Tohle už nešlo zamaskovat! Ale proč také? Kouč pardubických basketbalistů vstoupil do místnosti tiskové konference po vítězném utkání Eurochallenge Cupu a bylo na něm vidět, jak září štěstím. Jindy navenek neutrální JAN SLOWIAK měl možná „kliku“, že musel, podle pravidel asociace FIBA, vést pozápasové hodnocení v anglickém jazyce. Soustředil se totiž na každou větu a neměl čas na „city“. Každopádně po výhře 82:77 nad francouzským Roanne se za ně stydět nemusel.

Pane trenére, první slova po utkání vyjadřovala jak jste hrdý na tým a že utkání s Roanne bylo nejlepším ve vaší trenérské kariéře. Cítil jste tedy naprostou spokojenost?
Já jsem to hlavně myslel tak, že náš tým ukázal velkou vůli po vítězství. Nezalekli jsme se velkého jména a hráči předvedli opravdu nesmírné úsilí. Prokázali obrovskou touhu po úspěchu. To je ta hrdost. Pokud jde o nejlepší zápas mé kariéry, bral jsem to z pohledu kvality. Hráli jsme proti kvalitnímu evropskému soupeři. Podle mého názoru byl k vidění oboustranně pěkný basket, vnímal jsem také úžasnou diváckou kulisu. A v závěru přišlo naše vítězství. Po téhle stránce to skutečně nemělo chybu.

Pokuste se vtáhnout naše čtenáře na pardubickou lavičku. Přesněji řečeno na závěrečné vteřiny, kdy už bylo téměř jasné, že vítězství vašemu týmu neunikne…
 Žádné předčasné veselí. Snažil jsem se pořád koncentrovat a být připraven na všechny eventuality, kdyby soupeř trefil nějakou těžkou střelu a snížil, abych okamžitě reagoval time outem. V posledních vteřinách jsem si ještě přál, aby Maurice Hampton střílel nebo šel do koše, protože i otázka skóre může mít v konečném účtování základní skupiny nějaký vliv. Jinak v úplném závěru se ve mně rozlil nesmírný pocit uspokojení a satisfakce.

Triumf nad předním francouzským týmem má velký ohlas. Získává tím pardubický kub větší kredit?
 Je to cesta, kterou jsme potřebovali nastoupit. Určitě bych nedělal z jednoho vítězství nějakou přehnanou senzaci, to rozhodně ne. Myslím si ale, že nás teď všichni budou vnímat s větším respektem. Pro budování našeho lepšího jména v Evropě jsme nemohli začít lépe.

Ukázal váš tým skutečný potenciál, nebo jste viděl ještě nějaké rezervy?
 Vždycky je to zlepšovat. Myslím si, že někteří hráči mají ještě vyšší potenciál, než jaký předvedli v tomto zápase. Máme zraněného Zbyňu Pospíšila. Ten, kdyby zasáhl do utkání, by nám mohl pomoci, minimálně na doskoku. Samozřejmě se ale řada hráčů ke svému potenciálu přiblížila. A to je přesně to, co se od nich očekává. To, co náš klub může posunout jak do absolutní špičky Mattoni NBL, tak do lepší společnosti v Evropě.

V poslední čtvrtině jste poslal na pozici rozehrávače Hamptona, který zápas rozhodl klíčovými střelami. Co vás vedlo k tomuto rozhodnutí?
 Cítil jsem potřebu být co nejnebezpečnější na všech pozicích. Varianta s Mauricem v kombinaci s Lukášem Kotasem se jednoznačně nabízí. Michal Čarnecký měl krátký útlum, nicméně oba rozehrávači odvedli svoji práci. V případě potřeby jsem byl připravený znovu je vrátit do hry. Tým hrál ale dobře a nebylo potřeba do něj v posledních minutách sahat. Hlavní důvod byl ten, abychom byli střelecky nebezpeční v pick and roll a z pozice rozehrávače. Myslím, že se to povedlo.

Hamptona znáte dlouhou dobu. Odehrál své nejlepší utkání za dobu, co ho máte v týmu, ať už v Liberci, nebo v Pardubicích?
 (zamyslí se) On pode mnou už v Liberci odehrál řadu výstavních utkání. Pamatuji si třeba zápas, kdy v den svých narozenin v podstatě sám a s úsměvem na rtech popravil Nový Jičín. Vím, co v něm je. Proti Roanne potvrdil, že je velkým hráčem a proč je pro mě v týmu tak důležitý. A konkrétně k otázce: nevím, jestli to byl jeho nejlepší zápas, ale jeden z pěti nejlepších určitě ano. Zvláště proto, jak významné utkání a proti jak kvalitnímu soupeři jsme hráli.

Hlavním pozitivem je výkon celého týmu. O Hamptonovi jste se již zmínil. Co ostatní hráči?
 Vyzvedl bych vstup do utkání v podání Tomáše Tótha. I když se bodově neprosadil, svojí agresivitou a dobrou přihrávkou, nám pomohl dobře odstartovat. Celý zápas konstantní a pevný výkon, a to na obou polovinách hřiště odvedl Corey Muirhead, který nás držel i schopností vzít na sebe odpovědnost, když tým začínal ztrácet. Kromě toho velmi dobře bránil soupeřovu hvězdu Hollanda. Energie Marcuse Arnolda v blízkosti koše v obraně, na doskoku i v útoku byla nezastupitelná. I Petr Bohačík dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby zvládl velmi dobrého hráče Pageho. Samotnou kapitolou je Lukáš Kotas, který dokázal vydřít hrozně důležité míče. Také on odvedl fantastický výkon. Nicméně i čtyři a půl minuty Martina Peterky a dalších hráčů měly velký význam pro náš konečný úspěch.

Zajímavé je, že v prvních třech čtvrtinách padlo málo bodů, kdežto závěrečná část hry skončila 34:27. Čím si to vysvětlujete?
 Zkušeností Roanne a naší euforií. Soupeř distribuoval velmi dobře míč a nacházel relativně snadné střelecké pozice. Dlouho se prosazovali pivoti zpod koše, po nájezdu rozehrávače. Útočný doskok jim dával druhé šance. My jsme ale prakticky útok co útok skórovali a neustále jsme se drželi v utkání. Myslím si, že jsme vycítili, že můžeme vyhrát. Už jsme ztratili jakýkoliv ostych a v útoku jsme hráli velmi dobře.

V infarktovém závěru inkasoval nesportovní chybu Kotas, který fauloval protihráče ještě před rozehráním z autu. Francouzi měli měli výhodu dvou šestek, které proměnili. Navíc měli míč pro postupný útok. Byl to kritický moment utkání?
 Určitě. Chvíli před tím se zdálo, že máme šanci dostat zápas pod vlastní kontrolu, a jediný hvizd celou výhodu a nevýhodu zvrátil. Místo normálního faulu, po kterém by se ani neházely trestné hody a my bychom měli možnost týmové obrany, jsme dostali dva trestné hody a ještě jsme museli znovu bránit. Nicméně jsme i tuhle krizi zvládli a o chvíli později nás Squeaky Hampton poslal do tříbodového vedení. To byly klíčové momenty celé koncovky.

Kouč francouzského klubu Choulet prohlásil: Přijeli jsme do Pardubic jako králové. Lze z toho usuzovat, že basketbalisté Roanne neměli k vašemu týmu dostatečný respekt?
 Myslím, že to je stoprocentní pravda. Oni zkrátka neočekávali takhle tuhý odpor, takhle houževnatého soupeře. Nicméně naše bojácnost, zejména ve druhé čtvrtině ve výběru střeleckých pozic nebo jejich přecházení, je vrátily poměrně snadno a poměrně brzo do utkání. Celý druhý poločas už ale nepochybně věděli, že pro vítězství musejí předvést svůj maximální výkon. Tam se z jejich strany o podceňování nedá hovořit (důrazně).

Co říkáte tomu, že druhé utkání vaší skupiny mezi ukrajinskou Goverlou a Prostějovem skončilo rozdílem jediného koše, ve prospěch českého týmu? Značí to vyrovnanost a jak se říká hratelnost této „grupy“?
 V první řadě oba české týmy ukázaly, že špička Mattoni NBL má svoji kvalitu. Druhá věc, která z toho plyne, je ta, že paradoxně zápasy mezi námi a Prostějovem mohou být nesmírně důležitým ukazatelem, kdo postoupí do další fáze. Domnívám se, že od této chvíle už bude pro každý tým těžké Roanne porazit. Z tohoto pohledu má naše výhra nesmírnou cenu. Zároveň je fakt, že výhra venku, kterého dosáhl Prostějov, je také velice cenné. I jemu dává velké šance rvát se o postup.

(bk, zz)