Narodila se kolem roku 860 patrně na hradě Pšov, tam někde, kde dnes stojí město Mělník. Vdala se za českého knížete Bořivoje a oba přijali křest a víru od věrozvěsta Metoděje. S Bořivojem měla Ludmila tři syny a čtyři dcery. Po otci vládl nejdříve starší Spytihněv, po něm mladší Vratislav, který byl ženat s Drahomírou ze slovanského kmene Stodoranů.

Když Vratislav roku 921 padl v boji proti Maďarům a Drahomíra ve třiceti letech ovdověla, bylo synu Václavovi třináct a mladšímu Boleslavovi osm let. Zemští stavové rozhodli tenkrát svěřit Drahomíře regenství v zemi, takže vládla za následníka Václava, zatímco babička Ludmila měla dohlížet na výchovu a vzdělání budoucích vladařů.

Neshody v tomto rozdělení vlivů byly brzy příčinou vážných sporů mezi oběma ženami. Drahomíře navíc nebyl vhod vliv Ludmiliny dobrotivosti, štědrosti a lásky, nejen na oba vnuky. Babička Ludmila ustoupila a uchýlila se na své vdovské sídlo, na hrad Tetín. Tam ji v noci z 15. na 16. září 921 vrahové Drahomířiny družiny zardousili jejím vlastním závojem.

Ale i Ludmilini vrahové, Vikingové Tunna a Gomon, se dočkali spravedlivého trestu, byli rozhněvaným lidem zahubeni. Ostatní cizinci z řad Drahomířiných rádců museli urychleně Čechy opustit.

Pozdější dohady různých legend popisujících boj obou vdov jako svatý zápas křesťanství s pohanstvím, nejsou patrně zcela správné.

Drahomíře šlo zřejmě především o moc v zemi a vliv na vlastní děti.

Brzy po svém nástupu dal sv. Václav matku Drahomíru vyhnat a ostatky milované babičky Ludmily slavnostně převezl do svatojiřského chrámu na hradě Pražském.

Nejznámější pranostika k tomuto svátku „Svatá Ludmila deště obmyla“ má svůj původ patrně v německých zemích. Tady se často opakuje, že sv. Luitberga či Luitgarda, tedy naše Ludmila, přináší ráda déšť a vítr. To souvisí možná i s tím, že tuto dobu „babího léta“ často přerušují atmosférické poruchy s deštěm.

O sv. Ludmile dodejme na závěr, že veškeré dochované písemnosti popisují kněžnu Ludmilu jako laskavou, milosrdnou a horlivě zbožnou ženu. Lidé ji velmi záhy začali uctívat jako naší první mučednici a „Matku země České“.

Ivan Ladýř