Letecky z Prahy do Londýna, odtamtud do Vancouveru a pak už do sedla. Cyklistický nezmar Jan Kovář z Pardubic chce pokořit další metu. Tou je tentokrát Kanada.

Na jízdním kole ji chce projet od Pacifiku k Atlantiku. Startuje teď v pátek.

„Z Vancouveru vyrážím na sever přes hory kolem města Garibaldi do nitra Britské Kolumbie. Chtěl bych zabrousit až k Yukonu, kde byla kdysi slavná horečka, ale se zlatem už moc nepočítám. Odtud se plánuji obrátit na jih a dojet do indiánské rezervace, jako je Fort Nelson," plánuje první úsek cesty Jan Kovář.

Jako každý rok jeho plány nezahrnují žádné konkrétní trasy. Šlape kolem sta kilometrů za den, spí u cesty ve skládacím stanu. A takto cestuje již několikátým rokem. Vloni například na tři měsíce zmizel ve stepích Mongolska a vracel se přes Rusko.

„Letošní první úsek cesty je zároveň asi i ten nejtěžší. Jednak proto, že cestou na sever na mě čekají ty největší převýšení a také kvůli samotné divočině. Ta, na rozdíl od Evropy, nebo i toho Ruska, je obydlená medvědy. Tady musím opravdu být opatrný, dodržovat pravidla, která jsou daná. Například nenechávat jídlo ve stanu přes noc, aby mě nepoctil návštěvou hladový grizzly. Určitě se budu snažit dodržovat všechny dobré rady, které mi dají místní," vysvětluje Jan Kovář.

„Proti zaběhnuté praxi mě čeká jedna změna. Pevný odjezd. 17. září mi totiž z Toronta letí letadlo domů. Také z Vancouveru je cesta naplánována dopředu. Pojedu po dálnici, protože to je jediná možná cesta, která přes hory vede," podotýká 
k plánům cesty Jan Kovář.

Jeden zvyk ale nemění. Vyhýbá se městům. Na cestách ho láká hlavně příroda. „V Kanadě chci navštívit velká jezera na hranici Spojených států, zvažuji i Niagarské vodopády, ale odrazuje mne, že je to už velký turistický cíl. Bude záležet na zbývajícím čase do odletu. Určitě ale nevynechám přírodní rezervace. V plánu mám ochutnávku místních ryb, těším se na lososa, ale i další místní speciality," říká před cestou.

Pojede na lehko. Výbava je jako každý rok stejná a skromná: stan, spacák, nějaké to oblečení, vařič, základní hygienické potřeby a náhradní pláště a díly na kolo. A papírová mapa. Jediná elektronika, kterou vytrvalec bere na milost, je tachometr a fotoaparát.

„Děkuji a loučím se se všemi domácími fanoušky a sponzory, kteří mi tohle cestování umožňují. V září na shledanou," uzavírá pro Deník Jan Kovář.