VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'V tomto týdnu už to budu hnát co nejrychleji'

Pardubice – Roman Šebrle se po zranění rozcvičoval v Pardubicích při atletické extralize družstev, do mistrovství Evropy v Barceloně by měl být fit.

8.7.2010
SDÍLEJ:

Roman ŠebrleFoto: DENÍK/Jiří Sejkora

„Klepe“ se o účast na evropském šampionátu. A to má ve své sbírce olympijské prvenství, titul mistra světa i Evropy a především je světovým rekordmanem v desetiboji. ROMAN ŠEBRLE nesplnil kvůli zranění letošní limit pro ME v Barceloně, a tak bude muset čekat na udělení divoké karty Českého atletického svazu. Při záporném stanovisku by byl evropský šampionát ochuzen o účast obhájce prvenství.
Šebrle je však symbol urputnosti a vytrvalosti. V rekordně krátké době se dal po zranění do kupy a v Pardubicích už závodil v extralize.

V polovině června se vám při kladenském mítinku ozvalo zranění zadního stehenního svalu z rakouského Götzisu. Uplynuly tři týdny a zdáte se být opět jako rybička?
Ale jo, už to není tak hrozné. Neběhám sice ještě do rychlosti, ale mám za sebou deset dní tréninku na objem. Hodně jsem si máknul, takže jsem docela utahaný.

Na seznamu účastníků extraligového závodu vaše jméno chybělo. Kdy jste se rozhodl pro start?
Až na poslední chvíli. Po trénování v Nymburce jsem měl mít čtyři dny volno. V Pardubicích jsem se chtěl dostat do rytmu. Trochu se rozcvičit, vyzkoušet si techniky.

Nicméně jste nastoupil ve vrhu koulí a v hodu diskem. Proč právě v těchto disciplínách?
Nejedná se o rychlostní disciplíny. Po tréninku objemu se stejně na nic jiného nedá jít. Hlavním cílem bylo vyzkoušet si zase závodit, protože trénink je úplně něco jiného.

Neovlivnil vás třeba také fakt, že se extraliga konala v Pardubicích, tedy ve městě, kde jste studoval gymnázium Dašická?
Ne, to určitě ne. Samozřejmě by mě mrzelo, pokud bych své kamarády zklamal. Kdyby přišli a já nepřijel, tak by mě to mrzelo. Ale ten důvod byl opravdu jediny, před tréninkem rychlosti se rozhýbat, abych se někde nenatáhl (úsměv). Řekl jsem si, že si hodím tři pokusy koulí a tři diskem a že mi o nějaké umístění či výkon vůbec nepůjde.

Naznačil jste, že po tréninku na objem přecházíte na rychlost. V čem to spočívá?
Při tréninku na objem jsem pochopitelně také běhal, ovšem ne na doraz. Šel jsem do maximální rychlosti dvanáct sekund na stovku, což není úplně pomalé, ale není to ani nic rychlého. Tento týden už to budu hnát co nejrychleji. Od zranění už uplynula tak dlouhá doba, že by sval měl být v pořádku.

Na konci července se koná mistrovství Evropy. Zásadní otázka: objeví se Roman Šebrle v Barceloně?
Věřím, že ano. Samozřejmě, když budu zdravý. Limit mám z loňského roku, tak doufám, že mě česká federace udělí divokou kartu. Pochopitelně příští víkend budu startovat na mistrovství republiky, abych se ujistil, že jsem v naprostém pořádku.

Evropský šampionát se uskuteční v dějišti olympijských her 1992. Tehdy získal Robert Změlík zlato právě v desetiboji. Byl jeho počin pro vás hnacím motorem?
Ne, nebyl. Tenkrát jsem se sice desetiboji už hodně věnoval, ale stejně tak skoku do dálky i do výšky. Chodil jsem do Pardubic na gympl a v tu dobu atletika ještě nebyla to hlavní. Robertův úspěch jsem vnímal. Bylo fantastické, že vyhrál olympiádu.

Královské atletické disciplíně se vrcholově věnujete zhruba patnáct let. Dá se ohromná zátěž vydržet?
Ano. Stačí se podívat na mě (smích). Ne vážně. Tak tělo je rozhodně opotřebovanější, než kdybych dělal jednu disciplínu. U desetiboje tomu nahrává také počasí. Například letos byla dlouho zima. Dokonce i v květnu panovalo chladné počasí. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby bylo teplo, tak se mi nic nestalo.
Zranění je nejhorší, co může sportovce postihnout. Může se konstatovat, že u desetiboje je to kvůli jeho náročnosti častější jev?
Ne, to bych ani neřekl. Většinou se člověk zraní při sprintu. Při ostatních disciplínách je to výjimečné.
Říká se věk nezastavíš a u desetibojařů to platí dvojnásob. Vám bude šestatřicet. Dříve bylo vaším jednoznačným cílem vozit z vrcholných akcí medaile.

Nepřehodnotil jste je nyní na cíl: závod alespoň dokončit?
To v žádném případě. Pokud bych měl jet někam s cílem jen dokončit závod, tak to snad abych tam raději nejezdil. Umístění někde okolo jedenácté příčky mě nezajímá. Stále chci získávat medaile. Mimochodem, v Barceloně obhajuji evropské prvenství. Věkem to není, je to závod o závodu. Jak se člověk připraví, tak ví, co může od sebe očekávat. Momentálně ale nevím, jak na tom jsem. To se uvidí až před mistrovstvím Evropy. Až pak si mohu klást cíle.

Autor: Zdeněk Zamastil

8.7.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zadržení prodejců drog v Chrudimi.

Distributoři pervitinu skončili za mřížemi

rekonstruované podkroví

V podkroví můžete mít své království

Město dostane další semafory. Na křižovatce u Doubravic

Pardubice – Nepřehledná a místy nebezpečná křižovatka se má od základů změnit.

Na pardubickém zámku chystají hudební večírek

Pardubice – První ročník akce Paní Pávová čeká odstartuje ve čtvrtek na pardubickém zámku. Podle účastníků jde o klasifikační hudební večírek živočichů v pro ně netradičním prostředí.

Želvy Ninja 2 na plátně v letním kině

Pardubice – V Pardubickém letním kině u Tyršových sadů dnes na plátně promítnou akční fantasy snímek Želvy Ninja 2. 

Neproměněné šance Pardubic přivolaly drama

Vysoké Mýto – Pohár jako generálka před startem druholigové soutěže. Fotbalisté Pardubic splnili povinnost, když v prvním kole MOL Cupu vyhráli na hřišti divizního Vysokého Mýta 2:1. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení