Kliknutím zvětšíteV úvodu utkání to vypadalo, jako byste měli svázané ruce. Čemu vy přičítáte tak pomalý rozjezd?
Já si nemyslím, že bychom byli svázáni nějakou nervozitou. Problém vidím v tom, že jsme nedodrželi, co nám bylo vštěpováno před zápasem. Tedy nenechat doskakovat soupeře pod naším košem. Kvůli tomu měl Děčín hrozně dlouhé útoky a vůbec jsme se nedostávali do hry. Navíc jsme měli velký problém dát koš. Možná proto, to vypadalo na pomalejší rozjezd.
Odmítáte tedy nervozitu způsobenou šňůrou pěti prohraných zápasů s Válečníky v řadě?
Stejně jako nikdo z hráčů nepřemýšlí nad minulou sezonou, nikdo nepřemýšlí nad prohranými zápasy v této sezoně. My víme, proč jsme je prohráli a toho jsme se chtěli vyvarovat. Víme, v čem je Děčín nebezpečný. Od druhé čtvrtiny jsme zlepšili doskok a to se na naší hře pozitivně promítlo.
Neovlivnilo váš nepovedený úvod také neznámé prostředí?
Už jsme v hale Na Střelnici hráli párkrát, takže to tam máme jakžtakž omakané. Horší by to asi bylo, kdyby Final Four pořádal celek, který nehraje v Kooperativa NBL. Samozřejmě domácí hala to není, ale přijelo hodně našich fanoušků, kteří nám vytvořili domácí prostředí. Navíc z Pardubic jsme zvyklí, že hrajeme jednou na Dašické a podruhé v Tipsort areně. My jsme vlastně na ty přechody zvyklí.
V prvním poločase se vašemu týmu nedařilo v útoku. Vsadili jste o to více kartu na obranu?
Je pravda, že z naší strany se v prvním poločase nejednalo o střelecký koncert, jako v posledních ligových zápasech. Nedali jsme spoustu šestek, několik jednoduchých košů a vůbec nám to nepadalo z dálky. I když podíváme-li se na naše vzájemné zápasy, tak v nich moc bodů není.
S nadsázkou se dá říci, že jste zkraje třetí čtvrtiny uplatnili nymburské móresy. Vyrovnaný zápas zlomit co nejdříve po změně stran.
To bych nenazval nějakým móresem ani, že bychom to chtěli nějak kopírovat. Chtěli jsme jednoduše navázat na vydařený úsek z druhé čtvrtiny, kdy jsme otočili vývoj utkání. To se nám podařilo. Ale takto jsme chtěli nastoupit hned od začátku zápasu.
Dostali jste se poprvé do dvojciferného vedení. Jenže soupeř ještě dokázal zareagovat a stáhl zpět na dva body. Co se přihodilo?
Basketbal je sport, který se odehrává ve vlnách. Jeden z týmů udělá desetibodovou šnůru, druhý pak šestibodovou. Nebývá to koš za koš. Určitě jsme věděli, že to ještě není hotové. Děčín je známý tím, že se dokáže vrátit do zápasu, kdy to nikdo nečeká. Umí například trefit těžkou střelu. Naštěstí se přes nás nepřekulili.
Nástup do závěrečného dějství jste měli ještě „brutálnější“. Po sérii 7:0 jste pláchli protivníku na třináct a s tím už nemohl nic dělat. Dali jste si pak větší pozor, abyste mu neposkytli další možnost návratu do utkání?
Bylo velice důležité nepustit soupeře ke druhým střelám. Doskoky pod vlastním košem jsme si hlídali, a tak Děčín nemohl opětovně zakončovat. Věděli jsme, když budou hrát do naší zformované obrany, tedy pět na pět, že si je udržíme od těla.
Střelecký prapor vašeho týmu držel Jason Kent. Vždy, když bylo potřeba buď úspěšně najel pod koš, nebo přesně zacílil z dálky. Hlavně vás nakopl v prvním poločase. Co jste říkal jeho výkonu?
Je pravda, že to byl jediný hráč, který se dokázal trefit. Výhodou je, že máme vyrovnaný tým a vždy ho táhne někdo jiný. Teď to vzal na sebe Jason. Dával i těžké střely. Nezbývá říct: Díky za to!
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
