Jedním z prvních odvětví, které již má po mistrovské sezoně, je volejbal. Jediným ligovým týmem na Pardubicku jsou ženy Sokola Pardubice. Kolektiv pod vedením MARTINA FORMANA, hraje druhou národní ligu. Jeho svěřenkyně obsadily sedmé místo v desetičlenné tabulce.

Hlavními úkoly letošní sezony bylo vyhnout se bojům o záchranu a především stabilizovat kádr. Jak byste v kostce zhodnotil právě skončený ročník?
Jsem spokojen, a to i přesto že jsme klesli o dvě příčky oproti loňské sezoně. Po odchodu tří hráček základu, vždyť Straková, Zieglerová i Šťastná hrávaly pětadevadesát procent ze zápasu, jsme měli obavy. Vedení se podařil výborný tah s angažováním mladé nahrávačky Vanžurové.

Získali jste 55 bodů za devatenáct výher a sedmnáct proher. Panuje s tímto poměrem spokojenost?
Před sezonou bychom brali tato čísla všemi deseti. Po podzimu naše chuť vzrostla, ovšem místo na bedně nám sebralo zranění právě Vanžurové. Bez ní jsme na silnější celky nenašli protizbraň. Do té doby jsme měli aktivní bilanci, pak se prohry srovnaly s výhrami. Nakonec na pátém až sedmém místě skončily týmy se stejným počtem bodů. O našem umístění rozhodly horší poměry setů.

Hodně jste těžili z výhody domácího prostředí. Z osmnácti zápasů jste jich dvanáct dotáhli do vítězného konce…
Určitě. Mohou za to dva faktory. Naší výhodou je hala, která je vskutku nestandardní. Je vysoká a také do délky se volejbalové haly v současnosti již stavějí jinak. Druhou významnou skutečností je ta, že v domácích zápasech jsme nastupovali v nejsilnější sestavě, tedy i s, jak mi říkáme, maminami. Venkovní zápasy spíše odjezdily mladé hráčky.

V domácích vystoupeních jste se ani jednou nerozešli se sokem smírem. To se dá považovat za raritu…
Obecně v ženském sportu platí fakt, že velkou roli hraje psychika. Pokud první zápas holky vyhrály, ve druhém z nich elán jen sršel. Naopak pokud prohrály, odveta někdy připomínala předem zabalený zápas, a to i když byl vyrovnaný průběh.

Další zajímavost. Vaše ovečky byly nuceny podstoupit v průběhu sezony jedenáct zkrácených her a hned v sedmi z nich dominovaly. Takže s tou psychikou to nebylo až tak špatné, nemyslíte?
Tiebreaky nejsou o štěstí, ty jsou o sebedůvěře v kolektivu. Opakuji opět významnou roli při nich sehrála nová nahrávačka. Při jejích přesných přihrávkách měly smečařky více klidu přesně umístit míče. Dá se říci, že zkrácené hry patřily k naší silné zbrani.

Stabilizovat kádr pro příští sezonu se vám podařilo. Cíle pro ni tak musí být zákonitě vyšší…
Souhlasím. Na mateřskou dovolenou sice odchází kapitánka Schubertová, nicméně z Brna se do Pardubic vrací Holubová. S většinou holek se zná, a tak její zabudování do sestavy by neměl být problém. Po ročním hostování se do USK Pardubice vrací Kvapilová, ale mladší smečařky už jejím vykonům dorostly. Důležité je, že zůstáva Kloudová, která se připojila k našemu kolektivu v závěru podzimu. Její ligové zkušenosti z Olympu se spoluhráčkám jistě budou hodit. Naším cílem je horní polovina tabulky, nejlépe umístění na stupních vítězů.