VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Trvalo asi dvacet vteřin, než mi to docvaklo'

Pardubice - Pardubický sjezdař na divoké vodě Ondřej Rolenc vybojoval v umělých peřejích řeky Lech svojí první individuální medaili mezi dospělými

28.6.2011
SDÍLEJ:

Ondřej RolencFoto: Archiv sportovce

Zkouška z dospělosti, magické to jest spojení. Především pro mladého člověka. Pokud je úspěšná, radostí se skáče až do stropu. A co tehdy, když složíte dvě během jednoho měsíce. Červen 2011 se zapíše do života jednoho sportovce zlatým, respektive bronzovým písmem.

Pardubický vodák ONDŘEJ ROLENC si nejdříve „vychutnal“ profesory na střední škole a pak až na dva porazil všechny soupeře na mistrovství světa na divoké vodě. Přesněji řečeno v disciplíně zvané sprint. Jednalo se o jeho první individuální medaili, takže slovní obrat zvládnutá maturita je na místě.
Mistrovství Evropy se konalo v německém Augsburg, což není až tak daleko od českých hranic. Měl jste tamní trať, jak se říká, najetou?
Je to sice u Mnichova, ovšem byl jsem tam teprve podruhé. Před rokem jsme se tam připravovali na soustředění před maratonským závodem ve francouzském Ardeche. Pěkné město (úsměv).

Ondřeji, na to jsem se až tak neptal. Spíše mě zajímá, jaké je tam vodácké zázemí. Je to podobné jako například ve španělském Sortu, kde okolí vodními sporty doslova žije?
V tomto ohledu je Augsburg vyhlášené místo. Nejvíce je zde populární vodní slalom. Ale i na naše závody přišlo neuvěřitelných pět tisíc lidí. Areál byl obklopen lidmi z obou stran. To jsem ještě já ani ostatní kluci z reprezentace nikde nezažili a řekl bych, že dlouho nezažijeme.

Ještě pro úplnost: jedná se o přírodní nebo uměle vytvořený kanál?
Je to umělý kanál vybudovaný na řece Lech, a to u příležitosti olympijských her v Mnichově. Začal se stavět v roce 1971, o rok později se tam již závodilo.

Jak byste popsal divokou vodu na řece Lech?
Samotná řeka mi připomínala Labe v Pardubicích. Kvůli jezu a uměle vytvořeným peřejím se ale stává divokou. Něco jako v pražské Tróji. Pouze je to tam přírodněji udělané. Tamní řeka je klikatější a má dvě odnože, které tečou do města.

Ještě než se dostaneme k samotnému závodu, pojďme vysvětlit skutečnost, kdy došlo ke změně ve struktuře šampionátu na divoké vodě. Takže o jakou se jedná novinku?
Skoro se může mluvit o revoluční změně. Vždyť poprvé v historii se oddělil sprint od dlouhého závodu nebo také jinak klasického sjezdu. Mistrovství světa ve sprintu bude každý rok a dohromady se obě disciplíny budou jezdit jednou za dva roky. Světová federace chtěla náš sport více zatraktivnit. Podle mého názoru se jedná o vydařenou novinku. Mohli jsme se soustředit pouze na jeden závod. Tedy, když pominu hlídky.

Ondřeji, můžete nám nyní popsat systém závodu jednotlivců?
První dvě kola posloužila jako kvalifikace. Člověk musel zajet čas do dvanáctého místa, aby se probojoval do hlavního závodu. Bral se lepší výsledek. Ve finále se začínalo znovu od nuly.

Další novinka a dost zrádná. V kvalifikaci můžete jasně kralovat, pak rozhodující jízdu pokazíte a už nic neopravíte. Zbydou vám jen oči pro pláč. Dříve se jezdila dvě kola viďte?
Ano. Ale mě se tato změna líbí. Je to větší adrenalin, než když se sčítaly časy z obou jízd. Takhle jedete finále zostra, žádné taktizování.

Buďme konkrétní. Jak se vám dařilo nebo nedařilo v kvalifikačních jízdách?
Dvakrát jsem zajel čtvrtý nejlepší čas. První jízdu jsem jel nadoraz, abych si pro finále vyzkoušel, na jaké mohu jet riziko. Ani v té druhé jsem se nijak nešetřil, i když už jsem tušil, že mám postup v kapse. Já ani nějaký zajišťováky neumím. Prostě to od startu napálím a makám do cíle.

Pomohly vám po psychické stránce před finálovým závodem výborně zajeté kvalifikační jízdy?
Každopádně. Před první kvalifikací, když jsem stál na startu, to jsem byl trochu nervózní. Zvládl jsem ji však a začal si věřit. Rovněž před finálovým závodem jsem si říkal, že na tom tak špatně být nemůžu, když jsem skončil v kvalifikaci čtvrtý. Na druhou stranu. Tím, že je kanál umělý a každá jízda jiná, vše předchozí se maže. Voda pulsuje, jsou to proměnlivé podmínky.

Znamená to, že trať na umělém kanálu se nedá naučit?
Dá se to naučit, ovšem člověk musí počítat s různými variantami na určitých místech. Kdy má dát pádlo dříve, kdy ho která zatáčka vyveze a podobně. Dobrý závodník musí mít také cit pro vodu. Pak to má o něco jednodušší.

Posaďte nás do lodi a provezte nás finálovým závodem…
Jelikož jsem skončil v kvalifikací čtvrtý, jel jsem čtvrtý od konce. Po mně tedy jeli už jen tři závodníci. Povedla se mi suprová jízda, když především finiš byl infarktový. Zajel jsem ještě lepší čas než v kvalifikaci. Ani by mě dvakrát nemrzelo, kdybych skončil čtvrtý. Letos jsem totiž maturoval a nemohl jsem vodě věnovat tolik času jako v předchozích letech.

Co se ve vás odehrávalo při čekání na zbytek startovního pole?
Po mém dojezdu následovalo nekonečných zhruba minutu a půl, do té doby než přijede další borec. A přemítání: jestli něco pokazí, jestli se mu náhodou něco nepřihodilo. Čekal jsem a čekal jsem, on už měl být dávno v cíli a nic. Pak dojel a já se podíval na jeho dosažený čas, dvacet vteřin mi trvalo, než jsem si uvědomil, že je horší než ten můj. Třikrát jsem si musel protřít oči, jestli vidím správně. Když mi to docvaklo, začal jsem oslavovat.

Bronz se houpal na krku, nahoře ještě dva závodníci. Byl jste spokojen s hodnotou medaile nebo jste pomýšlel ještě výše?
Oba dva zbývající kluci byli Francouzi a to je trochu jiná kategorie. Další ambice jsem už neměl, bohatě mi stačilo třetí místo (usmívá se).

Vaše medailová sbírka by mohla posloužit k otevření galerie. Máte jich nespočet z juniorů, z dospělých pouze ve hlídkách. Je tento cenný kov nade všechny úspěchy?
Myslím, že ano. V juniorech nebyla taková konkurence a jsou tam větší výkonnostní rozdíly. Hlídky zase nejsou pouze o jednom člověku. V individuálním závodě se musíte spolehnout pouze na sebe, nikdo za vás nic nevyřeší. Dobýt medaili v jednotlivcích je strašně těžké. Individuální bronz předčí i zlato hlídek.

Obecně se ve sportu traduje, že přechod z juniorské kategorie do dospělých je tou nejtěžší etapou v kariéře závodníka. Někomu může trvat léta. Vám se však adaptace podařila během dvou let…
Měl jsem výhodu v tom, že jsem si seniorskou reprezentaci mohl vyzkoušet už během svého působení v juniorech. Každý sjetý závod je obrovskou zkušeností do budoucna. Takže prakticky mezi dospělými závodím již třetím rokem. Také díky tomu jsem ten přechod zvládl lépe. Touto získanou medailí je zdárně ukončen. Abych byl upřímný ještě jsem ji nečekal, myslel jsem, že si ještě nějaký ten rok budu muset počkat.

V juniorech jste měl neotřesitelnou pozici české jedničky v kategorii C1. Jak jste na tom mezi dospělými?
Tento rok jsem jednička. Ještě loni to byl Marek Rygel, ovšem končilo mu nějaké studium a rovněž mu nedovolí naplno závodit práce. Možná se vrátí příští rok. Potřebujeme totiž do hlídky třetího kvalitního borce.

Udělal jste to za mě, přecházíme ke klání hlídek. Jak si vedla česká reprezentace v závodě 3 x C1?
Obsadili jsme čtvrté místo, ale nemůžeme si nic moc vyčítat. Žádnou větší chybu jsme neudělali, zajeli jsme maximum. Byl to opět případ, kdy čas je nad umístění. Spíše než o našem výkonu, to bylo o pokažení jízd soupeřů. Hlídky totiž měly klasický scénář: dvě jízdy a sčítání časů. Naši konkurenti nezaváhali a sportovně musím přiznat, že byli lepší. Převedeno na čas, asi tak o tři vteřiny.

Pardubickou Synthesii, jejíž barvy hajíte, reprezentovali na světovém šampionátu ještě dva členové klubu: Tomáš Kejklíček a Radka Valíková. Jak si vedli?
Tomáš Kejklíček zůstal těsně před branami finále individuálního závodu na C1. Skončil na třináctém, prvním nepostupovém místě. Přestože konkurence byla velká, svůj hlavní cíl nesplnil. Proto ani nevím, jestli se dá říct, že si vše vynahradil v hlídkách.

A co pardubická zástupkyně něžného pohlaví?
Radka Valíková může být velmi spokojena. Startovala na C1, když v kajaku se nenominovala. Vybojovala stříbrnou placku, když ke zlatu jí chyběly pouhé decimetry. Oproti loňskému roku, kdy ve finále nastoupily pouze dvě české reprezentantky, jelo hned šest závodnic. Ukázal se fakt, že ženská C1 nebude žádná rychlokvaška.
Závodník a trať

„Prvních deset vteřin je volnějších, kdy závodník musí sprintovat. Následuje úzká šupna. Pak se jelo, jelo a pod mostem se muselo odbočit přímo do hlavního kanálu. Závodník se dostal do pračky, což je válec se zrádnou vodou, kdy se musíte prokličkovat mezi dvěma kameny. Potom čekal sporťák s úzkým průjezdem do dalšího válce a klopenka do kopce. Jednalo se asi o nejtěžší místo na trati, a to vzhledem k tomu, jak to tam bylo úzké. Navíc tam hodně lidí fandilo stylem, že mlátili do reklam. Vyvolávalo to fakt slušnou nervozitu. Následovala rovinka s kamenem uprostřed a poslední esíčko do cíle. Ani v tomto případě se nejednalo o až tak lehkou záležitost, protože se daly dát hodiny do zdi. No a přišel závěrečný sprint.“

Autor: Zdeněk Zamastil

28.6.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

BRÁNIL HVĚZDU. Ještě donedávna znal Martin Peterka gruzínského pivota jménem Zaza Pachulia jenom z vyprávění...

Čekám na svou šanci, ale snažím se jí jít naproti

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Vedle Letního stadionu vyroste nový čtyřhvězdičkový hotel

Pardubice – Krajské město dlouhodobě trápí nedostačující ubytovací kapacity. To by se ale mělo v dohledné době změnit. V prostoru mezi malou hokejovou halou a ulicí U Stadionu má vyrůst hotel. 

Pardubice čeká ostravská mise. Letos již třetí

Pardubice – Potřetí v roce 2017 vyrazí pardubičtí fotbalisté na Městský stadion v Ostravě. Na jaře zde vybojovali bod v duelu s Baníkem, Vítkovicím potom podlehli 0:1. A právě Vítkovice jsou středečním soupeřem Pardubic v 5. kole Fortuna národní ligy. Utkání v Ostravě má výkop v 18 hodin.

Kráska a zvíře zazpívají v kině

Pardubice – Na programu Pardubického letního kina je dnes fantasy muzikál Kráska a zvíře. 

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení