Třída Míru už je několik měsíců plná dělníků. Tahle parta je ale trochu jiná. Uniformu v podobě reflexní vesty a helmy tu mají všichni, ale na první pohled je znát rozdíl. Zatímco jedni dělníci pracují s bagry a sbíječkami, tihle mají malá kladívka, štětečky a hlínu přehrabují po centimetrech. Archeology určitě poznáte.

V této chvíli pracují mezi poštou a lékárnou. Na přesně vyměřeném poli, kde se pečlivě probírá zemina posetá značkami.

Cesta do 17. století

Kam až se tady dá prokopat?
Podle archeologů končí povrch třídy Míru říční terasou neboli zbytky koryta původního toku, který zmizel asi v 17. století. Třeba v ulici Na Hrádku jsou ale známy nálezy i ze století 14. a 15.

„V místě, kde jsme a které budeme zkoumat, je prostor dřívější císařské komunikace. Ta vedla od sedmnáctého století od Zelené brány směrem na Prahu a okolo se postupně budovalo průmyslové předměstí historického centra. Komunikace a průčelí domů mají přibližně stejnou podobu, kdy šlo o hlavní tepnu směrem na Prahu. V určité šířce, asi sedmi metrů, byla císařská komunikace, okolo pak nějaké pěší terény," popisuje hlavní technik Petr Kolman.

Spektrum nálezů na bývalé silnici na Prahu se podle archeologů výrazně neliší od toho, co by se u silnic našlo i dnes, byť by šlo o jiný materiál. V zásadě ale jde o automobilové poklice a pet lahve, jen odpovídající době před dvěma až třemi stoletími.

Silniční „odpad"

„Pro nás budou možná zajímavější ty části, kde máme komunikaci. Kromě nejčastějších keramických nálezů tu jsou kování a nejrůznější součástky. Jde o běžné věci, které, když tady budeme projíždět, nám mohou upadnout. Například části vozů či přezek bot," popisuje Petr Kolman.

„V trase, kudy jde budoucí kufr komunikace, si myslím, že se datačním materiálem dostaneme maximálně do sedmnáctého století. Limitem je dno stavby, které zároveň končí i říční terasou. Tam začíná podloží a v tom už žádné další archeologické situace nejsou. Pravěké nálezy, jako třeba dinosaura, tady čekat nemůžeme," dodává s úsměvem Petr Kolman.

Vykopávky na ulici

Archeologické pracoviště na nejrušnější ulici města je ovšem také podívaná, kterou nevidíte každý den a zájem veřejnosti archeologům nevadí. Naopak. Výsledky práce chtějí předávat, jak jen to půjde.
Už brzy se přímo na místě má objevit i informační tabule, která některé učiněné nálezy představí.

„Chceme, aby veřejnost probíhající výzkum vnímala. Třída Míru je velmi rušná ulice, takže je to pro nás obtížnější. Obvykle jsou naše pracoviště spíš opuštěná místa. Je to pro nás trochu nezvyklé, ale je to zapotřebí. V poslední době je takový druh práce i častější, protože hodně měst se rekonstruuje," říká František Kašpárek, vedoucí archeologického oddělení Východočeského muzea v Pardubicích.

Otázky nevadí

„My tady za chvíli ten ruch přestaneme vnímat, ale lidé se dívají a ptají se. Zaujme je jiná metoda práce, jsou tu motyčky, plocha rozdělená na čtverečky. Jsme rádi, že se ptají a že můžeme propagovat tímto pěkným způsobem práci Východočeského muzea v Pardubicích," zdůrazňuje František Kašpárek.

„Náš dvorek za domem leží níž, než je výška současného povrchu třídy Míru. Samotného by mě zajímalo, co tu v té zavážce máme," zajímá se o práci archeologů před svým domem klenotník Pavel Lejhanec. A není sám.
„Poklady", které třída Míru ukrývá stovky let pod povrchem, veřejnost uvidí. Nebude to ale hned.

„Napřed musí projít přes konzervaci a základní očištění. Potom se pokusíme udělat rekonstrukce nádob. Snad nějaké půjdou slepit. Budeme se snažit vytvořit nějaké expozice, ať už krátkodobé nebo dlouhodobé, abychom ukázali obyvatelům a návštěvníkům Pardubic některé naše archeologické nálezy. Na podzim pak zahájíme na toto téma i cyklus přednášek o tom, co se tu našlo," slibuje na závěr František Kašpárek.

Celý rozhovor s Petrem Kolmanem a Františkem Kašpárkem najdete jako zvukový záznam v přiložené galerii