VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Od Američanů se máme co učit, hlavně chování

Pardubice/USA - Za velkou louží jsme se na každém kroku setkávali se vstřícností a ochotou. Vzorem by mohl být také vztah tamních obyvatel ke své vlasti.

5.1.2016 1
SDÍLEJ:

Když můžou oni... Američané jsou velmi hrdi na své věci. Proč jim ale v tom vlastenectví a patriotismu nekonkurovat? A tak jsem si přímo před sídlem „Timesů“ rozbalil Pardubický deník. Foto: Růženka Kočíncová

Cesta do Ameriky… Máme sice s manželkou rádi starší komedie, ve kterých exceluje Eddie Murphy, ale že se po jeho vzoru vydáme za velkou louži, nás nenapadlo ani ve snu. Ještě nedávno stály letenky nekřesťanské peníze a cestovat takto daleko není žádná legrace. Jeden červencový večer nám ale „obrátil" cestovatelský život. A to doslova z východní polokoule na tu západní. Spojené státy americké nikdy nebyly naší vysněnou destinací. Ano, jednou se tam chtěl člověk podívat, ovšem že se to seběhne tak rychle? Podobný trip se přece jenom plánuje více dopředu.

O cestě do USA, respektive o samotných Američanech jsme si nedělali nějaké velké iluze. Nutno předeslat, že jsme byli návštěvou jejich země příjemně překvapeni. Věty o namistrovaných lidech, kteří jsou zahleděni jen sami do sebe, vzaly velmi rychle za své. Naopak. Američané jsou slušní, ohleduplní, vstřícní a civilizovaní lidé. Nic si nezávidí a každému přejí úspěch. Žádné science fiction jako v případě Čechů. Každodenní realita.

Chování
Uhni! Co se mi pleteš do cesty! Jsi normální? Co děláš? Tak to jsou výrazy, se kterými se na amerických ulicích, v prostředcích veřejné dopravy či obchodních domech jednoduše nesetkáte. Nicméně stejně jako v naší vlasti mají tamní obyvatelé oblíbené věty jako Sorry či Excuse me… Tedy promiňte. A pozor, omlouvají se i v případě, že jim vy zastoupíte cestu. Další samostatnou kapitolou je bezmezná ochota. Stačí jen, když se chvíli rozhlížíte po městě a už k vám někdo přiskočí a ptá se, jestli náhodou nepotřebujete pomoct. Nikdo vás neodmítne, každý rád poradí. Extrémem se stalo, když nám bylo poděkováno za to, že jsme si dotyčného vybrali, aby nás vyfotografoval. Navíc všichni doprovázejí setkání s vaší osobou větami typu Enjoy, Welcome či Have a nice day. Tedy užívejte, vítejte, nebo mějte pěkný den…

Komunikace
V čem jsou Američané přeborníky, je povídání si s lidmi. Strašně rádi komunikují a je jim úplně jedno jestli je to jejich známý nebo někdo cizí. Navíc mají trpělivost i s těmi, kteří tolik neovládají jejich řeč. Zpomalí a nehnou ani brvou, i když místy mluvíte jako hotentot. Navíc pomalu nenajdete člověka, který by se mračil nebo nadával. Naopak. Rozesmáté tváře prodavaček, řidičů autobusů i kolemjdoucích vás nutí podlehnout davové psychóze. Ale je to rozhodně lepší přivyknutí, než v zemi, kde chodí lidé se zakaboněným čelem, neustále si na něco stěžují a úspěšné pomlouvají. A rozhodně si nemyslím, že by ve „Státech" měli lehčí život. Otázkou zůstává, jestli je to jen díky vysokému sebevědomí.

Ubytování
Trefou do černého bylo zapojení se do projektu s názvem Airbnb. Jedná se o ubytování, kdy máte k dispozici v bytě nebo domě samostatný pokoj s právem vstupu do společných prostor, jako jsou kuchyň a koupelna. Ve všech čtyřech městech, kde jsme pobývaly, se dalo sehnat bydlení do 1500 Kč za noc. Všichni naši hostitelé nám poskytli místy až nadstandardní podmínky. Jako bonus přidali možnost využívat některé jejich potraviny a podali nám rovněž vyčerpávající informace o jejich městě i jeho okolí. Měli jme absolutní soukromí se vzájemným respektováním potřeb. V hotelu by jste zaplatili zhruba dvakrát více.

Jídlo
Nebudeme si nic nalhávat. V Americe není levně. Ceny potravin, polotovarů, hotových jídel i nápojů převyšují ty naše. Asi tak třikrát až pětkrát. Dojít si do restaurace znamená téměř ekonomickou sebevraždu. Samozřejmě řečeno s nadsázkou. Jelikož jsme necestovali do USA za poznáváním těchto zařízení, sázeli jsme na jednodušší a co nejskromnější formu stravování. Jako nejlevnější se ukázal nákup těstovin a hotových omáček. V rychlých občerstveních zase frčely hamburgery, hot dogy, pizza a hranolky. Najíst se dalo i v čínské restauraci. Co se musí „Amíkům" nechat je kvalita jídla a také množství, které se vám objeví na talíři. Ač se jednalo o nejlevnější sortiment daného druhu, vše bylo pokaždé velice chutné.

Nakupování
Zážitek. Američané si potrpí na značkové oblečení. Není výjimkou, když potkáte i chudší lidi ve značkovém oblečení. Jak to dělají? I tohle nám vrtalo hlavou, až jsme záhadu rozluštili. Nosí sice značkové oblečení, ovšem nekupující ho ve značkových obchodech. Outlet. Přesně tohle slovo je to, co hledáme. Tam se dají tyto věci sehnat. Chce to ale mít čas a trpělivost. Vejdete totiž do obchodu a spatříte před sebou řady stojanů s různým zbožím. A teď už jen zbývá prohrabat kilometry ramínek, než dojdete k vašemu vysněnému kousku. Z původních šedesáti dolarů se dají originály pořídit za patnáct. Američané se zkrátka potřebují obklopovat obrovským množstvím všeho. Pak nikoho nepřekvapí, že mají devítipatrové obchoďáky.

Cestování
Nejvýhodnější cestování ve velkých městech zajisti podzemní dráha. Například v New Yorku je absolutně nemožné přemisťovat se autobusem. To byste tam strávili mládí. Cizinec si také pochvaluje dokonalou informovanost. V každé stanici metra se najde kompetentní osoba, která vám poradí jak a kam. Zkuste takovou najít v Praze… Nutno podotknout, že na naše poměry není metro levnou záležitostí. K určitě kompenzaci výdajů slouží vícedenní karty. Naopak cestováním mezi mezi městy ušetříte. Návod je jednoduchý. Zabukovat si jízdenku s časovým předstihem. A výsledek? Z New Yorku do Washingtonu jsme se vezli za šest dolarů, z Washingtonu do Buffala za patnáct a z Buffala do Chicaga za deset dolarů. Pro zajímavost: hamburger stojí kolem sedmi dolarů… Vypíchnout se musí také přesnost spojů. Žádné zpoždění, perfektní organizace. Nejen v této oblasti.

Bezpečnost
Útoky na New York a Washington v září 2001 ukázaly, že ani tak velká mocnost není nedotknutelná. Proto není divu, že před návštěvou každé známější atrakce, muzea či obyčejné knihovny projdete prohlídkou. Více či méně důkladnou. Asi nejvíce se bojí o Sochu svobody, kde se návštěvníci kontrole podrobují třikrát. Na pozoru se mají i na letištích. Tam se dbá na bezpečnost až extrémně. Na druhou stranu v této pohnuté době není se čemu divit. Při vstupu do USA se jedná takřka o zdravotní vyšetření… Otisky obou rukou, včetně palců, focení, kontrola zorniček a ještě „výslech" proč zrovna do jejich země. To vše s kamenným výrazem ve tváři.

Památky
A mám to zadarmo! Tímto zvoláním z jedné reklamy jsme se mohli řídit po celou dobu našeho pobytu. Přesněji řečeno ve všech muzeích a dokonce v jedné zoologické zahradě. Prim v tomto ohledu hraje hlavní město Washington. Dech nám vyrazil volný vstup do Capitolu. Rájem pro americké rodiny s dětmi musí být pobyty v naučně poznávacích zařízeních. Například muzeum jejich národní historie, přírody, letectví atd. A bonus navíc. Všude jsou toalety a jak jinak než zadarmo. Čisté, prostorné a v každém patře jeden. V tomto musíme Spojeným státům jenom závidět. Vzpomněl jsem si totiž na situaci, když byly děti malé a v Praze si nebylo kam odskočit.

Vlastenectví
Hrdý na svůj národ. Troufám si tvrdit, že takto uvažuje každý Američan. A pro obyvatele Washingtonu to platí tuplovaně. Žádné výškové budovy jako v New Yorku (viz srovnávací snímky). Zatímco v naší republice se chodí na nákupy, tak tam není ostudou vyjít si na hřbitov. Takový Arlington by vydal na jedno menší město. Pohřbeni tam jsou významní činitelé jako J.F. Kennedy a především vojáci. Silným nacionalismem zavání i hold bývalým prezidentům nebo další památníky jako obětem druhé světové války, válčení ve Vietnamu či korejské válce. Na každé budově je umístěna ne jedna ale hned tři vlajky s pruhy a hvězdami. Každého zajímá, co se děje v jeho zemi. Bodejť by ne, když to dětem hustí odmalička do hlav. Už po generace. Každého také zasáhne, když se něco v jeho zemi přihodí. Kdyby v ničem jiném, tak v tomto ohledu může být USA vzorem pro ostatní státy.

Znalost ČR
Američani nevidí dál než na Long Island! Zeměpisně jsou negramotní. Českou republiku hledají někde v Jugoslávii… Tak těmito řečmi nás před odjezdem strašili. Samá voda. U všech, se kterými se stočila řeč na naší vlast, jsme se setkali s absolutní znalostí. Nejvíce frčela Praha, pivo, Dominik Hašek a Václav Havel. Věděli, že před Českou republikou bylo Československo a že poměry v naší zemi změnila revoluce. Někteří dokonce v srdci Evropy i naší země nějaký čas pobývali. Velice nás potěšil přístup jednoho našeho hostitele, který se o Českou republiku zajímal až nad poměry. Jakou máte měnu? Nejtradičnější jídlo? Stejný zájem projevili i o Pardubice. Opravdu jsme byli jejich znalostmi i interesem příjemně překvapeni. Takže klobouk dolů, „Amíci"…

Autor: Zdeněk Zamastil

5.1.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Tuři zdolali Beksu. Byl to boj jako hrom

Ilustrační foto

Z okna se linul kouř. Majitel bytu spal při vaření

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

O voličský průkaz je možné požádat do středy

Pardubický kraj – Volby do Poslanecké sněmovny se kvapem blíží. Kdo by rád odevzdal svůj hlas, ale nebude se 20. a 21. října zdržovat v místě svého trvalého pobytu, můžeš volit na voličský průkaz v jakémkoliv stálém volebním okrsku na území České republiky.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Záchranář uskakoval před autem. Řidič si fotil nehodu

Pardubický kraj – Srážka dvou aut na obchvatu Holic. Tři posádky záchranné služby, dva potlučení řidiči, jeden téměř přejetý záchranář. Situace, která bohužel není nijak neobvyklá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení