VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Welsch: Mistrovství Evropy stále beru jako velký svátek

Pardubice – Elixír mládí. Škoda, že tento nápoj existuje jenom v pohádkách. A to je ještě podpultovým zbožím. Český basketbalista JIŘÍ WELSCH (37 let) by si totiž zasloužil pořádný lok této tekutiny. Jeho vztah k reprezentaci je totiž příkladný. S národním týmem se dlouho nedokázal rozloučit, nicméně po letošním EuroBasketu, který začíná příští týden, dá svému nejcennějšímu dresu sbohem. Nebylo by od věci dát si (mu) na rozloučenou letenku z Kluže do Istanbulu…

28.8.2017
SDÍLEJ:

Jiří WelschFoto: DENÍK/František Géla

„Přál bych si, abychom splnili cíl a postoupili do osmifinále. Přesto jaké jsme měli komplikace je to podle mě cíl reálný. Přál bych si tedy, abychom hned nejeli z Rumunska domů,“ říká český kapitán Jiří Welsch.

Česká republika byla nalosována do tzv. rumunské skupiny. Co říkáte této skutečnosti?
Fakt, že jedeme do Rumunska, já osobně z něj nejsem šťastný. Přál jsem se podívat spíš do Finska. Myslím si, že tam to bude mít dobrou atmosféru. Nicméně beru to tak, jak to je. Jedeme do Rumunska.

Co říkáte na složení rumunské skupiny a sílu vašich soupeřů?
Těžko hledat favorita jinde než ve Španělech. Jsou obhájci titulu a dlouhodobě jeden z nejlepších týmů na světě. Dvojkou v naší skupině by mělo být Chorvatsko. Proti nám navíc budou mít extrémní motivaci za vyřazení v osmifinále na minulém EuroBasketu. Myslím, si že skupina je hratelná. Na našem cíli, kterým je postup do vyřazovacích bojů, se stále nic nemění. Nebude to však jednoduché, neboť i ostatní soupeři jsou kvalitní. Navíc papírově nejslabší domácí budou mít obrovskou podporu. Cesta dál povede přes Rumunsko, Maďarsko a Černou Horu.

Jiří Welsch *Narozen: 27. 1. 1980 v Pardubicích. Výška: 199 cm. Post: rozehrávač nebo křídlo. 
 *Klubová kariéra: BVK Holice (1990 – 1994), Ostacolor Pardubice (1994 – 1998), BC Sparta Praha (1998 – 2000), Olimpija Lublaň (2000 – 2001), Golden State Warriors (NBA, 2001 – 2003), Dallas Mavericks (NBA, 2003), Boston Celtics (NBA, 2003 – 2004), Milwaukee Bucks (NBA, 2005 – 2006), Unicaja Málaga (Šp., 2006 – 2010), Estudiantes Madrid (Šp., 2010 – 2011), Spirou Charleroi (Bel., 2011 – 2012), ČEZ Basketball Nymburk (2012 – 2017).
 *Reprezentační kariéra: od mládežnických let, v dospělých od roku 1999.
 *Největší úspěchy: 7. místo (ME 2015), 5 x český titul s Nymburkem, basketbalista roku (2000, 2005, 2006). 
 *Zajímavost: v NBA odehrál 247 zápasů, z toho 102 v základní pětce a zaznamenal 1519 bodů. V soutěži je stále historicky nejúspěšnějším českým hráčem.

Z velmi úspěšného týmu na Euru 2015 jste z těch klíčových hráčů zůstali pouze vy a Tomáš Satoranský. Došlo k omlazení, což s sebou vždy přináší riziko menších zkušeností. Vnímáte to podobně?
Samozřejmě, zkušenosti budou menší. Na druhou stranu možná motivace, dravost a energie budou vyšší. Já si myslím, že hodně lidí čeká, že navážeme na to, jak jsme hráli na EuroBasketu 2015. Vzhledem ke složení týmu bychom ale spíš měli začít psát nový list. Zapomenout, kdo tady byl, kdo tady není a soustředit se pouze na to, kdo tady je. Zkušenosti budou pochopitelně hrát důležitou roli, nicméně přípravná utkání signalizují stoupající tendenci našich výkonů. Doufám, že to bude pokračovat i na Euru. 

Zůstal jste v národním týmu, přestože se spekulovalo už po minulém mistrovství Evropy a následně Olympijské kvalifikaci, že to jsou vaše poslední vrcholné akce. Co vás stále drží v reprezentaci? 
(rozesměje se) Zmínil bych dva důvody. Tak předně reprezentovat mě stále baví. Baví mě patřit do národního týmu. Mít tu možnost obléknout si na sebe český dres. Druhým lákadlem je fakt, že jedeme na mistrovství Evropy. Já ještě patřím do staré české basketbalové školy. Když jsme v roce 1999 postoupili na evropský šampionát, tak to pro mě byla velká sláva. A to ve mně nějak zůstalo. Mistrovství Evropy beru pořád jako velký svátek a nechtěl jsem si ho prostě nechat ujít ani letos.

Už jste to trochu nakousl. Jak byste popsal svůj vztah k reprezentaci naší vlasti? 
Já jsem vždy reprezentoval rád. Neříkám, že to pokaždé bylo jednoduché. V národním týmu jsem debutoval v roce 1998 a dnes se píše rok 2017. Za těch devatenáct let se objevily doby, kdy jsme byli jednou nahoře a podruhé zase dole. Vždy jsem to považoval za prestiž. Jako kluk jsem vyrůstal v prostředí, kde se vzhlíželo k reprezentaci. Reprezentanti byli ti nejlepší hráči v naší republice. Každý chtěl být reprezentant. A já jsem nebyl výjimkou. Když mám tu možnost být reprezentantem, i dnes v sedmatřiceti letech, tak ji chci využít. 

Je tedy pro vás těžké učinit to konečné rozhodnutí a zavřít dveře za reprezentací? 
(smích) V mém případě evidentně. Vzhledem k tomu, že před dvěma roky jsem povídal po EuroBasketu, že končím. Teď tady sedím a znovu se bavíme o evropském šampionátu. Když se vrátím k dotazu, ano je to těžké rozhodnutí. 

Říká se, že končit by se mělo na vrcholu. Vypadá to ale, že někteří sportovci to neumí. Vždy chtějí po úspěchu pokračovat. Jako třeba Dominik Hašek, Jan Železný, Roman Šebrle. Čím si vysvětlujete tu jejich touhu?
Podle mě existuje více způsobů a forem ukončení kariéry. Ano, jedna z nich je skončit na vrcholu. Nicméně sportovci, obzvlášť ti nejlepší, které se tu zmínili, zkrátka ten sport mají v těle, pod kůží. Když odejdou, nebo přemýšlí o konci, tak jim to nedá. V tu chvíli si totiž uvědomí, že všechny ty věci, které jim sport dává, ztratí. Vezměme si například emoce. Proč lidi tolik fandí tomu sportu, no protože jim v normálním životě chybějí. Protože je přes ten sport dostávají. Takže pro toho sportovce, který je na vrcholu, na vrcholu dlouhou dobu, je to těžké. Vždyť je zvyklý neustále na sobě pracovat, zlepšovat se a směřovat k nějakému cíli. Prožívat úspěchy, vyrovnávat se s neúspěchy. Sport je koření života a když sportovec stojí tváří v tvář konci, uvědomí si, že mu tohle všechno bude chybět.

Mohl by tedy vaše rozhodnutí ukončit reprezentační kariéru ještě zvrátit fakt v podobě úspěšného výsledku na letošní EuroBasketu?
Asi ne. Já už jsem opravdu smířený s tím, že po šampionátu skončím. Kdybychom tam letos nejeli, tak už bych v nároďáku nebyl. I vzhledem k tomu jaká je situace u nás doma. Očekáváme totiž další přírůstek do rodiny, který má přijít v nejbližších týdnech. Takže už tak je to trochu zkomplikované. Proto je můj konec definitivní.

Národní dres potíte téměř dvacet let. Za tu dobu se vaše role v týmu logicky změnila. Můžete popsat svůj reprezentační vývoj? Začněme ranými léty…
Nazval bych to jako přirozený vývoj. V mužské reprezentaci jsem začínal jako mladý devatenáctiletý kluk. Byl jsem benjamínek týmu, ve kterém nastupovali taková hráči jako Jirka Okáč nebo Kamil Novák. Těm borcům bylo pětatřicet a mě přišli hrozně staří. Teď mi je sedmatřicet, tak by mě zajímalo, jak se ti mlaďoši na mě koukají (pousměje se). Byl jsem pochopitelně vykulený a spíš se díval kolem sebe, jak to zkušení dělají. 

Zlomem ve vaší reprezentační kariéře se stal váš návrat z NBA. Už se na vás v národním týmu více spoléhalo, viďte? 
Přesně tak. V letech 2005 až 2008 jsem se dostal do pozice lídra a cítil jsem, že reprezentace je můj tým. Já jsem bral hlavní zodpovědnost jak se hrálo a jaké byly výsledky. 

Pak jste na nějakou dobu z národního týmu vypadl. Co následovalo po návratu? 
Nehrál jsem v něm přesně tři toky. No a od roku 2012 jsem začal postupně předávat tuto zodpovědnost na mladší kluky jako jsou Tomáš Satoranský a Honza Veselý. Dneska už si reprezentace jen užívám a jsem vděčný za každou příležitost objevit se v národním dresu na palubovce. 

Teď trochu odbočme. Právě Jan Veselý vyvolal velký vzruch na basketbalové veřejností. Jak vnímáte kauzu jeho odmítnutí zúčastnit se evropského vrcholu?
Já jsem to ani moc nesledoval. Od té doby, co jsem se dozvěděl, že se k nám Honza v přípravě nepřipojí, tak se to pro mě stalo uzavřenou věcí. Musíme se soustředit na to, co je. Nicméně, nemám problém s tím, že Honza Veselý nepřijel, protože každý má právo reprezentovat či nereprezentovat. Vadí mí ale načasování toho jeho rozhodnutí a oznámení. Protože do přípravy jsme vstupovali s tím, že tady s námi bude. Ještě několik týdnů před jejím začátkem jsem s ním osobně mluvil a on mi potvrdil, že hrát bude. 

Zpátky k vaší osobě. Jste připraven na to, že budete muset vaší nominaci i v sedmatřiceti letech obhajovat výkony na palubovce. Jinými slovy řečeno, že nejste v národním týmu za zásluhy?
Ani ne. Nevytvářím tím to na sebe nějaký tlak nebo stres. Samozřejmě, že bych chtěl hrát dobře i to, abychom uspěli a já se na úspěchu podílel. Navíc nemám pocit, že bych musel někomu něco dokazovat. Já jsem v nároďáku, protože mě tady chce trenér. On zná mojí hodnotu pro tým. Co si o tom myslí ostatní lidi, pro mě není až tak důležité.

Máte nějaký recept na dlouhověkost v reprezentaci?
Úplně jednoduchý. Člověk musí chtít a musí ho to bavit. A musí cítit zodpovědnost za něco, co se dá nazvat český basketbal. Za zemi odkud vzešel, kde vyrůstal. No a nějakým způsobem jí to splatit. 

EuroBasket 2017*Letošní mistrovství Evropy se koná ve čtyřech státech: Finsku, Rumunsku, Turecku a Izraeli.
*Česko má ve skupině za soupeře: Rumunsko, Španělsko, Maďarsko, Černá Hora a Chorvatsko. *Začínáme 1. září s domácím výběrem Rumunska.

Na „Evropě“ vás budou jistě sledovat i příznivci ve východních Čechách. Jste nejslavnějším krajánkem v tomto oboru. Jak se vám poslouchají řeči, že vaší zásluhou stoupl zájem o basketbal v Holicích či Pardubicích?
Já jsem ještě takové žádné řeči neslyšel (úsměv). Největší zásluhu na rozvoji basketbalu v Holicích nemám já, ale můj táta. Přes třicet let do toho dává ve svém volném čase veškerou energii. Na malém městě vybudoval solidní mládežnický klub. Co se týká Pardubic, ty jsou dlouhodobě basketbalovým městem. V jejich dresu jsem strávil významnou část své kariéry, hlavně mládežnické, takže se tam vždy rád vracím. 

Jiří, neplánujete nějaký větší návrat do východočeského basketbalu?
(směje se) Momentálně ne. Během léta jsem řešil moje setrvání a další působení v Nymburce. To nedopadlo. Teď se momentálně soustředím na to, abych se vyrovnal s menšími zdravotními komplikacemi. A hlavně na evropský šampionát. Co bude potom, začnu řešit až po návratu. 

Co byste si přál pro mistrovství Evropy?
Přál bych si, abychom v každém zápase nechali na hřišti úplně všechno. Abychom bojovali do poslední minuty. Právě bojovnost, dravost, ovětavost a vůle po vítěství, to by měly být hlavní devizy našeho týmu. Přál bych si, abychom to ukázali ve všech pěti utkáních ve skupině. Přál bych si, abychom splnili cíl, tedy postup do osmifinále. Přesto jaké jsme měli v přípravě komplikace je to podle mého mínění stále reálný cíl. Přál bych si tedy, abychom nejeli z Rumunska domů, ale ještě se přestěhovali do Istanbulu…

Autor: Zdeněk Zamastil

28.8.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
V ulici Družby v pardubických Polabinách v noci ze soboty na neděli shořel mercedes.

Další požár v Polabinách. V noci shořelo auto

DANIEL FOIT se narodil 19. září v 11 hodin a 30 minut. Měřil 50 centimetrů a vážil 3660 gramů. Maminku Veroniku podpořil u porodu tatínek Radek. Rodina bydlí ve Zminném.
4

OBRAZEM: Nově narozená miminka z Pardubicka

Tři body pro Pardubice! Fotbalisté si poradili se Žižkovem

Pardubice – Páté vítězství v sezoně získali fotbalisté Pardubic, když na svém hřišti přehráli Viktorii Žižkov 3:1. V utkání 9. kola Fortuna národní ligy vedli již po prvním poločase 2:0, a to navíc kapitán Jeřábek neproměnil penaltu. Pardubičtí se po utkání bodově dotáhli na vedoucí trio soutěže.

Softbaloví Pasos kralovali základní části

Pardubice – Aplaus ale nepřechválit… Vyhráli základní část druhé ligy mužů a zítra je čeká v domovské Krtkově aréně semifinále proti SK Joudrs Praha.

V Polabinách hořel sklep. Opět ten samý

Pardubice - Hasiči v Pardubicích museli zasahovat u díla žháře. Zapálil sklep v domě. Už podruhé za týden.

Doma to pardubickým atletům „lepilo“

Pardubice – Bravo. Junioři a juniorky se výborně prezentovali na domácím stadionu při mistrovství Čech v atletice družstev. Na Městský atletický stadion přijelo celkem 24 nejlepších týmů z krajských kol. Oba týmy pořádající Hvězdy se kvalifikovaly na MČR.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení