím domácím publikem, to byl zápas ne za dva, ale za čtyři body. V tabulce už nesvítí ta nula u výher a tento výsledek je navíc obrovskou vzpruhou pro holky. Už vědí, jaká cesta vede k úspěchu a že jsou schopné se po ní vydat.
Navíc s novou rozehrávačkou…
O Catě Quintanové jsem se již zmiňoval. Dodala naší hře řád. Umí podržet míč, nahlásit signál a ve vhodnou chvíli najet do koše nebo přihrát. Má i zasloužený respekt soupeřek. A já navíc věřím, že může být ještě lepší, především co se koncovky týče.
Nejvydařenější zápas první poloviny jste odehráli na Slovance. Je to tak?
(zaváhá) Asi ano. Na Slovance se jednoznačně ukázalo, jak pozitivní vliv mělo na družstvo premiérové vítězství proti Hradci. Hráli jsme se sebevědomím a favorita jsme naprosto zaskočili. Prohra o devět bodů na půdě třetího týmu není vůbec špatným výsledkem. Přesto jsme i trochu zklamaní, protože i po nepovedené druhé čtvrtině nás v závěru dělilo několik neproměněných jednoduchých košů od šance na další velký úspěch. I to je důkaz toho, kam se posunulo myšlení celého týmu po onom už mockrát zmiňovaném derby.
V posledních kolech procitly zkušené hráčky, které ale měly být tahounkami už od začátku soutěže. Na ně se nabalují ty méně zkušené…
Od toho zkušené hráčky v týmu jsou, aby táhly ty ostatní. V našem případě byla Březinová dlouho zraněná, a když už nastoupila, tak byla zraněními viditelně limitována. Kapitánka Hanka Kramperová byla fyzicky fit, ale obtížně se vyrovnávala s tlakem, který na ní jako na jednu z mála našich hráček s extraligovými zkušenostmi, byl. V posledních kolech už jsou obě tyto hráčky tahounkami, co se statistik i řešení situací na hřišti týče, a na naší hře je to hrozně znát. Dobře hrají i De la Quintanová, Andrea Sládková nebo Pavlína Jirková. Daleko větší herní klid a sebevědomí je teď ale znát prakticky na každém, kdo do utkání naskočí.
Už jste to naznačil. Špatná střelba vašeho týmu v hodně zápasech dostala trápícího se soupeře na koně…
Střelba ze střední a dlouhé vzdálenosti je zatím naším hendikepem. Ale intenzivně na tom pracujeme. Na trénincích střílíme tolik, že už jsem měl obavy, jestli to není kontraproduktivní. Zkušení trenéři mě ale ujistili, že je to běžný postup v nejvyšší soutěži a že výsledky se určitě dostaví. Několik přesných trojek, které nám hodně pomohly získat vítězství nad Hradcem, mě utvrzuje v tom, že tomu tak skutečně je. Vzrůstající sebedůvěra holek při střelbě je patrná a já věřím, že se z naší slabé stránky v nejbližší době stane naše zbraň.
Bezesporu máte v klubu nadané mladé basketbalistky. Jenže po nich nemůže nikdo chtít aby okamžitě stačily starším nebo ostřílenějším hráčkám soupeře. Souhlasíte?
Samosebou. Náš klub staví na vlastních odchovankyních a i tím, je do značné míry dáno, že disponujeme především mladými hráčkami. Ty prokázaly své kvality už účastí v kádru, který si dokázal vybojovat příslušnost k ŽBL. A dokazují je i v dorosteneckých extraligách, případně reprezentacích. Samozřejmě se ukazuje, že pro některé je ŽBL zatím příliš velkým soustem a že v této soutěži nemohou plnit tak klíčové role, na jaké jsou zvyklé z družstev svých věkových kategorií. Přesto jsou mladé hráčky budoucností klubu a jejich postupné zařazování do ženského áčka, byť třeba zatím jen formou společných tréninků, je správnou cestou.