VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Váňa mladší: Na start jdeme, abychom skončili co nejlépe

Pardubice – Váňa, legenda Velké pardubické, měl až do letošního září  jeden velký nesplněný sen.

10.10.2013
SDÍLEJ:

Josef Váňa mladšíFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

 Vyhrát meranské Gran Premio. Zatímco  oceněními za Velkou pardubickou  by totiž u Váňů s mírnou nadsázkou mohli i tapetovat, největší italský překážkový dostih zůstával pro legendu českých dostihů dlouho  jako zakletý. Až do poslední zářijové neděle roku 2013, kdy se u Váňů dočkali.

Šestiletý Alpha Two pod Alpami triumfoval a na západě Čech se vůbec poprvé při podobné příležitosti radovala z úspěchu celá rodina. Legendární otec Josef v roli trenéra a nadějný syn Josef jako jezdec. Pro Váňu mladšího šlo bezesporu o největší dosavadní úspěch kariéry, v Pardubicích se mu totiž  prozatím triumfy na té úplně nejvyšší scéně vyhýbaly. V září ovšem vyhrál svou první kvalifikaci a  je více než jisté, že s jídlem i v tomto případě může růst i chuť. Jak ostatně JOSEF VÁŇA mladší potvrzuje i v následujícím rozhovoru o Meranu, Pardubicích i letošním soupeření s otcem.

Gran Premio bylo pro koně 
z vaší centrály zakletým dostihem. Jak moc těší vítězství právě v něm?
Určitě nesmírně. Jezdili jsme do Merana přes deset let a snažili jsme se tam vyhrát 
s výbornými koňmi. Že se tam dá uspět proti Italům i Francouzům, to ukázal v minulosti trenér Olehla s Masinim a Koloradem. Jenže naši koně tam nikdy neměli na to, aby se vyšplhali nejvýš. Rok za rokem jsme v Gran Premiu  chtěli víc a víc vyhrát, až se to povedlo. Pro mě je ten úspěch o to zajímavější, že se povedl   právě v letošní sezoně, kdy jsem se vrátil domů a stal se stájovým žokejem.

Vloni jste působil právě v Itálii, tím se asi Gran Premio stalo 
z vašeho pohledu ještě speciálnější, ne?
Určitě ano, strávil jsem v Itálii rok a půl a tamní  dostihy jsem si zamiloval i přes všechny ty problémy, se kterými musí bojovat. Gran Premio pro ně je to, co pro nás Pardubická a já jsem si moc přál, abych se v něm prosadil právě tam. Po vítězství jsem prožíval pocity, jaké se prostě  nedají slovy popsat, bylo to něco neuvěřitelného. Přišlo to pro mě jako první vítězství 
v takhle velkém dostihu, a tak jsem si ho pořádně užil. Meranský dostih si pro sebe cením  téměř jako Velkou pardubickou. Doma se o tom dlouho mluvilo a hrozně moc jsme o to stáli. Vyhrál jsem před spoustou známých a tím se radost ještě zvětšovala.

A navíc jste triumfoval se zlomeným kotníkem. Bylo ale vůbec rozumné jezdit velký dostih týden po nepříjemném zranění?
Nevím, jestli rozumné, ale je fakt, že týden předtím jsem
v Meranu spadl a noha vzápětí hodně natekla. V první chvíli to vypadalo špatně, rentgen 
v kotníku prokázal zlomeninu na dvou místech. Jenže doktoři mě dali dohromady, otok splaskl, já se do tří dnů mohl na nohu postavit a v pátek  před Meranem už jsem jezdil koně v přípravě. V samotném dostihu jsem si na kotník ani nevzpomněl a myslím, že se na výkonu nijak nepodepsal. Ani teď mě nijak nelimituje, v přípravě na Velkou jezdím bez omezení, jen nemůžu běhat, a tak se omezuji na plavání. Naplavu ale o to více, takže si nemyslím, že bych něco ošidil. Na rentgen se chci jít podívat zase po Velké pardubické. Uvidíme, jak to se zraněním bude dál.

Takže po Meranu i Velkou pojedete se zlomeninou. Jaké jsou vyhlídky na další první místo?

Ne tak velké jako v Meranu, ale určitě ne kvůli noze. V Itálii jsem ale seděl na Alpha Two, to je kůň s obrovským srdcem, který umí a patřil tam k favoritům. Do Velké mám Budapeste, to je také výborný kůň, ale na krosech
v Pardubicích to zkouší teprve  první rok. Všechno se na nich učí. A hlavně je pořádně náladový. Když se dobře vyspí a baví ho to, je schopen potrápit jakéhokoli soupeře, ale když nemá svůj den, je s ním hodně těžké pořízení. Máme ho u nás už dlouho, ale nějaký osvědčený recept na to, jak
s ním nakládat, se nám najít zatím nepovedlo.

Před necelým měsícem jste vyhrál poslední kvalifikační dostih o Velkou se Silver Regentem. Nemrzí vás, že tenhle kůň nakonec do boje nejde?
Vítězství v poslední kvalifikaci mě moc potěšilo, ale on je ten poslední kvalifikační dostih obvykle o něco slabší než předchozí kvalifikace, takže těžko soudit, jaké by Silver Regent měl nakonec šance. Určitě je to nadějný kůň pro budoucnost, do letošní  Velké ale hlášen nebyl a po dohodě táty s majitelem bylo rozhodnuto, že za vysoké startovné dohlášen nebude. I bez něj ale jdeme určitě do boje s koňmi, kteří své šance mají.

Dá se tedy Tiumen s Budapestem považovat za tandem favoritů?
Pro mě je favoritkou především Orphee des Blins, to je výborná klisna, která toho hodně umí, ale jsou tu Trezor i Tiumen, táta v něm má zase zajímavého koně. Celkově je startovní pole letošní Velké pardubické vážně hodně široké, těch jednadvacet koní bylo i pro mě překvapením. Samozřejmě zkusíme skončit co nejlépe, proto jdeme na start. Doufám, že při tak velkém startovním poli nevzniknou na trati problémy.

Dá se říci, že z hlediska velkých  úspěchů máte zásluhou meranského vítězství letos už „splněno". Jak se nyní hledá pro Velkou pardubickou motivace?
Motivace pro Velkou je tu vždycky. Je to největší dostih roku u nás doma a každý v něm chceme uspět. Jestli člověk vyhrál něco před ní, to  se na startu Velké nepočítá.

Autor: Redakce

10.10.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Pytel trávy za dva miliony asi není součástí povinné výbavy automobilu.

V kufru auta vezli pytel trávy. A nešlo o senoseč

Ilustrační foto

Hasiči v Dolním Jelení oslaví 95 let od založení sboru

Ve stolní hře se pěstuje bambus. Pardubice hostí Takenoko turnaj

Pardubice – Pěstování bambusu v obchodním centru Grand může vypadat jako nesmysl, ale kdo dorazí v sobotu ve 14 hodin do prostor bývalého výstavního hotelu na náměstí Republiky, může se přesvědčit, že se pěstovat bambus bude – byť jen ve stolní hře Takenoko.

Tenisové příběhy končily v hale

Pardubice – Splněný sen, neskutečný a těžko popsatelný pocit… I taková slova jste mohli slyšet od nových mistrů České republiky v kategorii staršího dorostu, kteří vyhráli devadesátý ročník Pardubické juniorky. Ne tradičně na centrálním kurtu, ale ve vedlejší hale, kam se finálové zápasy kvůli dešti přesunuly. 

Pardubická onkologie patří mezi nejvytíženější

Pardubice – Pardubická onkologie patří mezi nejvytíženější onkologická centra v republice. Ukázala to data zdravotních pojišťoven z roku 2015, kdy Komplexním onkologickým centrem Pardubického kraje, které tvoří Nemocnice Pardubického kraje a Onkologické a radiologické centrum Multiscan Pardubice, prošlo více než 8100 pacientů. 

Makrlík již postává těsně přede dveřmi do desítky

Pardubice – Finále na turnaji extratřídy. Crossmintonista Petr Makrlík nakonec bral na turnaji kategorie 500 stříbro.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení