Místo toho, aby „černá“ Ostrava zbělala jako stěna, byli pardubičtí basketbalisté zelení jako sedmy… Zatímco doruda rozpálený domácí kouč Slowiak na tiskovce prohru 64:73 těžce rozdýchával, tak hostující trenér Hummel si při hodnocení nasadil růžové brýle. Nejlepším střelcem týmu s koněm na prsou se stal JIŘÍ ČERNOŠEK. Zaznamenal pouhých dvanáct bodů. Pro zajímavost: ve třetí čtvrtině byl na osm a půl minuty jediným domácím autorem košů (sedm bodů).


Jiří, po prvním poločase, který jste vyhráli 38:27, to na žádný propadák nevypadalo. Zejména druhých pět minut v každé z jeho čtvrtin bylo alespoň z hlediska obrany excelentních. Čím to?
To z nás ještě na každém kroku čišelo sebevědomí. Vybojovali jsme spoustu těžkých balonů, vyhráli několik soubojů pod košem. Jenže po přestávce to bylo po dvou minutách jen o tři a výkon v první půli trochu zaskočené Ostravy se zvedl.

Jeden rozdíl mezi zmíněnými pětiminutovkami a vlastně i čtvrtinami by se našel. Zatímco v první jste nasázeli soupeři dvacet čtyři bodů, tak v té druhé hned o deset méně…
To byl kámen úrazu, zatímco v obraně se nám dařilo, v útoku jsme se nedokázali prosadit. Velkým strašákem se pro nás stal pivot Trybanski. No a když jsme se nemohli protlačit pod koš, zkoušeli jsme to z delší vzdálenosti. Bohužel jsme neproměnili spoustu otevřených střel.

Zmínil jste jméno Trybanski. Tento chlapík vás trápil hned od úvodu, kdy prvních šest bodů Ostravy neslo jeho podpis. Jak se dá vůbec hráč s výškou 217 centimetrů ubránit?
No těžko. On se hned na začátku chytil nejen proměněnými nájezdy, ale i útočnými doskoky. To hned vylétne hráči sebevědomí. Hrál skutečně velmi dobře, asi nejlépe za celou sezonu.

Zdálo se, že po těch jeho třech úvodních trefách jste ho zastavili. Dávali jste si na něj velký pozor?
Ano. Jenže zatímco jsme si ho více hlídali, rozehráli se Ostravě další hráči. Trefili z venku těžké střely a ukázali, že to nemíní zabalit.
Trybanski, neTrybanski v poločase jste měli na svém kontě dvakrát tolik doskoků než Ostrava…
Každopádně v prvním poločase jsme lépe bránili. To co se stalo po přestávce, dost dobře nechápu.

Co si může tým více přát, než vést o přestávce o deset bodů?
Vést o dvacet (úsměv). A to tak mohlo být. Jinak mám ale zkušenost, že když v poločase nějak výrazněji vedeme, tak je to snad horší. Pro nás je možná lepší hrát v poločase plichtu a ve druhé půlce jít zase od nuly. Konec druhé čtvrtiny naznačil, že budeme mít po přestávce problémy. Vůbec jsme nedávali koše.

Přestože jste vedli, začaly vám po přestávce najednou vypadávat míče z ruky a některé vaše akce se už na začátku zdály být prohrané. Působili jste na hřišti bezradně. Jak se může takto rychle obrátit sebevědomí?
Sebevědomí je pěkná potvora. Basketbal je sport, ve kterém v krátkém časovém úseku dochází k obratům. Stačí jedna, dvě neúspěšné střely na jedné straně a naopak koše na druhé a je zle. Mám ale pocit, že jsme se zalomili strašně rychle. To by se nám nemělo stávat.

Situace se vyvinula tak, že poslední čtvrtina se stala jakousi simulací zápasu play off, souhlasíte?
Ano, také jsem to tak cítil. Bojovalo se o každý centimetr. Ani jeden z týmů si nevypracoval výraznější náskok.

A dala se čekat vyrovnaná koncovka. Co se přihodilo, že jste utkání dohrávali v totálním útlumu?
Totálně jsme vyhořeli v obraně. V útoku se nemusí dařit, to se prostě stane, ale dostat za dvě a půl minuty v závěru zápasu třináct bodů, to je šílený. Přitom jsme se krátce před tím dostali z minus šesti do dvoubodového plusu. Jenže pak jsme začali kupit chybu za chybou.

Úsměv do vašich pokřivených tváří přinesla závěrečná střela zápasu…
Je to tak. DJ Wright proměnil asi dvě vteřiny před koncem střelu, čímž překlopil misky vzájemných zápasů na naší stranu. Ale to je tak jediné pozitivum.