Sezona na domácí scéně skončila. Josefe, jaká byla, zaznamenal jste u sebe nějaký posun?

„Nepovažuji sezonu za skončenou, u nás doma zcela jistě ano, ale v zahraničí vše teprve začne. Netrpělivě čekám na rozjezd dostihové sezony v Itálii. Sezonu na domácí scéně považuji za vydařenou, sice mně postihlo poměrně hodně pádů, takže občas jsem si prodělal i nějaké to zranění, dostal jsem se i do nemocnice. Ale cítím, že za rok jsem se posunul výš, doufám, že to je vidět i navenek. Jsem rád za každý dostih, který mohu jet. Proto děkuji všem, kteří mně půjčují koně, hlavně svému otci, že se mnou má trpělivost a pořád mně něco dokáže naučit…“

Máš v tomto roce nějaký svůj koňský objev, svůj koňský idol?

„Nejlepší kůň, na kterém jsem kdy seděl je Decent Fellow. To je skokan se vším všudy. Při letošní Velké pardubické jsem měl z něj suprový pocit, byl jsem doslova nadšený. Skončili jsme pátí, ale bylo to v nejrychlejším dostihu v historii. Překonal i svůj čas, kterým Velkou pardubickou již sám vyhrál. Byl to pro mně skvělý zážitek, vidět, jak do dostihu dává všechnu svoji sílu, to se nedá popsat. Moc mu jsem vděčen, že mně v takovém chvatu dovezl až do cíle.“

Ale Decent Fellow letos laboroval s nějakým zraněním?

„Ano, měl problémy s kopytem, půl roku se léčil, když jsme ho už chtěli dát na start, neprošel veterinární kontrolou. Naštěstí to v jedné kvalifikaci vyšlo, před Velkou pardubickou již byl v pořádku a zaběhl tak skvělý dostih. Byl jsem s ním moc spokojený.“

V Itálii jsou teď nějaké komplikace, dokonce se tam stávkuje. To asi pro české jezdce, kteří tam hodlají startovat není dobrá zpráva.

Už jsme měli před čtrnácti dny odjet do Itálie na dostihy v Miláně se čtyřmi koňmit, deset minut před odjezdem nám řekli, že se nikam nejede. Co bude či nebude lze jen těžko předvídat. Do Itálie se moc těším, už aby to bylo. Dají se tam vydělat solidní peníze a byla by velká škoda, kdyby vše padlo.“

Máš plánované ještě nějaké další zahraniční starty?

„Ano, 14. listopadu bychom měli odjet do Anglie, bohužel jen se dvěma koňmi, to mně mrzí, přál bych si, aby tam jeli čtyři koně.. U nás je totiž jednička žokej Josef Bartoš, ten má na startu místo jasné. Já asi zůstanu doma. To se však nedá nic dělat, já si ještě musím chvíli počkat, ale věřím, že se do Anglie také jednou podívám. Myslím si, že mám ještě hodně času.“

Máš v hlavě svůj tip na příští sezonu, svého vysněného koně?

„To je teď dost složité, Decent Fellow odchází ze závodní dráhy, na rozhodující dostihy sezony přicházejí v úvahu Juventus, Sixteen, máme tam šestiletého Welldancera pokud bude zdravý, dále bude jistě využit Pocci – to je hodně velká naděje… Těžko odhadovat, který kůň to bude. Pořád vycházím z toho, že jedničkou je Pepa Bartoš, ten má první slovo při výběru, pak si teprve mohu vybírat já, pokud to samozřejmě schválí majitel a trenér. Rád bych si vybral druhého nejlepšího koně a Pepu Bartoše porazil.“

Tvůj táta už asi nesedne do sedla koně při 119. Velké pardubické České pojišťovny. Věříš tomu?

On toho hodně naslibuje, ale já si myslím, že se s ním na startu ještě potkám. On bez dostihů žít nemůže, je to jeho životní styl. Podle mého se dobrovolně nezřekne závodní činnosti. Myslím, že kdyby tomu tak bylo, tak by ho nebavila ani práce s koňmi, práce by pro něj neměla smysl. On musí mít v sobě stimul koníčky připravit. Překoná se, bude chodit plavat, jezdit na kole, on se umí kondičně připravit. Dokázal toho však už hodně, klidně může odejít, ale konečné rozhodnutí bude jen a jen na něm.“