Kdo to nezažil, zná to z filmů a učebnic. Při úterní noci z 20. na 21. srpna 1968 začaly ruské tanky nečekaně obsazovat území Československa. Hluk z přistávajících letadel byl prvním varovným signálem. Začaly se šířit zprávy o útoku jednotek Varšavské smlouvy. „Předsednictvo ÚV KSČ vyzývá občany naší republiky, aby zachovali klid a nekladli postupujícím vojskům odpor," linulo se z rozhlasu deset minut před druhou hodinou ranní.

Mizely ukazatele

Lidé v Pardubickém kraji reagovali na okupaci tak jako všichni jiní. Někteří vzdorovali, jiní se radovali.
„Již v noci, kolem druhé hodiny nad ránem, začaly nízké přelety sovětských letadel, které se pokoušely přistát na pardubickém letišti. To je však nepřijalo, zhaslo světla a letadla musela pokračovat na Prahu. Pardubické letiště požadovalo odchod vojsk a drželo se z vojenských ploch nejdéle. Ve středu 21. srpna nebylo ještě obsazeno ani město. Situace se změnila až  v noci. V tutéž dobu se měly blížit od Opatovic nad Labem sovětské tanky a od Sezemic a Lukovny tanky polské armády. Ještě v sobotu 24. srpna bylo město stále ušetřeno vstupu armády," píše v ročníkové práci na stránkách Klubu přátel Pardubicka Kateřina Musilová.

Urážlivé letáky

Rada národního výboru nevěděla více než občané. „Plně vám věříme a prosíme vás velmi naléhavě o zachování naprostého klidu," vyzývalo předsednictvo KSČ v pardubických novinách Zář.
Lidé  okupantům znepříjemňovali život alespoň drobnými překážkami. „Mizely ukazatele směrů, město pokryly nápisy a plakáty proti okupaci. Terčem této nenávisti se stal tank na náměstí, který lidé pomalovali," píše historik Východočeského muzea Pardubice Jan Tetřev v Dějinách města Přelouče.

V Pardubicích se ještě ve středu začaly vinout dlouhé fronty před obchody a benzínovými stanicemi.
„Zejména na třídě Míru se tvořily hloučky diskutujících obyvatel. Ve všech výpovědích se opakuje překvapení a zklamání. Objevovaly se podpisové akce občanů za odchod armádních okupačních vojsk. Nad městem přelétaly helikoptéry a shazovaly letáky, většinou psané lámanou češtinou. Jejich obsahem bylo ujištění, že armády přijely republiku osvobodit. Jiné ale byly urážlivé. Charakterizovaly nás jako národ přiblblých švejků a urážely české ženy," uvádí ve své práci Kateřina Musilová.
Za okupace zmizela trestná činnost, došlo pouze k několika dopravním nehodám. Celkem si okupace vyžádala 108 obětí a přes pět stovek zraněných. 

Kristýna Turečková