Zažil to téměř každý, kdo cestuje autobusem nebo vlakem. Kupování jízdenky se může podobat hororu, když nemáte drobné. „Z bankomatu mince nedostanete, člověk na to pořád musí myslet, nejlépe, aby měl částku přesně," říká žena, která každodenně dojíždí do Pardubic za prací.

„Už jsem i zažila, že řidič bez okolku nešťastníka bez drobných vykázal z autobusu," dodává.

Odlišnou zkušenost má mladý Pardubák. „Pár let nazpátek se mi stalo, že řidič v nočním spoji městské hromadné dopravy mi nemohl vrátit na dvou set korunu. Nechal mě jet se slovy, že až někdo nastoupí, tak mi na bankovku vrátí," popisuje situaci. 
 „Za celou cestu však nikdo jiný nepřistoupil, a tak jsem jel zadarmo," uzavírá muž z Pardubic příhodu 
s dobrým koncem.

CO JE PŘIMĚŘENÉ?

Východočeský autobusový dopravce ve svých přepravních podmínkách uvádí: „Cestující je při úhradě jízdného povinen napomáhat plynulému odbavení placením jízdného bankovkami 
a mincemi přiměřené hodnoty." Formulka „přiměřená hodnota" vyznívá poněkud neurčitě.

Přepravci z jiných částí republiky jsou již konkrétnější. Za přiměřené považují mince a bankovky do hodnoty 500 korun či uvádí, že řidič nemá povinnost přijímat a rozměňovat bankovky nad 1000 korun nebo poškozené peníze.

V MHD JEN DO STOVKY

Ještě nižší limit mají řidiči městské hromadné dopravy.

„Podle našich smluvních přepravních podmínek je cestující povinen zaplatit jízdné bezodkladně po nástupu a přispět k rychlému odbavení předložením vhodných platidel, pokud možno přesnou částkou. Řidič přijímá mince a bankovky v nominální výši od jedné koruny do sta korun," uvádí Judita Soušková 
z Dopravního podniku města Pardubic.

Vnitrostátní jízdenku či místenku si můžete zakoupit i přímo u průvodčího ve vlaku Českých drah. Je možné platit v hotovosti v českých korunách nebo v eurech. „Často průvodčí prochází celý vlak a ptá se cestujících hlavně na eura. Ještě že na této trati jezdí hodně cizinců, takže si rozměňují navzájem," říká studentka dojíždějící pravidelně z Pardubic do Brna.

Bezhotovostně můžete zaplatit prostřednictvím elektronické peněženky na In Kartě nebo elektronické peněženky IDS.

PRO PENÍZE DO TRAFIKY

„Každý den přijde minimálně pět lidí s tisícikorunou pro žvýkačky za dvacku. Fungujeme skoro jako banka. Když mám drobných dost, rozměním. Ale někdy nemáme. To zaskočím vedle, naštěstí si s drobnými vypomáháme s prodavačkami z okolních obchodů," svěřuje se trafikantka z pardubické třídy Míru.

Na dvě housky s tisícovkou? Můžete, ale…

Ráno si ke snídani 
v pekařství chcete koupit pečivo za deset korun. Bankomat vám ale vydal jen velké bankovky, vytahujete proto z peněženky dvoutisícovku. Prodavačka vás odmítá s tím, že nemá nazpět. Nebo že kdyby bankovku přijala, vzdala by se veškeré hotovosti. Má na to právo?

„Obecně platí, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, ovšem existují určité výjimky," říká právnička Kristýna Koç z mezinárodní advokátní kanceláře Taylor Wessing.
Nicméně pro platbu bankovkami žádné omezení neplatí (opomeneme-li zákonný limit pro platby 
v hotovosti, který je nyní 270 tisíc korun).

„Platí-li tedy zákazník za drobný nákup bankovkou velké hodnoty, prodavač by neměl peníze odmítnout," dodává právnička Koç.

DOHODA, NEBO SMŮLA

Jenže jak se v takové situaci, když prodavač opravdu nemá nazpět, zachovat?

Ve vztahu plátce – příjemce platby nejde o dohodu dvou stran, nýbrž o oblast striktně upravenou předpisy.

„Zákon o oběhu bankovek a mincí sice stanoví povinnost každému přijímat tuzemské peníze, avšak nelze učinit závěr, že prodejce musí být vždy schopen 
v rámci zaplacení zboží vrátit hotovost na jakoukoliv bankovku," podotýká právnička Koç. „Smyslem úpravy je především zamezit tomu, aby byly určité bankovky či mince apriorně odmítány. Řešení bude 
v praxi záležet na ochotě obou zúčastněných."

Přeloženo z právní řeči: buď prodavače přesvědčíte, nebo po kapsách najdete drobné. Pokud ne, nezbude vám než se vydat bankovku rozměnit jinam.

KDE MUSÍ ROZMĚNIT

Na jednom místě by vás rozhodně neměli odmítnout: v bankách. Ty jsou povinny rozměňovat bankovky i mince.

Výměna je bezplatná až do sta kusů jedné nominální hodnoty, pokud jsou platidla roztříděná.

Ve čtyřech městech Česka – v Praze, Hradci Králové, Brně a Ostravě – se lze vydat i přímo do poboček České národní banky.

A pak může zafungovat ještě jeden trik – dojít si třeba pro žvýkačky na pokladnu do supermarketu. Zástupci velkých obchodních řetězců tvrdí, že jejich pokladní mají na velké bankovky nazpět vždy.
Ovšem – když už si kupujete třeba zmíněné žvýkačky, můžete si rovnou vzít i ty dvě housky…

PADESÁT MINCÍ A DOST

V opačném případě – tedy když si jdete koupit věc 
v hodnotě tisíců za mince – vás může prodavač podle zákona odmítnout.

„Fyzické a právnické osoby mohou odmítnout přijetí více než padesáti mincí 
v rámci jedné platby," uvádí Kristýna Koç z kanceláře Taylor Wessing.

Opět zde platí, že komerční banky, stejně jako ČNB, už podobnou platbu odmítnout nemohou. Za její přijetí si však mohou účtovat poplatek.

POZOR NA POŠKOZENÍ

Zákon sice říká, že českou měnu na území Česka nemůže nikdo odmítnout, ale v jednom případě tak mohou učinit fyzické a právnické osoby (kromě bank) – a to tehdy, kdybyste chtěli platit bankovkou, která je nestandardně poškozená (například není celá, je ohořelá či celá popsaná).

A vězte, že vy jako fyzická osoba můžete odmítnout 
i běžně poškozenou bankovku. Naopak právnické osoby, směnárníci a banky jsou povinni přijmout 
i tato platidla, ale nesmí je již vrátit do oběhu.