VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Řehounkovou dělilo od Singapuru jen 14 setin

Pardubice - Atletické naděje z Pardubic získávaly ostruhy velkých mezinárodních závodů a hned na Evropské kvalifikaci o první olympijské hry mládeže.

4.6.2010
SDÍLEJ:

Ze závodůFoto: Oddíl

Mladí atleti AC Pardubice se vydali do světa na zkušenou a nechybělo mnoho, aby se vrátili s obrovským úspěchem. Alespoň jeden z nich. NIKOLA ŘEHOUNKOVÁ zaostala prokletých čtrnáct setin od kvalifikování se na 1. olympijské hry, které v srpnu hostí daleký Singapur. To LUKÁŠ MAŠÍN měl do jihovýchodní Asie hodně daleko, nicméně také on se důkladně seznámil s atmosférou velkých mezinárodních závodů.

Na Evropskou kvalifikaci do Moskvy se vydalo jedenadvacet českých reprezentantů v dorostenecké kategorii. Výpravě šéfoval slavný desetibojař, nyní trenér Tomáš Dvořák. Tři z jeho svěřenců si vybojovali postup na olympiádu mládeže. Řehounková soutěžila v běhu na 400 m překážek a zaběhla devátý nejlepší čas 1:01,92 min. Mašín se postavil na start 1000 m a v rozbězích skončil třiadvacátý. Dosáhl času 2:33,76 minuty.

Jak jste spokojeni se zaběhnutým časem?
N.Ř. Především v první chvíli jsem byla hodně zklamaná. Byla jsem zařazena do třetího rozběhu, takže po doběhnutí jsem věděla, jak to bude s postupem do finále. Nakonec to o čtrnáct setin nevyšlo. Dvojnásobná škoda, protože kvalifikováním se do finále, bych si zajistila účast na olympiádě. Sice jich postupovalo jen šest, ovšem ve finále byly ve dvou případech dvě zástupkyně z jedné země. Podle pravidel mohl postoupit pouze jeden reprezentant daného státu. K tomu času: zaběhla jsem si druhý nejlepší. Nestačil by mi ani osobák.

 L.M. S časem rozhodně nejsem spokojený. Vždyť jsem za svým osobákem zaostal skoro o dvě vteřiny. Ale nijak rozčarovaný jsem z toho nebyl. Do Moskvy jsem jel sbírat zkušenosti a závod si především užít. Z naší disciplíny se za Evropu dostali do Singapuru pouze tři.

Vtáhněte nás do děje na ovál vedlejšího stadionu moskevských Lužniků. Jak se vaše rozběhy vyvíjely?
N.Ř. Byla jsem nasazena do sedmé dráhy. Holčinu, která byla v osmičce, jsem hned doběhla, takže jsem prakticky celý závod byla osamocena a nikoho vedle sebe neviděla. Okamžik pravdy nastal na předposlední překážce, kde se sbíhaly handicapy. Už jsem pozorovala, že jsou soupeřky přede mnou. Psychicky mi to nepomohlo a ten konec už jsem moc nezvládla.

 L.M. Pro mě byl zvláštní v tom, že nás běželo strašně moc, šestnáct v jednom běhu. Takže se rozebíhalo jinak než jsem byl zvyklý. Rovněž o strkanice nebyla nouze, běželo se na krev a lokty fakt pracovaly naplno. Ze začátku jsem běžel uprostřed balíku, ovšem pak se startovní pole roztrhalo na skupinky. Já jsem se pohyboval v té zadní.

Sledovali jste finále ve vaší disciplíně, popřídě jiné soutěže?
Jasně, určitě jsme na atletiku nezanevřeli. Kromě sledování naší disciplíny jsme koukali na všechno a fandili ostatním členům výpravy.

Do Ruska se sjel evropský výkvět ročníků 1993 a 1994. Mají si podle vás fanoušci královny sportu zapamatovat nějaké jméno?
L.M. Z pohledu české atletiky by to mohl být Vašek Sedlák. Jeho specializací jsou krátké překážky a víceboje.

To je český borec, a nějaký objev na mezinárodní scéně?
N.Ř. K vynikající kariéře má našlápnuto švédská tyčkařka Angelica Bengtssonová. Výkonem 447 cm překonala o jediný centimetr světový dorostenecký rekord.

Dlouhá cesta do Moskvy, jeden závod, dlouhá cesta z Moskvy. Nebylo to tak trochu ubíjející?
N.Ř. Když jsem přiletěla do Ruska, byla jsem unavená a možná se ta dlouhá cesta podepsala na mém výkonu. Vlastně i po návratu domů jsem byla pěkně utahaná. Ale rozhodně toho nelituji. Byl to pěkný výlet s novými zkušenostmi i zážitky.

 L.M. Souhlasím s Nikčou v tom, že to byl pěkný výlet. Navíc já letěl letadlem vůbec poprvé. Moje kamárádka z oddílu mě ale uklidňovala. Já osobně jsem počítal s tím, že se mezi finálovou dvanáctku neprocpu. Takže bylo pravděpodobné, že se po třech odzávoděných minutách soustředím už jen na krásy Moskvy (úsměv).

Olympiádu v Singapuru jste si mohli hned první den škrtnout. Měli jste více času na prohlídku města?
N.Ř. To nemělo žádný vliv. Chodili jsme organizovaně, protože jinak bychom se asi ztratili (zasměje se).

Které pamětihodnosti jste navštívili?
L.M. Prošli jsme si celé Rudé náměstí. Byli jsme v chrámu Vasilije Blaženého i v Leninově mauzoleu. Všichni nás strašili, jaké tam jsou fronty, ale čekali jsme asi jen deset minut. Šli jsme také kolem Kremlu.

Traduje se, že v Moskvě se snoubí bída s bohatstvím. Zaznamenali jste tento kontrast?
L.M. Na jednu stranu jsme potkali bezdomovce i žebráky, na tu druhou viděli luxusní auta či budovy. Mně osobně se Rusko moc líbilo. Akorát mě překvapilo, jak je všechno hlídané, na každém kroku stáli vojáci. Dokonce i před stadionem.

V hlavním městě Ruska jste pobývali v době finále mistrovství světa v hokeji. Jak je známo, v něm se střetli vaši krajané s vašimi hostiteli. Jak jste to prožívali?
N.Ř. Dvojnásobně. Přenos jsme totiž sledovali v restauraci ruského hotelu Astrus, kde jsme byli ubytováni. Na jedné straně celá česká výprava, na té druhé ruští majitelé hotelu.

Zápas byl dost vypjatý. Na konci první třetiny neuznaný gól ruské mašiny, ve druhé části hry naopak potvrzení vstřelení branky Rolinka. A poté překvapivé vítězství našeho nároďáku…
L.M. Rusáci to těžkou kousali. Před utkáním se prsili a trochu posměšně se na nás koukali. Náš bleskurychlý gól je pěkně zpražil. Byl tak rychlý, že jsem ho v přímém přenosu neviděl. A při těch sporných situacích se na nás hodně divně dívali.

Jaké byly oslavy českých sportovců v samotném srdci ruského teritoria?
N.Ř. Obsluha se moc netvářila na to, že by nám měla nosit šampaňské a kaviár (smích). Ne, vážně. Jsme sportovci a navíc nám není osmnáct. Tak jsme alespoň běhali jako šílení kolem hotelu s českou vlajkou.

Máte za sebou první velkou konfrontaci s atletickým světem. Změnil se nějak pohled na váš sport?
N.Ř. Ani ne tak pohled, jako spíše motivace. Když jsem viděla, že je spousta holek lepších než já, tak mě to nutí zlepšit se. Navíc jsem byla opravdu kousíček od fantastického úspěchu. To se vždy objeví nová chuť do práce.

 L.M. Já jsem na tom podobně. Pro mě byla už samotná účast úspěchem. Když jsem viděl ty nabušené kluky, žene mě to dál. Určitě se budu chtít zlepšit. Už jen proto, aby akce podobného významu nebyla mou poslední.

Nikola Řehounková
Datum narození: 29. července 1993. Místo narození: Pardubice. Klubová příslušnost: AC Pardubice. Studium: Sportovní Gymnázium Pardubice – 2. ročník. Disciplíny: 100 m překážek, 400 m překážek. Úspěchy: dorostenecká mistryně ČR – 300 m př. (dráha), 60 m př. a 200 m (hala).
Očima trenéra Miroslava Noska
Po loňském českém rekordu na trati 300 m překážek, jsme se pokusili splnit limit pro účast v Moskvě na trati 400 m překážek. To se podařilo, i když si myslím, že perspektiva Nikoly je na trati 100 m překážek. Zatím se věnuje všestranné přípravě a svůj talent potvrdila ziskem několika medailí na MČR ve vícebojích.
Lukáš Mašín
Datum narození: 19. ledna 1993. Místo narození: Pardubice. Klubová příslušnost: AC Pardubice. Studium: Sportovní Gymnázium Pardubice – 2. ročník. Disciplíny: 1500 m, 800 m, 400 m. Úspěchy: žákovský mistr republiky – kros na 3000 m, 1500 m (hala i dráha).
Očima trenérky Heleny Kramářové
Lukáš to má v hlavě srovnané, což je u běžce kromě rychlých nohou velká devíza a příslib do dalších let naší spolupráce. S možností startu v Moskvě jsem spíš nepočítala. V Rusku zaběhl svůj druhý nejlepší výkon. Vyzkoušel si velký závod a reprezentovat Českou republiky na takové úrovni.
4.6.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
BEÁTA AUGUSTINOVÁ se narodila 13. srpna ve 22 hodin a 58 minut. Měřila 48 centimetrů a vážila 3000 gramů. Maminku Barboru podpořil u porodu tatínek Ondřej. Bydlí v Chrtníkách a doma na ně čeká tříletý Šimon.
6

OBRAZEM: Nově narozená miminka z Pardubicka

Na Dašické ulici v Pardubicích sice "jen" doutnalo jídlo, ale hasiči zachraňovali jeho obyvatele, který se nadýchal kouře.
8

Hasiči z bytu zachránili "kuchaře"

Druhé vítězství! Pardubice rozhodly opět po přestávce

Pardubice - Fotbalisté Pardubic vyhráli v nové sezoně Fortuna národní ligy i druhé domácí utkání. O klíčové trefy se postaral v úvodu druhého poločasu Michal Petráň, v závěru vstřelil svůj první druholigový gól střídající Ladislav Mužík.

Proč Jan Veselý nepřijel? Ale kde jsou ostatní?

Pardubice – Kdyby se konala celosvětová soutěž v basketbalových znalostech, figuroval by v konečném pořadí vysoko. A kdyby v ní byl podobor mládež, tak by své konkurenty zválcoval. Asistent trenéra české reprezentace LUBOMÍR RŮŽIČKA se totiž hlavně soustředí na vycházející hvězdy. Nicméně. „Měli bychom produkovat více perspektivních mladých hráčů,“ říká důrazně rovněž hlavní kouč Svitav. 

Financovaní sportu handicapovaných je až trapné

Pardubice – Tři v horkém křesle. Historie oddílu tělesně postižených sportovců Atletika Bez Bariér Pardubice se dá mapovat až do devadesátých let dvacátého století. Žijeme však současností a tak jsme vyzpovídali předsedkyni spolku Evu Hrdinovou a handicapované sportovce, české reprezentanty Jaroslava Petrouše a Martina Zacha.

Pernštejnská fortuna pošesté. Na nádvoří zámku zní opět folk

Pardubice – Pardubický zámek ještě dnes i zítra večer rozezvučí melodický folk. Pošesté se zde totiž koná letní hudební festival Pernštejnská fortuna. Včera diváci přišli na zpívajícího právníka Iva Jahelku a legendárního Ivana Hlase.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení