VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ŘÁDKY DŮVĚRY: Chci být konečně šťastná

Východní Čechy - Zveřejňujeme v Deníku příběhy čtenářů, kteří se chtějí podělit o radost i smutek. Otiskujeme další z vašich dopisů. Pokud máte chuť, napište nám svoje zážitky.

29.8.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: shutterstock.com

Nejprve se vrátíme k dopisu od Šárky, která se nám v krátké době ozvala již podruhé.

Poděkování od Šárky

Vážená a milá redakce Řádků důvěry, chtěla bych z celého srdce poděkovat za uveřejnění svého příspěvku. Zároveň se chci omluvit těm chlapcům, kteří na moje srdečné pozvání reagovali, a bohužel se na všechny nedostalo odpovědi z mé strany.

Tak velký počet projevů soucítění jsem v žádném případě nečekala, není to v mé moci zvládnout.

Ale bohužel mám jednu výtku. V článku bylo uvedeno, že je mi přes třicet. Pánové, myslím, že byste měli být trochu soudní, když je vám 3x18, je to příliš. Založit si v těchto letech rodinu… Kolik vám bude, až budou mít vaše děti 18 let, kdo je vychová, kdo se o ně postará, onemocníte-li. Promiňte, nechtěla jsem se někoho dotknout, ale je to realita. My jsme obyčejní lidé a nemáme pro všechny případy miliony, abychom děti zajistili. Nemůžou vám být vzorem politici, zpěváci a jiní vlivní lidé a slavní. Šárka

DENÍK POMÁHÁ: Potřebujete se „vypsat“ z těžké životní situace? Toužíte nalézt přátele? Svěřte svůj příběh Deníku. Samozřejmostí je diskrétnost.

Chci být konečně šťastná

Dozvěděla jsem se, že Deník znovu uveřejňuje Řádky důvěry. Jsem moc ráda, že něco takového opět existuje. Díky vám za to! Rozhodla jsem se proto zaslat vám svůj příběh.

Je to takový smutný příběh… Trápím se tím, nemohu spát, nevidím smysl života v osamění, jsem na vše sama. Tak nejprve – ovdověla jsem před 16 lety, tehdy jsem bydlela v severočeském kraji, okres Česká Lípa, v bytě 3+1 s lodžií. Velký, krásný byt, velká lodžie. Pokud jsem byla vdaná a byla s dětmi a s manželem, žilo se mi krásně, spokojeně, byť sem tam s nějakými mráčky, jak už to život přináší.

V 47 letech mi onemocněl muž na rakovinu a do roka byl pryč, zvládly jsme to s dětmi. Syn 18 (byl tehdy na vojně – o to horší pro mne), 19letá dcera dojížděla za svým přítelem do Prahy.

Tak jsem byla najednou v bytě sama. Co teď po dlouhých šestnácti letech psát o této ztrátě – šok, pláč, osamění pro celý zbytek rodiny, rodiče daleko v Pardubicích. Bylo to těžké žití, dcera se vdala, syn oženil, byli daleko, musela jsem přežít v 52 letech samotu. Pěkná stále, ale srdíčko smutní dodnes.
Nakonec jsem v 55 letech zůstala sama, navíc můj otec zemřel a matka zůstala také opuštěná.

Teď je mi 62 let a zde začíná má bolest: byt už stál moc, nebylo, jak ho zaplatit, syn se rozvedl. Navrhl mi, abych mu přidala na hypotéku, že si koupí byt s tím, nechám tě tam zatím bydlet. Platila jsem nájem, přidávala mu. Ani ne dva měsíce od nastěhování, 15. září 2009, mě začal v listopadu vyhazovat, ať táhnu do České Lípy. Plakala jsem, ono není lehké zlikvidovat 3+1 na garsonku, ale zvládla jsem to. V dubnu 2010 se náhle objevil v této garsonce s neznámým mužem a přítelkyní.

Od této chvíle mi začalo peklo. Byt dal na internet a prodal, o tom jsem nic nevěděla. Onen neznámý muž mi před synem nadával, vyhazoval mě… Byt jsem měla opustit do 30. dubna 2010, jinak že mě vyhodí na chodbu. Syn jen mlčky přihlížel, následně jsem musela zavolat záchranku.

Pak mě vystěhoval do bytu 1+1, kde jsem s matkou, které je 86 let. Byt je její, já spím v kuchyni na rozkládacím křesle, vařím, peru, nakupuji. Nikdo mi nepomáhá, syn mobil nebere. Někdy se cítím strašně zraněná, proto hledám pochopení, cit a lásku, nejraději z Pardubic a okolí. Eva z Pardubic

Hezky strávený čas

Řádky důvěry pročítáme s oblibou, a tak jsme se i my rozhodli napsat pár řádek a požádat čtenáře o pomoc. Jsme manželé 50 a 54 let. Hledáme přátele přiměřeného věku pro hezky strávený volný čas na zábavy a tanečky, posezení u ohně atd.

Děti už máme samostatné, takže si chceme více užívat života. Ozve se nám někdo? Na každou milou a upřímnou odpověď se už moc těšíme. Manželé z východních Čech

Chybí mi přítel

Pro nedostatek příležitostí bych touto cestou ráda našla přítele, který se, tak jako já, cítí sám, postrádá někoho blízkého o koho je možné se opřít, který umí pochopit, poradit a pomoci, třeba jen přátelským slovem.

Je mi 67 let, žiji sama, hodně čtu mám ráda cestopisné a historické filmy, ráda se podívám na detektivku nebo dobrou komedii. Trochu zahrádkařím, jen tak pro radost a zábavu. Ráda si vyjdu do přírody, někam se podívám, ale nemusí to být cizina. Zajímavá a pěkná místa jsou i u nás, stačí se rozhlédnout po okolí. Snažím se brát život z té příjemnější a veselejší strany, i když vždycky slunce nesvítí. Nehledám majetek, hledám a nabízím upřímnost, toleranci, příjemný vztah a možnost prožít ještě něco pěkného. Helena, východní Čechy

Chtěla bych, aby můj strýc byl opět šťastný!

Vážení čtenáři Řádků důvěry, obracím se na vás o pomoc pro svého hodného strýčka. Je vdovec a bezdětný a vidím, jak moc mu schází hodná žena, která by s ním snášela vše, co život přináší – dobré i zlé.

Strýc bydlí na vesnici, je katolík, abstinent a nekuřák. Je v invalidním důchodu. Je mu 58 let, je vyšší a plnoštíhlé postavy. Na svůj věk nevypadá. Rád se stará o zahrádku a malá hospodářská zvířata. Má rád přírodu, dobrou hudbu a také filmy. Je domácí typ, netancuje. Nemá rád faleš a vypočítavé lidi. Již několikrát se snažil o seznámení, ale marně. Dnes není mnoho žen, které by chtěly žít na vesnici a pracovat na zahrádce. Třeba si mé řádky přečte žena a já pomohu strýci zahnat samotu. Neteř z Vysočiny

CHCETE NAPSAT DO ŘÁDKŮ DŮVĚRY?
Do Řádků důvěry můžete napsat vlastní příběh, v němž se podělíte o své starosti, samotu, ale i radosti a úspěchy. Možná právě touto cestou získáte nová přátelství. Své příspěvky s kontakty na vás (adresou a telefonním číslem) i odpovědi na zveřejněné příběhy posílejte na adresu Hradecký deník, Řádky důvěry, Kladská 17, 500 03 Hradec Králové, případně na e–mail milena.holmanova@denik.cz.

Neuveřejňujeme anonymní příspěvky. V případě odpovědi uveďte vzadu na obálce, komu odpovídáte a datum otištěného příspěvku. Dopisy adresátům doručíme.

29.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mostek u Chvaletic je spolehlivá past na rychlejedoucí automobily.

Těžká noha na plynu, auto ve vzduchu a náraz do stromu

Ilustrační foto

Žena i přes pomoc boj prohrála

Krajský přebor: Pátá vlna smetla „Heřmánek“

Pardubicko – Rozbouřené moře… Přesně tento přírodní úkaz připomínají Libišany. Pátou výhru v řadě si připsaly proti neškodnému Heřmanovu Městci. I to se náramně hodilo do záchranářských karet Moravan. Ty utrpěly vítězství nad Hlinskem a opustily sestupové příčky. Na ně se naopak propadla Přelouč. V přímém souboji o třetí příčku Holice nic nedovolily chrudimské rezervě.

AUTOMIX.CZ

OBRAZEM: Tyhle české sporťáky uměly i přes 300 km/h. A měly motory z tatrovek

Přestože má většina z nás kopřivnickou tatrovku zafixovanou z minulosti jako automobilku zaměřenou na luxusní "papalášské" limuzíny, případně jako výrobce nákladních aut, v historii najdeme i několik vozů, které se těmto definicím naprosto vymykají.

Banka, která chrání před hladem

Pardubice – Jitka z Pardubicka má muže ve výkonu trestu a sama se stará o sedm dětí. Stačí nečekané vydání navíc, třeba nezbytné léky nebo škola v přírodě pro jednoho z potomků, a na konci měsíce se rodině nedostává na jídlo.

Z republiky se stává Evropa

Pardubice – Přepište dějiny! Ne však hokejové, nýbrž ty ve sportu zvaném freediving. Otevřené mistrovství České republiky, které se koná v Pardubicích překoná všechny rekordy v počtu účastníků v závodech na území naší vlasti.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies