Přesto vás asi bolí, že jste nedosáhl až na titul.

Už tím, že jsme do Final Four postoupili, jsme překročili cíle klubu. Chtěli jsme se dostat mezi nejlepších šestnáct, případně do play off. Ale mezi poslední čtyřku jsme určitě nešli jako favoriti.


Ale semifinále proti CSKA Moskva vypadalo nadějně…
Měli jsme velké šance vyhrát, vždyť jsme se drželi 35 minut, byl to vyrovnaný zápas. Bohužel to nevyšlo. O zklamání se ale mluvit nedá. Postup mezi čtyřku po návratu z NBA byl velkým úspěchem a pozitivem.


Jak vypadá medaile za třetí místo?
Žádná není, žádnou upomínku jsme nedostali. Nemám co schovávat, jen vzpomínky. A ty jsou krásné!


Na druhém pólu Euroligy byl neúspěch v národní soutěži.
Výsledky byly rozporuplné. Vypadli jsme v prvním kole, ale ambice obhájce titulu mířily určitě výš. Z mého pohledu to byla pozitivní sezona, že jsem mohl hrát od začátku do konce bez zranění. Určitě mnohem lepší zkušenost než z posledních dvou let, když jsem seděl na lavičce.


A jaký je pocit z vámi předváděných výkonů?
Hodně nevyrovnané! Měl jsem dobré momenty, špatné momenty. Určitě bych si na příští sezonu představoval zlepšení, co se individuálního výkonu týče.


Co bylo důvodem těch výkyvů?
Byla to taková přechodová sezona. Po letech v Americe jsem si musel zvykat na jiný způsob hry.


V čem je jiný?
Jsou to dva různé světy, které se těžko srovnávají a porovnávají. Sezona v Evropě je delší, ale hraje se v ní míň zápasů. Každý zápas má mnohem větší váhu, každý rozhoduje o úspěchu a neúspěchu. Mnohem víc než v NBA, kde se těch zápasů hraje osmdesát. I hra samotná je jiná, organizovanější, takticky svázanější. Neříkám, že jedno nebo druhé je lepší.


A co vám sedělo víc?
Mám rád evropský basketbal. Samozřejmě NBA je atraktivní pro diváky svými individualitami. Já jsem ale momentálně šťastný v Evropě.


Takže návrat z NBA byl správný krok?
Myslím, že ano. Po dvou letech, když jsem spíš nehrál, než hrál, jsem měl možnost působit ve špičkovém týmu a hrát Euroligu, nejvyšší evropskou soutěž. Dostal jsem se až do bojů o celkové vítězství, takže jsem určitě udělal správný krok.


NBA už je uzavřená kapitola?
Není, ale momentálně na ni nemám myšlenky. Možná když by se zadařilo, kdybych měl z individuálního hlediska skvělou sezonu, získal nějaká ocenění, tak by možná nějaká šance byla. Ale teď se tím nijak nestresuju.


Odchod za oceán by přicházel
v úvahu i přesto, že máte v Malaze smlouvu ještě na dva roky?
Ta smlouva mi dává po každé sezoně za určitých finančních podmínek ve formě odstupného možnost vrátit se do NBA. Pokud by ta šance byla a já bych se ji rozhodl využít, tak není problém.


Jaká je únava po sezoně, co bolí?
Konkrétní problémy nemám, ale sezona včetně té reprezentační trvala deset měsíců. Spíš se jedná o dlouhodobou únavu. Mám chuť si mentálně od basketbalu odpočinout.


Co vás tedy v nejbližší době čeká?
Relaxace, čas strávený s rodinou, s přáteli. Basketbalový kemp pro děti, který pořádám už pátým rokem. A potom zase do přípravy, nejdřív té individuální a v červenci s národním týmem na mistrovství Evropy.


A jak je na tom vaše španělština?
Je na slušné úrovni. Mrzí mě, že jsem se nedonutil k intenzivnějšímu studiu. Spíš to probíhalo časem, něco jsem odposlouchal, odpozoroval. Co se basketbalové komunikace týče, tak už nemám problém. Už nepotřebuju, aby mi překládali, co trenér říká během tréninku, při zápasech. V restauraci si objednám, rohlík taky koupím, takže už to není problém!